ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3270.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3270/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné J. U. , proti povinnému I. S. , zastoupenému Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/28, za účasti O. R. , a za účasti vydražitelky A. R. , pro 4 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn. 015 Ex 1289/17, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2023, č. j. 16 Co 15/2023-608, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. června 2023, č. j. 16 Co 15/2023-608, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun (dále též jen „exekutor“), ze dne 15. listopadu 2022, č. j. 015 EX 1289/17-495, kterým exekutor udělil příklep vydražitelce na nemovité věci uvedené ve výroku daného usnesení (dále též jen „předmětné nemovité věci“), a to za nejvyšší podání 2 000 000 Kč a současně stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, uložil povinnému povinnost vyklidit předmětné nemovité věci a uvedl podmínky pro zaplacení předražku. Povinný a O. R. v odvolání namítali, že exekutor postupoval v rozporu s ustanovením §336h odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), protože navzdory řádné registraci nepřipustil O. R. k dražbě, a to pro údajný přímý či nepřímý příbuzenský vztah k povinnému. Odvolací soud v této souvislosti odkázal na ustanovení §336m odst. 3 o. s. ř., dle kterého další dražební jednání lze nařídit nejvýše čtyřikrát, celkem se tedy i s dražebním jednáním prvním může uskutečnit nejvýše pět dražebních jednání, přičemž pro každé v pořadí další dražební jednání se postupně snižuje výše nejnižšího podání. Pokud se nemovitou věc nepodaří prodat ani v pátém dražebním jednání, pro které se stanoví nejnižší podání ve výši 25 % nejvyššího podání, pak soud potažmo exekutor řízení zastaví a exekuce by byla neúspěšná. Po provedeném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že O. R., jenž je družkou povinného, se sice chtěla účastnit dražby, avšak pouze za účelem pozdějšího nezaplacení nejvyššího podání, čímž by došlo ke zmaření již 4. dražby, přičemž předchozí dražby předmětných nemovitých věcí byly rovněž zmařeny tím, že osoby v příbuzenském či přátelském vztahu s povinným učinil nejvyšší podání, avšak poté jej nezaplatily. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem exekutora, že nepřipuštění O. R. k dražbě bylo v souladu s §2 a §6 věta druhá o.s.ř. a exekutor učinil vše potřebné k tomu, aby účel dražby byl naplněn a nedošlo ke zneužití §336m odst. 3 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v dovolacím soudem dosud neřešených otázkách procesního práva, zda je možné preventivně nepřipustit k dražbě osobu, která splnila podmínky pro účast v dražbě, a to pouze z důvodu jejího blízkého vztahu s povinným, a dále zda v případě že by došlo celkem „6x“ vydražitelem k nezaplacení nejvyššího podání, dojde k zastavení dotčeného řízení. Dovolací soud by měl podle povinného posoudit, zda je možné v rámci dražebního jednání „preventivně“ vyloučit osobu blízkou povinnému, na kterou však nelze aplikovat ustanovení §336h odst. 4 o. s. ř. Nepřipuštění O. R. do dražebního jednání pak nelze podle dovolatele odůvodnit podle ustanovení §2 a §6 o. s. ř. z důvodu naplnění účelu dražby, neboť uvedené neodpovídá provedenému dokazování. Dovolatel se dále neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že po nepodařeném prodeji nemovité věci při pátém dražebním jednání by soud byl nucen řízení zastavit a exekuce by byla neúspěšná Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se příklep neuděluje, nebo aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že k porušení zákona při provedení dražby, které je důvodem pro změnu usnesení o příklepu, dochází například tím, že soud neumožní dražit všem oprávněným dražitelům, jestliže neudělí příklep dražiteli, jehož předkupní právo bylo prokázáno a který učinil stejné nejvyšší podání jako vydražitel, jestliže soud neumožní přítomným při dražbě podat námitky proti příklepu, jestliže soud neodročí jednání, ačkoliv tak učinit měl, neboť nebyly splněny podmínky k provedení dražby atd. (srov. například usnesení ze dne 25. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, usnesení ze dne 28. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 855/2014 apod.). Konkrétní porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby musí být v příčinné souvislosti s udělením příklepu vydražiteli (k příklepu by nedošlo, pokud by se soud takových porušení v dané věci vyvaroval) - k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015.
V poměrech procesního práva Nejvyšší soud ve svém rozhodování uvedl, že zneužití procesního práva ve smyslu §2 a §6 o. s. ř. může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). Rovněž Ústavní soud ve svém rozhodování uzavřel, že zákaz zneužití práva je právní zásadou, jež se uplatňuje nejen v hmotném právu, ale též v právu procesním; v platném právu ji výslovně vyjadřuje §2 o. s. ř. Za zneužití procesního práva lze považovat jednání procesní strany, které je v rozporu s účelem procesní normy či procesního institutu a jímž se procesní strana snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, nebo zmařit řádný postup řízení. Jedním z případů zneužití procesního práva je šikanózní jednání. Od obyčejného zneužití práva se liší tím, že je vedeno přímým úmyslem způsobit protistraně škodu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. července 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12).
V projednávané věci ze skutkového stavu zjištěného odvolacím soudem vyplynulo (dovolací soud je skutkovým zjištěním, ke kterému soudy dospěly na základě provedeného dokazování, vázán), že nejméně při první dražbě a první opakované dražbě uskutečnily nejvyšší podání osoby v příbuzenském či přátelském vztahu s dovolatelem a následně nejvyšší podání nezaplatily. Do třetí opakované dražby předmětných nemovitých věcí se přihlásila O. R., kterou soudní exekutor nepřipustil k dražbě, s tím, že se jedná o dlouholetou partnerku povinného, která s ním sdílí společnou domácnost a za niž byla část dražební jistoty poukázána z účtu matky povinného.
Podstata námitek dovolatele spočívá v nesouhlasu s vyloučením osoby z dražebního jednání navzdory řádné registraci a absenci mezi osobami vyloučenými z dražby podle §336h odst. 4 o. s. ř. S dovolatelem lze souhlasit do té míry, že na družku povinného nelze aplikovat ustanovení §336h odst. 4 o. s. ř., podle kterého jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný, manžel povinného, vydražitel uvedený v §336m odst. 2 a ti, jimž v nabytí věci brání zvláštní předpis. Uvedené však není v rozporu nýbrž v souladu s usnesením odvolacího soudu, podle kterého O. R. není osobou, která by automaticky nesměla být připuštěna k dražbě, zároveň však zjevně jedná na popud povinného s cílem ztížit uspokojení pohledávky oprávněné, což je patrné z rodinné a finanční situace družky povinného, vzdálenosti předmětných nemovitých věcí od místa jejího bydliště, pochybnosti, zda minimálně část složené dražební jistoty není výlučným majetkem povinného, a především v souvislosti s průběhem předchozích dražebních jednání, jenž byly zmařeny nezaplacením nejvyšších podání učiněných osobami v příbuzenském či přátelském vztahu s povinným. Dovodil-li odvolací soud, že lze důvodně předpokládat opětovné zmaření dražby identickým způsobem jako v předchozích případech, a proto je třeba nepřipustit družku povinného k třetí opakované dražbě, nelze uvedené hodnocení odvolacího soudu považovat za nepřiměřené a v rozporu s provedeným dokazováním. Dovolací soud se tudíž ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že bylo na místě učinit vše potřebné pro naplnění účelu dražby a zabránit povinnému v opětovnému zneužití procesního práva ve smyslu §2 a §6 o. s. ř. v podobě „dosazování spřátelených osob“ na místa dražitelů, jelikož uvedené jednání představuje maření řádného postupu v řízení s úmyslem způsobit protistraně (zde oprávněné) škodu v podobě ztížení uspokojení exekuované pohledávky.
Přípustnost nemůže být založena ani na dovolací otázce, zda by po nepodařeném prodeji nemovité věci při pátém dražebním jednání došlo k zastavení exekučního řízení, neboť dovolatel sice uvedl, že pokládá uvedené právní posouzení odvolacího soudu za nesprávné, avšak v rozporu s ustanovením §241a o. s. ř. nevyložil, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Dovolací soud považuje za vhodné podotknout, že zpochybňuje-li dovolatel touto námitkou svoji motivaci k maření dražebních jednání, činí tak neúspěšně, jelikož závěr odvolacího soudu o zastavení exekuce v případě již pátého neúspěšného dražebního jednání vyplývá i z výslovného znění ustanovení §336m odst. 2 o. s. ř, který navíc dovolatel cituje i ve svém dovolání.
Dovolací soud proto uzavírá, že k porušení zákona při provedení dražby, které by bylo důvodem pro změnu usnesení o příklepu, nedošlo. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 11. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu