ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2257.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2257/2023-409
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) M. Š. , a b) M. Š. , obou zastoupených JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti povinnému J. Š. , zastoupenému JUDr. Karlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Žamberku, 28. října 160, pro vymožení povinnosti ukládáním pokut, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 37/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 3. 2023, č. j. 23 Co 362/2022- 378, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit každému z oprávněných k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 750 Kč.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 14. 11. 2022, č. j. 15 E 37/2020-308, zastavil výkon rozhodnutí ukládáním pokut k vynucení povinnosti povinného umožnit a zajistit oprávněným plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním provozovny skladových prostor pro masné výrobky umístěné v domě XY na ulici XY v XY, která se sestává z 8 provozních nebytových místností, a to podle znění smlouvy o výpůjčce ze dne 1. 1. 2017 spočívající v umožnění přístupu k uzávěru vody a vodoměru a v umožnění přístupu do skladu obalového materiálu, nařízený usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 9. 2020, č. j. 15 E 37/2020-44 (výrok I), zamítl návrh oprávněných a) a b) na uložení další pokuty povinnému (výrok II), uložil oprávněným nahradit povinnému náklady řízení (výrok III).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozhodnutím změnil výrok I. usnesení okresního soudu tak, že se návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut k vynucení povinnosti povinného umožnit a zajistit oprávněným plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním provozovny skladových prostor pro masné výrobky umístěné v domě XY na ulici XY v XY, která se sestává z 8 provozních nebytových místností, a to podle znění smlouvy o výpůjčce ze dne 1. 1. 2017, spočívající v umožnění přístupu k uzávěru vody a vodoměru a v umožnění přístupu do skladu obalového materiálu, nařízený usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 9. 2020, č. j. 15 E 37/2020-44, zamítá (výrok I), výrok II. usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (výrok II), dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III a IV).
Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod, přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013).
Výše uvedenému požadavku dovolatel, ač zastoupen advokátem, nedostál, neboť se s požadavkem přípustnosti dovolání nikterak nevypořádal.
Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 8. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu