ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2284.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2284/2023-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SMO PRAHA s. r. o. „v likvidaci“ , se sídlem v Otrokovicích- Kvítkovicích, Zlínská č. 172, identifikační číslo osoby 27892212, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Rašínova č. 68/3, proti povinnému A. V. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova č. 223/5, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 1000/2014, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2023, č. j. 55 Co 82/2023-333, takto:
I. Návrh oprávněné na přerušení dovolacího řízení se zamítá .
II. Dovolání oprávněné se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 pověřením ze dne 3. dubna 2014, č. j. 36 EXE 1000/2014-20, pověřil soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3, vedením exekuce k vymožení povinnosti uložené povinnému ve prospěch oprávněné podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2013, č. j. 23 Cm 167/2013-17 (dále též jen „směnečný platební rozkaz“ nebo „exekuční titul“).
Povinný ve svém podání ze dne 16. září 2020 navrhl odklad a zastavení exekuce z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu. Uvedl, že směnečný platební rozkaz mu nebyl nikdy řádně doručen a že podpis na dodejce, jenž má osvědčovat doručení exekučního titulu do jeho rukou, není jeho podpisem.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 13. ledna 2023, č. j. 36 EXE 1000/2014-308, výrokem I. zastavil exekuci, výrokem II. uložil oprávněné povinnost nahradit soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Vedralovi, Exekutorský úřad Praha 3, náklady exekuce ve výši 7 865 Kč, výrokem III. povinnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. uložil oprávněné povinnost nahradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 znalečné ve výši 22 686,94 Kč. Soud po provedeném dokazování uvedl, že nalézací soud vyznačil právní moc a vykonatelnost exekučního titulu na základě doručenky potvrzující osobní převzetí exekučního titulu povinným dne 5. srpna 2013 (dále též jen „doručenka“). Z revizního znaleckého posudku Kriminalistického ústavu Policie České republiky č. j. KU-5290-9/ČJ-2021-2306DF (dále též jen „revizní znalecký posudek“) však vyplynulo, že podpis na doručence nebyl napsán povinným. Tvrdila-li oprávněná, že závěr revizního znaleckého posudku nevylučuje faktické doručení směnečného platebního rozkazu povinnému, jemuž mohl být doručen například osobou, která převzala zásilku, případně se povinný mohl dozvědět o exekuci doručením exekučních příkazů postihujících jeho majetek, uvedená tvrzení soud označil za spekulace, jelikož z ničeho nelze usuzovat na skutečnost, že exekuční titul byl povinnému doručen ještě před zahájením exekučního řízení. Existence vykonatelného exekučního titulu k datu zahájení exekučního řízení je zásadní podmínkou pro zahájení a provádění exekuce, přičemž absenci vykonatelnosti exekučního titulu nelze dodatečně zhojit, exekuční soud proto uzavřel, že nebyl-li exekuční titul k datu zahájení exekuce řádně doručen povinnému, nemohl nabýt vykonatelnosti, a je proto na místě exekuci zastavit podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. května 2023, č. j. 55 Co 82/2023-333, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a uložil oprávněné povinnost zaplatit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 59 048 Kč. Odvolací soud uvedl, že v souladu s ustanovením §175 o. s. ř. je povinností soudu doručit směnečný platební rozkaz do vlastních rukou účastníka řízení, neboť tímto požadavkem je garantováno právo žalovaného na obranu, a tedy i na spravedlivý proces. Jelikož v projednávané věci směnečný platební rozkaz povinnému doručen nebyl a nebylo doloženo, že by se exekuční titul dostal jiným způsobem do dispozice povinného, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční titul není vykonatelný a nelze na jeho základě vést exekuční řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost shledává ve vyřešení otázky hmotného a procesního práva, a to zda je exekuční soud v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce povinen zkoumat, došlo-li k „materiálnímu doručení“ exekučního titulu povinnému, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Otázka materiálního doručení exekučního titulu byla podle dovolatelky řešena odvolacím soudem i soudem prvního stupně v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20, dovolatelka shledává jako „možný rozpor“ i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 3028/2006. Dovolatelka především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého nebylo doloženo, že by se exekuční titul dostal jiným způsobem do dispozice povinného. Ze znaleckého posudku sice vyplynulo, že na doručence není vlastnoruční podpis povinného, z toho však nevyplývá nic o případném materiálním doručení exekučního titulu povinnému. Podle dovolatelky přitom existují skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že exekuční titul se dostal do dispoziční sféry povinného, například doručenka byla „pravděpodobně“ podepsána matkou povinného nebo jejím přítelem, takže „lze předpokládat“ následné předání zásilky povinnému, dále dne 5. srpna 2013 byl exekuční titul doručován i na adresu obchodních korporací, ve kterých je povinný jednatelem a společníkem, a dne 24. dubna 2015 byly povinnému doručeny čtyři exekuční příkazy, přičemž povinný na ně nijak nereagoval a nezkoumal, na základě kterého exekučního titulu je daná exekuce vedena. Dovolatelka navrhovala provést například důkaz spisem z pozůstalostního řízení po zemřelém otci povinného, úplným výpisem z obchodního rejstříku u obchodních společností, ve kterých je povinný jednatelem a společníkem, výslechem matky povinného či avala ze směnky, avšak odvolací soud ani soud prvního stupně uvedené důkazy neprovedly a ani v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly, proč k jejich provedení nepřistoupily.
Dovolatelka rovněž namítla, že odvolací soud neměl přezkoumávat III. výrok usnesení soudu prvního stupně, protože tento výrok nebyl odvoláním napaden, což zakládá tzv. jinou vadu řízení, a zároveň napadla i nákladový výrok usnesení odvolacího soudu, kterým jí bylo uloženo zaplatit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 59 048 Kč do tří dnů od nabytí právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce. Uvedený výrok odvolacího soudu považuje za věcně nesprávný a odůvodnění za zcela nedostatečné, přičemž má za to, že dovolací soud dosud nevyřešil otázku procesního práva, tj., jak podrobné musí být odůvodnění nákladového výroku ze strany odvolacího soudu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, jestliže v odvolacím řízení (vedeném toliko na základě odvolání oprávněné) odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) přiznal povinnému proti oprávněné náhradu nákladů odvolacího řízení, v čemž dovolatelka shledává porušení zásady zákazu změny k horšímu. Dovolatelka s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. navrhla, aby dovolací soud podal návrh k Ústavnímu soudu na zrušení uvedeného ustanovení pro jeho neústavnost, do té doby přerušil řízení o dovolání, a aby poté dovolací soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti uvedl, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, resp. je-li vykonatelnost rozhodnutí potvrzena přímo na návrhu na nařízení exekuce [§38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb., §261 odst. 2, 3 o. s. ř.], jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25, či usnesení ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1102/2007).
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (dovolací soud je skutkovým zjištěním, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán) vyplynulo, že směnečný platební rozkaz, jenž je v projednávané věci exekučním titulem, byl povinnému doručován prostřednictvím České pošty, avšak doručenka byla opatřena podpisem osoby odlišné od osoby povinného. Dovolací soud konstatuje, že z ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. zcela zřejmě vyplývá, že směnečný platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Vzhledem k datu doručování směnečného platebního rozkazu je na místě připomenout, že podle občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2013 bylo možné i náhradní doručení směnečného platebního rozkazu podle §49 odst. 4 o. s. ř., za které však není možné považovat předání zásilky osobě odlišné od osoby povinného.
V projednávané věci není přiléhavý dovolatelkou uváděný nález Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2022, sp. zn. IV. ÚS 3026/20. Z uvedeného nálezu sice vyplývá, že při posuzování, zda došlo k řádnému doručení, je nutno uplatňovat tzv. materiální přístup, podle kterého je pro zachování základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny podstatné, jestli se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, avšak Ústavní soud zde posuzoval doručování na základě odlišných skutkových zjištění, kdy se adresát prokazatelně seznámil s doručovanou písemností, získal její kopii a rozsudek napadl žalobou pro zmatečnost. Ze stejného důvodu se jeví jako nepřiléhavý i dovolatelkou namítaný rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2007, sp. zn. 22 Cdo 3028/2006, neboť i zde ze skutkových zjištění vyplynulo, že se účastník řízení k určitému dni prokazatelně seznámil s kopií doručované písemnosti. Oproti tomu v projednávané věci nebylo prokázáno, že by se povinný před nařízením exekuce seznámil s obsahem směnečného platebního rozkazu a ani proti němu nebrojil opravným prostředkem. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu i soudu prvního stupně, že tvrzení oprávněné o možném jiném seznámení povinného s exekučním titulem je založeno toliko na spekulacích a provedení oprávněnou navrhovaných důkazů by nemohlo vést k prokázání doručení exekučního titulu povinnému před zahájením exekučního řízení.
Jde-li o námitku dovolatelky směřující do nákladového výroku napadeného usnesení, dovolací soud konstatuje, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovolací soud dále neshledal důvod pro přerušení dovolacího řízení podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §243b o. s. ř a ani pro podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Soud v souvislosti se svou rozhodovací činností sice může podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [a za tím účelem podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. řízení přerušit], avšak jen dojde-li sám k závěru, že je k tomu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy důvod. V projednávané věci takový důvod není dán již proto, že Ústavní soud se ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně zabýval námitkami směřujícími proti §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a neshledal dané ustanovení neústavním, když například v usnesení ze dne 18. ledna 2022, sp. zn. II. ÚS 3408/21, uvedl, že postup Nejvyššího soudu podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není v rozporu se zákonem, respektive s ústavním pořádkem. Účelem dovolání podle Ústavního soudu není zajistit co nejširší přezkum rozhodnutí soudů nižších stupňů, nýbrž kvalitní přezkum takových druhů rozhodnutí, u kterých to zákonodárce považuje za nejdůležitější. Právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž může podléhat určitým omezením, což vyplývá i přímo ze znění čl. 36 odst. 1 Listiny, který garantuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem, kdy podmínky a podrobnosti stanoví zákon. Tento způsob je obvykle stanoven v procesních předpisech a je v zásadě na zákonodárci, jaká konkrétní pravidla (lhůty, obsahové a formální náležitosti podání, soudní poplatky a další) pro přístup k soudům stanoví.
Námitka dovolatelky, podle které odvolací soud přezkoumal i výrok, jenž nebyl odvoláním napaden, směřuje k přezkoumání případných vad řízení, k nimž však dovolací soud u nepřípustného dovolání nemůže přihlédnout (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dovolání oprávněné tedy není přípustné a Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 8. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu