ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.2717.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 2717/2023-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Města Velká Bystřice , se sídlem ve Velké Byšici, Zámecké náměstí č. 79, identifikační číslo osoby 00299651, proti povinné J. J. , zastoupené JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská č. 1349/2b, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 EXE 4226/2022, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2023, č. j. 40 Co 112/2023-86, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. 40 Co 112/2023-86, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 2. 2023, č. j. 50 EXE 4226/2022-51, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 4. 10. 2022 doplněný podáním ze dne 30. 10. 2022. Uvedl, že exekučním titulem v projednávané věci je vykonatelné rozhodnutí Městského úřadu Velká Bystřice, stavebního úřadu, ze dne 31. 8. 2020, č. j. MUVB/2019/408/Sú-36 – dále jen „exekuční titul“. Okresní soud v Olomouci pověřením ze dne 15. 8. 2022, č. j. 50 EXE 4226/2022-11, pověřil podle ustanovení §43a odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupku, Exekutorský úřad Kroměříž, vedením exekuce k vymožení povinnosti odstranění stavby: dřevostavby – stáje pro koně na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY – dále jen „stavba“, a to za splnění podmínek uvedených v exekučním titulu, a dále k vymožení pohledávky ve výši 1 000 Kč, jakož i náhrady nákladů oprávněného a náhrady nákladů, které budou v průběhu exekuce určeny. Povinná pak svým návrhem na zastavení exekuce ze dne 4. 10. 2022, doplněný podáním ze dne 30. 10. 2022, zpochybňuje věcnou správnost vykonávaného exekučního titulu v části, jíž bylo nařízeno odstranění stavby. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod č. 4, ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 105/2013, a ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3145/2012, uzavřel, že exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, neboť exekuční řízení není ve vztahu k nalézacímu řízení řízením přezkumným; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je totiž exekuční soud podle ustanovení §159a odst. 4 o. s. ř. vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení exekuce. Ve stadiu exekučního řízení soud přezkoumává vykonávané rozhodnutí pouze z hlediska formální a materiální vykonatelnosti exekučního titulu, přičemž tyto zákonné předpoklady povinnou zpochybněny nebyly. Rovněž nejsou rozhodující povinnou tvrzené skutečnosti, jež předcházely vydání exekučního titulu. Odvolací soud tak nepřisvědčil námitce povinné, že je naplněn důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., když v projednávané věci neshledal okolnosti pro takto výjimečný případ, kdy by bylo na místě zastavit exekuci vedenou na základě materiálně i formálně vykonatelného exekučního titulu.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se domnívá, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tím, že odvolací soud neshledal exekuci jako nepřiměřenou a odporující demokratickým zásadám, rozhodl v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1858/2020, a s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16. Odvolací soud se taktéž odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2117/2020, když se nezabýval námitkami vznesenými povinnou v odvolání a pouze stroze konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Povinná má za to, že je v projednávané věci dán důvod pro zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., který spatřuje ve věcné nesprávnosti exekučního titulu, kterým bylo nařízeno odstranění stavby. Ve svém podání popisuje průběh řízení před správními orgány a poukazuje na jeho nepřiměřenou délku a nepředvídatelný postup správních orgánů. S ohledem na alarmující délku správního řízení, kdy povinná žila déle než 10 let v nejistotě o osudu stavby, nemohla vyčkávat a začala stavbu využívat k chovu koní. Nyní však není v důsledku tíživé životní situace a s přihlédnutím k veřejnému zájmu na ochranu zvířat schopna zajistit bezodkladné odstranění stavby. Ve stavbě jsou navíc ustájeni koně a nachází se zde ptactvo. Okamžitým odstraněním stavby by zvířatům mohla vzniknout újma, která by mohla vést až k jejich usmrcení. S odkazem na zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, a zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, povinná uvedla, že má za to, že okamžitým odstraněním stavby by bylo zasaženo do veřejného zájmu chráněného uvedenými zákony. Povinná ve svém podání navrhla odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu i soudu I. stupně s tím, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
4. Nejvyšší soud již opakovaně vysvětlil, že ve vykonávacím řízení zásadně platí, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Stejně tak exekuční soud nepřihlíží k tomu, zda povinný uloženou povinnost splnil, případně v jakém rozsahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1556/2019). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
5. Námitky povinné, že exekuční titul je v rozporu se základními principy právního státu a vede ke zjevné nespravedlnosti proto, že správní řízení trvalo po dobu delší než 10 let, současná situace neumožňuje povinné dostát povinnosti uložené exekučním titulem a výkon exekučního titulu zasahuje zásadním způsobem do veřejného zájmu na ochranu zvířat a přírody a krajiny, tak nemohou být samy o sobě důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jestliže není zcela zjevné, že exekucí dojde k takovému zásahu do práv povinné, jenž je v rozporu se samotnými základy demokratického právního státu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 4044/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15). Takový rozpor exekučního titulu však z dovolatelkou tvrzených okolností nelze dovodit.
6. Přistoupil-li by dovolací soud na argumentaci povinné, dovodil by, že exekuci odstraněním stavby nelze vést, nemá-li povinný dostatek vlastních prostředků k odstranění stavby, případně pečuje-li o své zdravotně omezené rodiče. Je věcí exekutora, aby při realizaci exekučního titulu postupoval v souladu se zákony tak, aby případně nedošlo k zásahu do právních norem vztahujících se k ochraně zvířat i k ochraně přírody a krajiny. Rovněž samotná existence potenciálního ohrožení právem chráněného zájmu zvířat či přírody a krajiny však sama o sobě nevede k závěru o nepřípustnosti exekuce. Stejně tak není důvodem pro zastavení exekuce fakt, že nalézací řízení, jež vyústilo ve vydání exekučního titulu, bylo nepřiměřeně dlouhé a že jeho výsledek nebyl předem dán. Respekt k vykonatelnosti rozhodnutí plyne ze skutečnosti, že vykonatelnost rozhodnutí orgánu státní moci je jednou ze základních vlastností exekučního titulu ve formě rozhodnutí, jež je jedním z významných prostředků k zabezpečení funkce práva, a tedy i právního státu jako takového.
7. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinné přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
8. Dovolatelka dále navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu I. stupně. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti nezabýval.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu