ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2291.2023.1
20 Cdo 2291/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banka, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinné K. T. , pro 61 898,63 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Jana Peroutky, Exekutorský úřad Chomutov, pod sp. zn. 135 EX 1370/11, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. dubna 2023, č. j. 26 Co 627/2022-515, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci vedením exekuce pověřený soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka, Exekutorský úřad Chomutov (dále „exekutor“), usnesením ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 135 EX 1370/11-501, rozhodl o tom, že na místo „dosavadního oprávněného“ vstupuje do řízení společnost AD IN, s. r. o., se sídlem v Praze, Na Hubálce 707/10, identifikační číslo osoby 27096785 (dále „postupník“).
2/ Exekutor vyšel ze zjištění, že exekučním titulem v posuzované věci je směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2009, č. j. 13 Cm 62/2009-11 (dále „exekuční titul“), přičemž pohledávka z exekučního titulu proti povinné byla oprávněnou bankou postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2019 (dále „postupní smlouva“) postupníku (v seznamu postupovaných pohledávek byla tato pohledávka specifikována a podpisy na postupní smlouvě byly úředně ověřeny), který s návrhem původní oprávněné na vstup do exekučního řízení souhlasil. Exekutor vzal současně za prokázané, že vymáhaná pohledávka byla na postupníka převedena rubopisem směnky ke dni postoupení pohledávek. Z čestných prohlášení původní oprávněné a postupníka měl dále za prokázané, že k tradici směnky nepochybně došlo dne 21. 1. 2019 a postupník od tohoto dne směnku nepřetržitě drží.
3/ Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 17. 4. 2023, č. j. 26 Co 627/2022-515, k odvolání povinné usnesení exekutora potvrdil. Připomněl důvody předcházejícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2022, sp. zn. 20 Cdo 1414/2022, který věc vrátil exekutorovi k dalšímu řízení, v němž měl exekutor zkoumat, zda v souvislosti s indosací směnky (jejíž naplnění nebylo v odvolacím řízení rozporováno) došlo též k předání (tradici) směnky do dispozice nabyvatele. Konstatoval-li následně exekutor, že směnku „za účelem jejího zaevidování (naskenování a zanesení do exekučního spisu)“ předložil v jeho sídle dne 8. 1. 2021 advokát postupníka JUDr. Josef Kešner (resp. jeho koncipient Mgr. Petr Janda) a že na základě čestných prohlášení původní oprávněné a postupníka má postupník směnku v nepřetržitém držení, odvolací soud uvedené závěry aproboval (uzavřel, že k tradici směnky došlo dne 21. 1. 2019).
4/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vymezila tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. K tomu vylíčila závěry exekutora ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 135 EX 1370/11-501, a zdůraznila, že „přiznaná pochybení při vedení exekučního spisu“ nemohou být nahrazena čestnými prohlášeními postupitele a postupníka. Pochybnost ohledně tradice směnky již vzbuzuje „samotný fakt, že směnka byla jak na straně indosanta, tak na straně indosatáře prezentována totožným advokátem, respektive jeho advokátním koncipientem“. Důkazem k předání směnky nemůže být pouhá skutečnost, že postupník směnkou nadále disponuje, neboť postupní smlouva založila toliko účinky cese a směnečná práva se směnkou spojená definitivně zanikla. Proti hodnocení důkazů ohledně tradice směnky „stojí“ závěr usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4568/2010, podle kterého přechod práva přiznaného směnečným platebním rozkazem neprokazují indosamenty na směnce, podle níž byl směnečný platební rozkaz vydán, ale jen listiny vydané nebo ověřené státním orgánem nebo notářem. Indosament představuje směnečnoprávní převod směnky, na jehož základě se převádějí všechna práva ze směnky, tedy i vlastnické právo k ní. Odvolací soud podle názoru dovolatelky nepochopil základní pravidla směnečného práva a pominul ustanovení §36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), neboť při absenci protokolu o předání směnky nelze „dovozovat jakýkoli stupeň pravděpodobnosti o skutkovém ději, který nebyl v exekučním spise zaznamenán. Průkaz tradice směnky“, podotkla dále dovolatelka, „je nutno prokázat pouze zákonným způsobem, a nikoli domněnkami, jakkoli pravděpodobnými“. K účinnému převodu práv ze směnečného platebního rozkazu odkázala na důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3880/2013.
5/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
6/ Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem dříve vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Další ze základních podmínek, jíž je dovolatel povinen ve smyslu §237 o. s. ř. identifikovat důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Vždy musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen (z mnoha rozhodnutí srov. z poslední doby např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2022, sp. zn. 33 Cdo 2166/2022).
7/ V posuzované věci dovolatelka na formulaci rozhodné právní otázky (či rozhodných právních otázek) rezignovala, v důsledku čehož nelze přezkoumat ani zvolenou přípustnost dovolání. Prostřednictvím námitek vycházejících z kritiky „pochybení při vedení exekučního spisu“ a z rozporovaného hodnocení důkazů ohledně tradice směnky, tedy směřujících k nalezenému skutkovému stavu, který dovolatelka nemíní akceptovat, případně námitek přímo napadajících hodnotící úvahy odvolacího soudu (podle dovolatelky je nutné tradici směnky prokázat „zákonným způsobem, a nikoli domněnkami, jakkoli pravděpodobnými“), nelze přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit (z řady rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2023, sp. zn. 20 Cdo 179/2023). Jediným dovolacím důvodem totiž může být pouze nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), přičemž k označovaným vadám předchozího řízení, byť by existovaly, dovolací soud v případě nepřípustného dovolání nepřihlíží (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
8/ Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit, že v posuzované věci soudy obou stupňů přijaté hodnocení důkazů k předání a držení směnky není v ničem extrémně rozporné či svévolné, aby mohl být dovozován jakýkoli ústavněprávní deficit. Mimo jiné i proto dovolací soud dovolání povinné v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu