ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2174.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2174/2023-386
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného XY, a B) BBBBB (pseudonym), narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených matkou M. Š., narozenou XY, bytem v XY, právně zastoupených Mgr. Marií Látovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti povinnému A. Š. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Ing. Michalem Diamantem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 288/17, pro běžné výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 2162/2021, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2023, č. j. 62 Co 12/2023-307, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 62 Co 12/2023-307, potvrdil k odvolání povinného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 11. 2022, č. j. 64 EXE 2162/2021-262, ve výroku o zamítnutí návrhu povinného na částečné zastavení exekuce (co do rozsahu rozšíření pověření soudního exekutora k vedení exekuce podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 6. 2022, č. j. 64 EXE 2162/2021-164), vedené soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem, Exekutorský úřad Praha – západ, pro vymáhání běžného výživného ve prospěch nezletilých dětí (oprávněných) podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 11. 2017, č. j. 14 Nc 1237/2017-95, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 9. 2020, č. j. 0 P 313/2019-434, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, č. j. 16 Co 423/2020-555.
2/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (otec oprávněných) dovoláním.
3/ Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
4/ Podle §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
5/ Právní úprava (ne)přípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé z. ř. s. se s účinností od 1. 1. 2014 přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení), do výše citovaného ustanovení §30 z. ř. s. (k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015).
6/ Jelikož v posuzované věci je exekuce vedena právě ve věci výživného pro nezletilé děti , kterou upravuje hlava pátá části druhé z. ř. s. (§511 a násl. z. ř. s.), a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v §30 z. ř. s., není dovolání povinného přípustné (shodně viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2303/2020). Na přípustnost dovolání nelze usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, protože nesprávné poučení soudu nemůže samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu založit (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2303/2020).
7/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž nařizoval ve věci jednání (srov. §243a odst. 1 větu první o. s. ř.).
8/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu