ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2217.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2217/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného L. J. , proti povinnému L. M. , zastoupenému JUDr. Lenkou Šimanovou, advokátkou se sídlem ve Vizovicích, Masarykovo náměstí 1007, za účasti vydražitele ADRAS REALITY s. r. o., se sídlem v Olomouci, Sokolská 576/21, identifikační číslo osoby 28561325, pro 70 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 207 EX 2349/04, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2022, č. j. 60 Co 236/2022-1489, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání povinného potvrdil usnesení ze dne 31. 8. 2022, č. j. 207 EX 2349/04-1353, jímž soudní exekutorka udělila vydražiteli příklep na blíže specifikované nemovité věci za částku 1 093 000 Kč, stanovila lhůtu k doplacení nejvyššího podání a započetla na nejvyšší podání vydražitelem složenou jistotu. Odvolací soud uzavřel, že soudní exekutor nepochybil, pokud dražební jednání neodročil.
2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že napadené usnesení závisí na vyřešení tří otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to:
a/ Zda lze nařídit a provést dražbu, pokud k nabytí právní moci exekučních příkazů prodejem nemovitých věcí, které jsou podkladem pro nařízení dražebního roku, došlo dřív, než právní moci nabylo usnesení o nařízení exekuce,
b/ zda je exekutor oprávněn provést dražbu, nebylo-li dosud pravomocně rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce,
c/ zda odhad ceny nemovitostí může být v den konání dražby starší šesti měsíců, protože cena nemovitostí byla pravomocně určena.
Dovolatel namítá, že pokud usnesení o nařízení exekuce ze dne 11. 10. 2004, č. j. 23 Nc 867/2004-4, nabylo právní moci až 4. 8. 2008, „nemůže být platný“ exekuční příkaz prodejem nemovitých věcí ze dne 24. 11. 2004, č. j. 207 EX 2349/04-9, který měl nabýt právní moci dne 9. 5. 2006. Dovolatel dovozuje, že v daném případě by tak byla dražební vyhláška vydána na základě „nepravomocných exekučních příkazů“, což by způsobilo „neplatnost“ usnesení o příklepu. K otázce pod písm. b/ shora dovolatel uvedl, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1319/2019, na něž odvolací soud odkázal, na danou situaci nepřiléhá, a že exekutor nebyl oprávněn zpeněžovat majetek povinného dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu povinného na odklad exekuce podaném dne 24. 8. 2022. K otázce pod písm. c/ shora dovolatel uvedl, že k dražbě konané za deset let po vydání znaleckého posudku nelze přihlížet, byť cena nemovitostí byla pravomocně určena. Cena určená znalcem neodpovídala obvyklé ceně nemovitosti v daném místě a čase, odhad by podle dovolatele neměl být starší šesti měsíců (v souladu s názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným ve vztahu k veřejným dražbám v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1263/2008). Závěrem navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se příklep neuděluje. Současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
3. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
4. Dovolání není přípustné.
5. Dovolatel prosazuje názor, že nebylo možno řádně udělit v dražbě příklep, protože k nabytí právní moci exekučních příkazů došlo dřív, než nabylo právní moci usnesení o nařízení exekuce. Jeho názor však nemá oporu v zákoně a řešení otázky uvedené pod písm. a/ jednoznačně plyne již ze samotného znění exekutorského řádu. Dovolatel zcela přehlíží, že exekuční řád nevyžadoval, aby v okamžiku vydání exekučního příkazu bylo nařízení exekuce v právní moci. Podle §47 odst. 1 věty první zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, dále též jen „e. ř.“ (viz čl. IV bod 1 zákona č. 396/2012 Sb.), exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. S účinností od 1. 1. 2013 je podmínkou vydání exekučního příkazu vydání pověření exekučním soudem podle §43a e. ř.
6. Absence právní moci exekučního příkazu brání až vlastnímu provedení exekuce podle tohoto příkazu (§47 odst. 2 e. ř.), nicméně o takovou situaci v projednávané věci nešlo. Odvolací soud totiž z exekutorského spisu zjistil, že usnesení o nařízení exekuce č. j. 23 Nc 867/2004-4 ze dne 11. 10. 2004 nabylo právní moci dne 4. 8. 2008 v návaznosti na potvrzující usnesení odvolacího soudu a že exekuční příkaz postihující dražené nemovitosti (č. j. 77 Ex 2349/04-9 ze dne 8. 11. 2004) - proti němuž není opravný prostředek přípustný (srov. §47 e. ř.) - byl v předchozím průběhu řízení povinnému řádně doručen (povinný jej osobně převzal dne 14. 5. 2006).
7. Dovolatel dále trvá na tom, že exekutor nebyl oprávněn zpeněžovat majetek v dražbě konané dne 31. 8. 2022, protože nebylo pravomocně rozhodnuto o jeho návrhu na odklad exekuce ze dne 24. 8. 2022. Odvolací soud uvedl, že v mezidobí již bylo o předmětném návrhu pravomocně rozhodnuto zamítavým usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 23 Nc 867/2004-1209, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 16. 11. 2022, č. j. 58 Co 230/2022-1243. Jestliže se tedy následně ukázalo, že tento návrh nebyl důvodný, mohla se dražba uskutečnit bez odročování. Ze spisového materiálu též vyplývá, že předmětný návrh na odklad exekuce byl odůvodněn podanou žalobou pro zmatečnost. Přitom šlo o žalobu vedenou Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 39 C 73/2022, která směřovala proti usnesení ze dne 10. 5. 2022, č. j. 60 Co 93/2022-448, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozhodnutí o zamítnutí návrhu povinného na zastavení zcela jiné exekuce (konkrétně exekuce nařízené usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 10. 2004, č. j. 23 Nc 868/2004-4, k vymožení povinnosti z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 6. 2001, č. j. 5 C 329/2000-24). Pověřená soudní exekutorka tudíž návrh správně vyhodnotila jako svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (výsledek zahájeného řízení o žalobě pro zmatečnost nemohl představovat důvod k zastavení této exekuce) a k odročení dražby nepřistoupila.
8. K otázce možnosti zhojit případnou překážku v uskutečnění dražebního jednání se Nejvyšší soud vyjádřil například již v usnesení ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3529/2019 (ústavní stížnost proti němu byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. III. ÚS 172/20), v němž mimo jiné dovodil, že pokud by odvolací soud nepřihlédl k tomu, že v době jeho rozhodování o odvolání proti usnesení o udělení příklepu již bylo pravomocně zjištěno, že návrh na zastavení exekuce nebyl důvodný, nerespektoval by §154 odst. 1 ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř., podle nichž je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Je výrazem ustálené praxe, že nebylo-li ke dni konání dražby rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce (resp. o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce), nebyl soudní exekutor oprávněn přistoupit k provedení dražby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017), protože do rozhodnutí o návrhu je z důvodů procesní ekonomie i z důvodu zabránění vzniku právně nezvratného vztahu způsobeného případnou exekucí zakázáno činit úkony směřující k zpeněžování majetku. To však platí pouze za podmínky, že návrh na odklad exekuce není jen šikanózní a obstrukční, případně uplatňující shodné skutkové či právní důvody, o kterých už v exekučním řízení bylo rozhodnuto (srov. §54 odst. 2 e. ř., případně v aktuálním znění jeho odst. 3). Proto Nejvyšší soud ve výše označeném rozhodnutí vysvětlil, že ukáže-li se (třeba i dodatečně) na základě pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce, že návrh nebyl podán důvodně, stane se zřejmým, že dražební jednání při reálně existujících okolnostech mohlo být uskutečněno a že vydražením věci a udělením příklepu soudní exekutor nepřípustně nezasáhl do majetkových práv povinného. Změnil-li by odvolací soud za těchto okolností usnesení o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje (§336k odst. 4 o. s. ř.), zasáhl by tak bez reálně existujícího důvodu do práv vydražitele (případně též oprávněného a dalších věřitelů).
9. Dovolatel také trvá na tom, že dražbu nebylo možné konat, protože vycházela z ceny určené deset let starým znaleckým posudkem. Odhad podle něj nemá být starší šesti měsíců, přičemž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1263/2008, k němuž však v projednávané věci nelze přihlížet (rozhodnutí totiž bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 384/08, a nadto se týkalo povinnosti zajistit odhad ceny předmětu dražby v souladu s §13 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, kdy je maximální stáří odhadu ceny
- na rozdíl od nyní projednávané věci - ze zákona explicitně stanoveno).
10. Je již výrazem ustálené judikatorní praxe, že nebyla-li dosud vydána dražební vyhláška, soud (soudní exekutor) dříve vydané usnesení o ceně změní, pokud se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a jejího příslušenství (§336a odst. 4 o. s. ř.). Ve fázi nařízení dražebního jednání lze dříve vydané pravomocné rozhodnutí o ceně změnit pouze výjimečně, a to došlo-li k podstatné změně poměrů, pro které by původní určená cena nemohla obstát, nebo vyjdou-li teprve po vydání tohoto usnesení najevo závady váznoucí na nemovité věci nebo práva (výhody) spojené s nemovitou věcí, které mají vliv na určení odhadní ceny [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1953/97 (uveřejněné pod číslem 11/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 4584/2018]. Takové podmínky pro změnu usnesení o ceně v projednávané věci nenastaly. Nejvyšší soud se obsahem znaleckého posudku již zabýval v usnesení ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4636/2015, přičemž žádné pochybení při oceňování nemovitostí neshledal; skutečnost, že znalecký posudek byl vyhotoven v roce 2013, jej bez dalšího nediskvalifikuje. Nelze současně přehlédnout, že na délce projednávaného exekučního řízení se výraznou měrou zasloužil právě sám povinný svým taktizováním a podáváním nesčetných opakujících se námitek, návrhů a opravných prostředků, začasté zjevně bezdůvodných či uplatňujících argumentaci, o níž již bylo řádně rozhodnuto (srov. odůvodnění dovoláním napadeného usnesení).
11. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
12. Dovolatel též navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní soud však ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, uzavřel, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na uvedené se Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti již nezbýval.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 11. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu