ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3022.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3022/2023-558
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s. , sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 791/41, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinným 1. P. L. , 2. M. K. , zastoupenému Mgr. Radkem Zapletalem, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka č. 4, pro 3 742 887,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 55 EXE 1348/2013, o dovolání 2. povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. června 2023, č. j. 26 Co 317/2019-541, takto:
Dovolání 2. povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. června 2023, č. j. 26 Co 317/2019-541, potvrdil ve výroku III. usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. května 2019, č. j. 55 EXE 1348/2013-343, kterým soud prvního stupně částečně zastavil exekuci, jejímž vedením byl pověřen dne 12. prosince 2013, č. j. 55 EXE 1348/2013-59, soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov (výrok I. a II.), a ve zbývajícím rozsahu návrh 2. povinného na zastavení exekuce zamítl (výrok III.).
Usnesení odvolacího soudu napadl 2. povinný dovoláním, ve kterém namítl, že odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015) nezastavil nařízenou exekuci, ačkoliv oprávněná svou povinnost kvalifikovaně prokázat splnění podmínky, na kterou je vázán vznik právních následků rozhodnutí, ani přes poučení soudu, nesplnila. Naopak oprávněnou opětovně vyzval k předložení důkazů, čímž překročil meze své poučovací povinnosti vyplývající z ustanovení §5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, a narušil tak rovnost účastníků v řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 4. února 2005, sp. zn. 21 Cdo 1691/2004, vysvětlil, že zákon nevylučuje, aby ve vykonávaném rozhodnutí (nebo jiném titulu) byla povinnost povinného plnit oprávněnému vázána na splnění tam uvedené podmínky (srov. §36 obč. zák.). Z podmínek, na něž lze vázat splnění povinnosti, přichází v úvahu jako předpoklad vykonatelnosti podmínka odkládací (na jejím splnění závisí, zda nastanou předpokládané právní následky rozhodnutí). Protože při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud rozhoduje zpravidla bez slyšení povinného a bez jednání (srov. §253 o. s. ř.) na základě vlastních zjištění, nemůže zkoumat, zda je podmínka, na kterou je vznik právních následků rozhodnutí vázán, splněna či nikoli. Splnění podmínky proto musí oprávněný doložit (prokázat) již při podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí, a to způsobem v zákoně uvedeným (srov. §262 odst. 2 o. s. ř.). Není-li splnění podmínky doloženo (prokázáno), a to ani přes poučení soudem (§254 odst. 3 o. s. ř.), nelze výkon rozhodnutí nařídit a takový návrh musí být zamítnut.
V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis, jehož vykonatelnost závisí na splnění odkládací podmínky spočívající v poskytnutí peněžních prostředků oprávněnou, resp. její právní předchůdkyní, v budoucnu. Oprávněná splnění této podmínky při podání exekučního návrhu neprokázala kvalifikovaným způsobem uvedeným v ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, proto byla odvolacím soudem (který byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. 20 Cdo 837/2022), poučena a vyzvána k předložení kvalifikované listiny do 15 dnů od doručení výzvy. Oprávněná soudu předložila dokumenty, které měla k dispozici a uvedla, že pokud je soud neshledá za dostatečné k prokázání odkládací podmínky, nechť oprávněnou vyzve k dalšímu vyjádření a předložení listin, přičemž soud požádala o poskytnutí dostatečné lhůty pro vyžádání podkladů od původní oprávněné. Soud žádosti oprávněné vyhověl a lhůtu prodloužil. Oprávněná v průběhu stanovené lhůty požádala soud o přerušení řízení do doby, než bude rozhodnuto o jejím návrhu na vydání určovacího rozsudku, že právní předchůdkyně oprávněné splnila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 9. dubna 2010, načež jí rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 16. ledna 2023, č. j. 34 C 192/2022-62, bylo vyhověno. Druhý povinný ve svém dovolání namítal, že odvolací soud narušil rovnost účastníků řízení opětovnou výzvou oprávněné, nicméně takový závěr z obsahu spisu neplyne. Pokud odvolací soud prodloužil lhůtu oprávněné k opatření kvalifikované listiny, která měla na probíhající exekuční řízení zásadní vliv (bez ní by došlo k zastavení exekuce), nelze v tomto procesním postupu odvolacího soudu spatřovat jakýkoliv rozpor s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu (ani judikaturou, na niž odkazoval dovolatel ve svém dovolání). Nadto je třeba dodat, že ani opakovaná výzva soudu by zákonu neodporovala (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. července 2013, sp. zn. I. ÚS 821/13).
S ohledem na shora uvedené dovolací soud proto dovolání 2. povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 10. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu