ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.588.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 588/2023-354
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Contipro a. s. , se sídlem v Dolní Dobrouči 401, identifikační číslo osoby 60917431, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, proti povinné Patron ca, s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Thámova 402/4, identifikační číslo osoby 27113078, zastoupené Mgr. Petrem Sedlatým, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 1754/2019, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 36 Co 172/2022-311, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. 48 EXE 1754/2019-275, zamítl návrh povinné ze dne 13. 1. 2020 na zastavení exekuce (výrok I.), zamítl návrh povinné ze dne 13. 1. 2020 na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu ze dne 12. 12. 2019, č. j. 204 Ex 11808/19-41 (výrok II.), a zamítl návrh povinné ze dne 13. 1. 2020 na částečné zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu ze dne 12. 12. 2019, č. j. 204 Ex 11808/19-44 (výrok III.). Exekuce byla nařízena podle vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 2 Nc 1052/2019-16, o nařízení předběžného opatření, k vynucení povinnosti povinné zdržet se užívání označení s vyobrazením javorového listu s nápisem „Premium Quality“ nebo „Product of Canada“ v souvislosti s výrobky ALAVIS TM Triple Blend pro psy a kočky 200 g a ALAVIS TM Celadrin Emulgel 100 g a k vynucení povinnosti povinné zdržet se užívání označení plastického reliéfního nápisu „Premium Quality“ s kanadským javorovým listem v souvislosti s výrobkem ALAVIS TM Triple Blend Extra Silný + Cannabis CBD Extrakt 700g, pro náklady oprávněné v exekučním řízení a pro náklady exekuce. Soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8, exekučním příkazem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 204 Ex 11808/19-41, uložil povinné za porušení vymáhané povinnosti pokutu ve výši 100 000 Kč a exekučním příkazem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 204 EX 11808/19-44, rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky povinné z účtů u peněžního ústavu.
2. Exekuční soud po provedeném dokazování zjistil, že na internetových stránkách, jejichž obsah byl osvědčen notářskými zápisy, bylo užito označení s vyobrazením javorového listu s nápisem „Premium Quality“ a „Product of Canada“ např. na dózách výrobků ALAVIS TM MSM + GLUKOSAMINSULFÁT, ALAVIS TM DUOFLEX či na obalu výroku ALAVIS 5 ve vloženém YouTube videu s názvem „TV spot na Alavis 5“. Dále soud zjistil, že pracovnice povinné, do jejíž kompetence spadala správa webových stránek www.alavis.cz a www.alavis-maxima.cz a správa účtů sociálních sítí, byla dne 4. 11. 2019 pověřena, aby skryla na sociálních sítích všechny příspěvky, kterých se mohou týkat uložená předběžná opatření navrhovaná ze strany oprávněné. Pracovnice to v rámci svých vědomostí a znalostí bez otálení učinila, zřejmě však došlo k technické chybě a příspěvky, ačkoli skryté, se stále zobrazovaly jiným způsobem do té doby pracovnici neznámým a zcela neočekávaným. Exekuční soud neshledal návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 13. 1. 2020 důvodným. Dospěl k závěru, že pouhým přelepením obalu výrobků při jejich distribuci nedošlo ke splnění vymáhané povinnosti a dostatečným způsobem nebylo prokázáno, že povinná vymáhanou povinnost nadále neporušuje. Na základě listinných důkazů předložených oprávněnou, jež byly pořízeny dne 21. 1. 2022 v den jednání soudu, vzal exekuční soud za prokázané, že k tomuto datu (tedy k datu jeho rozhodnutí) jsou na internetových obchodech, na nichž se předmětné výrobky prodávají, nadále porušovány povinnosti stanovené exekučním titulem a předmětné produkty jsou nadále inzerovány v rozporu s exekučním titulem, a uvedl, že důvodnost exekučního návrhu byla prokázána též notářskými zápisy sepsanými dne 7. 11. 2019 a dne 14. 11. 2019 notářem JUDr. Jaromírem Kožiakem, Ph.D. Exekuční soud neshledal naplnění zákonných předpokladů pro zrušení shora uvedených exekučních příkazů, když dospěl k závěru, že uloženou pokutu ve výši 100 000 Kč lze považovat za přiměřenou povaze vymáhané povinnosti, okolnostem případu a majetkovým možnostem povinné.
3. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zdůraznil, že exekuční titul obstál i při přezkumu odvolacím soudem, a nelze tedy dovodit, že se jedná o exekuci neoprávněnou či nepřípustnou. Námitky povinné směřující do skutkového závěru neshledal důvodnými, neboť soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), učinil správný skutkový závěr a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a proč. Odvolací soud uvedl, že v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně jsou skutková zjištění uvedena jasně a přehledně, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým a výstižným shrnutím a je též dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci, přičemž odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně.
4. Odvolací soud dále konstatoval, že v řízení bylo prokázáno porušení povinností povinné stanovených jí exekučním titulem, jestliže není zákaz zdržet se užívání označení předmětných výrobků podle exekučního titulu nijak omezen. Byla-li povinné uložena povinnost zdržet se užití předmětných označení v souvislosti s danými výrobky, neměla výrobky s tímto označením užívat buď vůbec (tzn. stáhnout je z prodeje) nebo jinak zamezit tomu, aby byly spojovány s označeními, jejichž užití je v souvislosti s nimi exekučním titulem zakázáno. Odvolací soud nepovažoval za rozhodující, zda se jedná o označení a starou prezentaci výrobků, protože zákaz užívat předmětná označení se nevztahoval pouze do budoucna, ale i do minulosti, a pro další vedení exekuce je tak podstatné, že prezentace takto v minulosti označených výrobků je spotřebitelům na facebookové stránce povinné přístupná i v současné době. Je povinností povinné učinit taková opatření, aby si předmětné výrobky přestali spotřebitelé s předmětnými označeními spojovat. Zabránění tomu, aby se nadále spotřebitelům zobrazovala prezentace výrobků v zaměnitelné podobě s chráněnou známkou, je tedy povinností, kterou povinná musí splnit, chce-li dostát uloženému předběžnému opatření.
5. Odvolací soud konečně přisvědčil soudu prvního stupně, že pokud došlo k porušení povinností stanovených exekučním titulem, tyto povinnosti nebyly splněny v celém znění výroku exekučního titulu a k porušení došlo i po udělení první pokuty, je namístě přistoupit k opakovanému uložení dalších přiměřených pokut. Uvedl, že pro výši pokuty není rozhodující, zda povinná porušuje všechny zákazy či pouze jediný, a výše pokuty musí být pro povinnou natolik citelná, aby svou povinnost bezezbytku splnila. Výše uložených pokut odpovídá majetkovým poměrům povinné, významu předběžným opatřením chráněného zájmu i okolnostem daného případu.
6. Povinná v dovolání předkládá následující otázky, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny:
a) Má zdržovací výrok exekučního titulu účinky i do minulosti, tj. lze na jeho základě vést exekuci pro odstranění historického jednání povinné, tedy jednání, k němuž došlo ještě před vydáním exekučního titulu a které již není aktivně viditelné?
b) Je třeba výrok exekučního titulu o zdržení se určitého jednání, připouští-li různé interpretace, vykládat při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce ve prospěch oprávněného nebo povinného?
c) Dodržuje odvolací soud právo na spravedlivý proces, pokud ignoruje argumentaci účastníka řízení, je-li pro výsledek řízení klíčová?
7. K otázce a) povinná namítá, že zdržovací výrok nemá účinky do minulosti a na jeho základě nelze vést exekuci k odstranění jednání, k němuž došlo ještě před vydáním exekučního titulu. Odvolací soud nerozlišuje mezi výrokem zdržovacím a odstraňovacím ve smyslu §2988 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), resp. §76 o. s. ř. Oprávněná se domáhala nápravy jednání uskutečněného v minulosti – namítala, že povinná historické příspěvky na facebookové zdi svého účtu neodstranila, což nutně vyžaduje aktivitu povinné (všechny příspěvky byly zveřejněny před vydáním exekučního titulu). Prostřednictvím zdržovacího nároku se ovšem odstranění starých příspěvku na Facebooku domáhat nelze, neboť takový nárok z povahy věci míří pouze na jednání budoucí a výlučně pasivní. Chtěla-li se oprávněná domáhat nápravy historických událostí, měla vedle nároku zdržovacího současně přistoupit k nároku odstraňovacímu. Povinná poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005, podle něhož má zdržovací nárok charakter preventivní a směřuje proti pokračujícímu nekalosoutěžnímu jednání či proti hrozícímu jednání v budoucnosti a naproti tomu nárok na odstranění závadného stavu směřuje vždy k odstranění existujícího závadného stavu, tedy pramene účinku nekalosoutěžního jednání; odstraňovací nárok, na rozdíl od nároku zdržovacího, je vždy vázán na hmotněprávní podmínku, že protiprávní stav již nastal a pramen účinku nekalosoutěžního jednání trvá. Povinná prosazuje, že pokud oprávněná namítá existenci starých příspěvků na Facebooku z doby před vydáním exekuční titulu, jediná myslitelná náprava tohoto stavu je jejich odstranění, nikoliv zdržení se jejich zveřejnění, neboť to už se stalo. Za klíčové považuje skutečnost, že historické příspěvky na facebookové stránce nejsou s uplynutím krátké doby uživatelům automaticky viditelné, neboť jsou stále nahrazovány novějším obsahem a uživatel by je musel sám aktivně vyhledat. Mnohdy se sice zdržovací a odstraňovací nároky překrývají, nelze je však zaměňovat, a naopak je lze kombinovat.
8. K otázce b) povinná uvádí, že připouští-li výrok exekučního titulu o zdržení se určitého jednání různé interpretace, je třeba jej při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce vykládat ve prospěch povinného. Povinná se domnívá, že v daném případě exekuční titul stanovuje povinnost příliš široce až na samé hranici srozumitelnosti, protože povinná nemůže vědět, čeho všeho a jak se má ve skutečnosti zdržet a co všechno pro to má udělat. Výrok je třeba interpretovat ve spojení s odůvodněním rozhodnutí, v projednávané věci však exekuční titul žádné odůvodnění neobsahuje. Taková situace klade zvýšené nároky na oprávněnou, a proto by měla návrh na předběžné opatření formulovat jednoznačně a srozumitelně. Podle povinné je třeba exekuční titul vykládat z pohledu povinné jako adresáta a uloženou povinnost interpretovat velmi restriktivně, tedy tak, že se vztahuje na zdržení se pouze do budoucna. Odvolací soud však nesprávně v povinnosti zdržet se spatřuje i povinnost odstranit závadný stav.
9. K otázce c) povinná odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nezabýval argumentací povinné, a porušil tak práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces garantovaná čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Povinná uvedla, že akceptuje, že není povinností soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení, to však platí pouze tehdy, pokud proti těmto námitkám postaví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3043/2021), takový ucelený argumentační systém však rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje. Povinná nepovažuje za dostatečné, pokud odvolací soud své závěry odůvodnil pouze tím, že zákaz zdržet se užívání označení předmětných výrobků není v exekučním titulu nijak omezen, a proto se může vztahovat i na jednání učiněná před jeho vydáním, přetrvávají-li nadále jeho účinky. Odvolací soud se nevypořádal s tím, že a proč §2988 o. z. rozlišuje mezi nárokem na zdržení a odstranění, pominul závěry judikatury Nejvyššího soudu, že zdržovací nárok směřuje do budoucnosti, zatímco nárok na odstranění míří k odstranění pramene účinku, a nezohlednil pravidla výkladu výroku soudních rozhodnutí, připouští-li různý výklad. Na těchto otázkách přitom bylo celé odvolání postaveno. Podle povinné je z rozhodnutí odvolacího soudu evidentní ignorace skutkových okolností a argumentace povinné. Soudy nepřihlédly k tomu, že povinná předmětné příspěvky ještě před podáním návrhu na zahájení exekuce odstranila a důkazy o tom nezohlednily; odvolací soud hovoří o prezentaci výrobků, která by měla být v zaměnitelné podobě s chráněnou známkou, přestože řízení se žádné zaměnitelnosti ochranných známek netýká, odvolací soud zcela pominul, že soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil skutkovými okolnostmi zcela jiného exekučního řízení (nedostatečností přelepek produktů povinné, přitom přelepky se zdejšího řízení vůbec netýkají), soud prvního stupně argumentoval produkty, kterých se toto řízení vůbec netýká a odvolací soud odkazuje na skutečnost, že exekuční titul obstál při přezkumu u odvolacího soudu, povinná nicméně s existencí exekučního titulu nijak nepolemizuje. Povinná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
10. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení dovolatelkou formulovaných otázek, a i kdyby tomu bylo opačně, soudy nižších instancí se od rozhodovací praxe dovolacího soudu nijak neodchýlily, resp. doposud údajně neřešená otázka procesního práva nemůže být vyřešena ve prospěch povinné a rozhodnutí odvolacího soudu rovněž netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. K dovolací otázce a) oprávněná uvedla, že na takto formulované otázce rozhodnutí soudů nižších instancí nezávisí, neboť výrok o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce byl založen také na skutkovém zjištění, že povinná porušovala exekuční titul nejméně k 21. 1. 2022 též tím, že k tomuto datu byly produkty povinné nadále inzerovány na internetových obchodech v rozporu s exekučním titulem. Zdržovací povinnosti přitom mohou spočívat i v aktivní povinnosti povinného zabránit v jejich porušování i ze strany třetích osob. Soudy nižších instancí tedy zamítly návrh povinné nejen vzhledem k příspěvkům na Facebooku, ale také proto, že povinná pokračovala se šířením závadných kanadských označení na webech třetích stran – vůči této skutečnosti přitom povinná v dovolání nijak nebrojí a neformuluje k ní žádnou právní otázku. Tedy byť i odlišné řešení dovolatelkou formulované právní otázky by nic nezměnilo na výroku napadeného rozhodnutí. V této exekuční věci navíc šlo o výklad prakticky totožné zdržovací povinnosti, který již byl proveden v jiných exekučních řízeních vůči povinné či její sesterské společnosti Biopol GN s. r. o., v nichž Městský soud v Praze uzavřel, že zdržovací povinnost je nutné vyložit tak, že se vztahuje i na jednání, která povinný sice započal v minulosti, nicméně aktivně v nich pokračuje i po uložení zdržovací povinností. Oprávněná se ztotožňuje s odvolacím soudem v tom, že předmětná zdržovací povinnost musí být ze své vlastní povahy vykládána tak, že stanovuje povinné povinnost zamezit tomu, aby výrobky ve výroku uvedené byly jakýmkoliv způsobem spojovány s označeními, jejichž užití je v souvislosti s nimi exekučním titulem zakázáno. Má-li být naplněn smysl a účel takové povinnosti, je naprosto logické, že nemůže být aplikována selektivně pouze na jednání, která povinná započala po vydání exekučního titulu, ale musí se týkat komplexně veškerého jednání povinné, které jakýmkoliv způsobem trvá po vydání exekučního titulu. Povinná pomíjí, že namítaným šířením byť dříve zveřejněných příspěvků na sociálních sítích obsahujících závadná kanadská označení fakticky aktivně porušovala exekuční titul i „v budoucnosti“, tj. i po vykonatelnosti exekučního titulu. Výklad zdržovací povinnosti provedený soudy nižších instancí je plně v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4669/2010). Uvádí-li doktrína i rozhodovací praxe, že zdržovací nároky mají preventivní povahu a směřují do budoucna, zatímco odstraňovací nároky směřují vždy k odstranění existujícího závadného stavu, má tím na mysli pouze to, že odstraňovací nároky jako takové směřují k odstranění vlastního a konkretizovaného pramene účinku nekalosoutěžního jednání, k němuž již v minulosti došlo, zatímco zdržovací nároky míří na neurčitá a nevymezená jednání v budoucnu. To však neznamená, že by zdržovacím nárokem nebylo možné postihovat takové jednání povinné, které sice zahájila již před uložením zdržovací povinnosti, avšak nadále v něm pokračuje i po vykonatelnosti exekučního titulu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2939/2011) – právě o takové pokračování přitom šlo i v této věci, kdy zdržovací povinnost povinné logicky ukládala upravit obsah její reklamní prezentace na internetu tak, aby do budoucna odpovídal uložené povinnosti. Opačný výklad by vyprázdnil obsah zdržovací povinnosti a znamenal by naprosto neúměrné nároky na žalující z titulu nekalé soutěže. Dokazováním před soudy nižší instance navíc bylo zjištěno, že příspěvky na facebookové stránce byly dohledatelné a veřejně přístupné i po vykonatelnosti exekučního titulu.
11. K dovolací otázce b) oprávněná uvedla, že ani na ní rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť výrok soudu byl založen též na skutkovém zjištění, že povinná nadále porušovala exekuční titul nejméně k 21. 1. 2022 tím, že produkty byly na internetových obchodech nadále inzerovány v rozporu s exekučním titulem. Uložená zdržovací povinnost neumožňuje dvě shodně náležité interpretace, mezi nimiž by bylo možné vybírat. Odůvodnění exekučního titulu je pak nutno hledat v návrhu na nařízení předběžného opatření, který byl povinné znám.
12. K dovolací otázce c) oprávněná uvedla, že prostřednictvím notářských zápisů a dalších důkazů jednoznačně doložila, že k okamžiku podání exekučního návrhu byly povinnosti ze strany povinné porušovány a povinná nikdy neprokázala opak. Námitka povinné, že odvolací soud poukázal na to, že povinná dané označení chrání ochrannou známkou, je zmatečná. Byla to totiž sama povinná, kdo se v návrhu na zastavení exekuce bránila tím, že dané označení je ochrannou známkou, a poukázal-li soud na nedůvodnost takové argumentace, svědčí to absenci toho, co mu povinná sama vytýká. Poukázal-li soud prvního stupně na to, že povinná se již v minulosti (byť v rámci jiného řízení) dopustila porušování exekučního titulu tím, že pouze přelepila obaly výrobků, nelze takový odkaz považovat za jednoznačně nerelevantní, neboť dává jednání povinné do kontextu. Konečně soud není povinen vypořádat každé námitky uplatněné účastníkem řízení a soud prvního stupně i soud odvolací se zevrubně věnovaly důvodům, které je vedly k zamítnutí návrhu povinné. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.
13. Povinná k vyjádření oprávněné připomněla, že v rozhodnutí odvolacího soudu není zmínka o jiném jednání, než jsou historické příspěvky na Facebooku. Zdůraznila, že v souladu s judikaturou dovolacího soudu se povinný musí zdržet protiprávního jednání prostřednictvím třetích osob, pouze ukládá-li mu tuto povinnost přímo exekuční titul a v tomto řízení exekuční titul na třetí osoby nemíří. Dále má za to, že otázka nahrazení odstraňovací povinnosti povinností zdržovací je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005, podle kterého má zdržovací nárok charakter preventivní a směřuje proti pokračujícímu nekalosoutěžnímu jednání či proti hrozícímu jednání v budoucnosti, naproti tomu nárok odstraňovací směřuje vždy k odstranění existujícího závadného stavu, tedy pramene účinku nekalosoutěžního jednání. Rozhodnutí Městského soudu v Praze, na něž oprávněná odkazovala, nejsou podle názoru povinné přiléhavá, rovněž tak se nekalé soutěže netýká citovaný nález Ústavního soudu. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4669/2010 se nevěnuje otázce, zda může výrok na zdržení se určitého jednání mířit i na odstranění jednání učiněného v minulosti. Rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1370/2005 a 23 Cdo 2939/2011 jsou ve prospěch povinné – žalobce požadoval, aby žalovaná stáhla z trhu své výrobky a zdržela se jejich dalšího uvádění na trh, a přistoupil tak ke kombinaci odstraňovacího a zdržovacího nároku, nároku na odstranění však nemohlo být vyhověno, protože v době rozhodnutí odvolacího soudu již výrobky neexistovaly. Povinná nad rámec argumentace uvedené v dovolání odkázala na několik příkladů z odborné literatury a rozhodovací praxe týkajících se odstraňovacích a zdržovacích nároků a zdůraznila, že je mezi nimi třeba důsledně rozlišovat. Jestliže historický příspěvek na Facebooku existoval ještě před zahájením řízení, které bylo završeno vydáním předběžného opatření, měla se oprávněná správně domáhat jeho odstranění. Z odůvodnění exekučního titulu povinná nemohla zjistit, co všechno má soud uložením povinnosti zdržení se zapovězeného jednání na mysli a nelze vycházet z návrhu na vydání předběžného opatření, protože ten zrcadlí pouze vůli oprávněné. Pokud oprávněná v návrhu na vydání předběžného opatření naformulovala jiný výrok, než kterého se následně v rámci exekučního řízení domáhala, musí to jít k její tíži.
14. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
15. V projednávané věci je exekučním titulem usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 2 Nc 1052/2019-16, kterým bylo nařízeno podle §74 odst. 1 o. s. ř. předběžné opatření spočívající v uložení povinnosti žalované zdržet se užívání označení s vyobrazením javorového listu s nápisem „Premium Quality“ nebo „Product of Canada“ v souvislosti s výrobky ALAVIS TM Triple Blend Extra silný + Cannabis CBD Extrakt 700 g, ALAVIS TM Duoflex, ALAVIS TM Celadrin pro koně, ALAVIS TM Celadrin 500 mg, ALAVIS TM Triple Blend pro psy a kočky 200 g, ALAVIS TM 5 90 tbl, ALAVIS TM 5 MINI 90 tbl, ALAVIS TM MSM + Glukosamin sulfát 60 tbl, ALAVIS TM MSM pro koně, ALAVIS TM Kloubní výživa 90 tbl, ALAVIS TM PlaqueFree 40 g a ALAVIS TM Celadrin Emulgel 100 g a dále zdržet se užívání plastického reliéfního nápisu „Premium Quality“ s kanadským javorovým listem v souvislosti s výrobkem ALAVIS TM Triple Blend Extra silný + Cannabis CBD Extrakt 700 g a ALAVIS TM MSM pro koně.
16. Oprávněná v exekučním návrhu uvedla, že předběžné opatření povinná porušuje tím, že její internetová prezentace na Facebooku, na níž vede přímý odkaz z webové stránky povinné (s e-shopem), obsahuje grafiky a videa prezentující výrobek ALAVIS Triple Blend pro psy a kočky 200 g a ALAVIS Celadrin Emulgel 100 g, na nichž se nachází kruhové vyobrazení javorového listu s nápisem „Premium Quality“ a Product of Canada“ a dále obsahuje grafiky a videa prezentující výrobek ALAVIS Triple Blend Extra silný + Cannabis CBD Extrakt 700 g s plastickým reliéfním nápisem „Premium Quality“ s kanadským javorovým listem. Exekuční soud následně nařídil exekuci a pověřil jejím vedením soudního exekutora k vynucení povinnosti povinné zdržet se užívání označení s vyobrazením javorového listu s nápisem „Premium Quality“ nebo „Product of Canada“ v souvislosti s výrobky ALAVIS Triple Blend pro psy a kočky 200 g a ALAVIS Celadrin Emulgel 100 g a zdržet se užívání označení plastického reliéfního nápisu „Premium Quality“ s kanadským javorovým listem v souvislosti s výrobkem ALAVIS Triple Blend Extra silný + Cannabis CBD Extrakt 700 g.
17. V návrhu na zastavení exekuce povinná namítala, že facebookové příspěvky se nevztahují k aktuální nabídce a předmětná prezentace nesloužila k aktuální prezentaci výrobků, logo javorového listu „Premium Quality“ a „Product of Canada“ je chráněno ochrannou známkou, skrývání či odstraňování příspěvků na Facebooku je velmi složité a ne vždy 100%, povinná předmětné příspěvky skryla, ale následně bylo zjištěno, že funkce skrytí příspěvků zřejmě nefunguje a příspěvky se po určité době zřejmě automaticky obnovily, kdy jejich zobrazování je technickým problémem Facebooku, ne ignorováním soudního rozhodnutí, a povinná vyvinula veškeré úsilí k provedení změn podle exekučního titulu, zejména opatřila výrobky přelepkami a přelepením došlo ke splnění povinnosti.
18. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na otázkách předložených dovolatelkou
– tedy zda lze na základě zdržovacího výroku vést exekuci pro odstranění historického jednání povinné, k němuž došlo ještě před vydáním exekučního titulu a které již není aktivně viditelné, a jakým způsobem je třeba vykládat zdržovací výrok exekučního titulu, připouští-li různé interpretace, neboť jimi dovolatelka fakticky rozporuje soudy zjištěný skutkový stav. Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému zjištění a odvolací soud jeho závěry převzal, tj. že na internetových, resp. facebookových stránkách povinné jsou zobrazeny výrobky povinné opatřené původním obalem s označením, jehož užívání je zdržovacím výrokem exekučního titulu zakázáno; prezentace takto označených výrobků je spotřebitelům na facebookové stránce povinné stále přístupná. V dovolání přitom povinná prezentuje odlišný skutkový stav – tedy že tento konkrétní obsah facebookových stránek nebyl „aktivně viditelný“ a povinná příspěvky před podáním exekučního návrhu odstranila, což je ovšem v rozporu se zjištěními soudů nižších stupňů, s obsahem oprávněnou doložených notářských zápisů osvědčujících obsah internetových stránek a facebookového profilu Alavis a ostatně i též s povinnou předloženým čestným prohlášením její pracovnice ze dne 4. 12. 2019 (podle něhož dne 14. 11. 2019 skryla předmětné facebookové příspěvky, ale ty se přesto zobrazují). V dovolacím řízení přitom již nelze skutkové závěry přezkoumávat (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.). Nad rámec uvedeného dovolací soud připomíná, zdržovací nárok zahrnuje rovněž závadné jednání, které rušitel již započal a dosud v něm pokračuje, jako je tomu právě v projednávané věci; preventivní povaha zdržovacího nároku pak spočívá v tom, že směřuje nejen proti takovému již započatému jednání, ale též proti jednání, u nějž je důvodná obava, že k němu dojde, i když nepůjde o soustavné jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2939/2011).
19. Ohledně otázky uvedené pod písm. c) týkající se skutečnosti, že podle názoru povinné odvolací soud ignoroval klíčovou argumentaci účastníka řízení, dovolací soud konstatuje, že případné vady řízení lze v dovolacím řízení projednat pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, tak tomu však v projednávané věci není (viz §242 odst. 3 o. s. ř.). Povinnost soudu odůvodnit své rozhodnutí způsobem uvedeným v §157 odst. 2 o. s. ř. je však jedním z principů řádného a spravedlivého procesu a soud se musí v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto námitek, a s ohledem na jejich relevanci a možnost ovlivnit výsledek řízení; neučiní-li tak, založí tím nepřezkoumatelnost rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4455/2009, nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03, nález Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 1589/07, či nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 4152/18). V projednávané věci odvolací soud této povinnosti dostál a srozumitelně vysvětlil, proč považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné jak po stránce zjištění skutkového stavu, tak po stránce právního posouzení věci (povinné byla exekučním titulem uložena povinnost zdržet se konkrétních označení v souvislosti s konkrétními výrobky, zákaz užívat tato označení se nevztahoval pouze do budoucna, ale i do minulosti, a prezentace takto v minulosti označených výrobků je aktuálně nadále přístupná spotřebitelům). K samotné přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně Nejvyšší soud uvádí, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013]. Povinná přitom samotné skutkové zjištění, že předmětné příspěvky nebyly z facebookových stránek odstraněny, v odvolání nerozporovala a v tomto směru napadala pouze právní hodnocení uvedeného skutkového stavu (podle jejího názoru nebylo možné domáhat se v takovém případě zdržení jednání, ale odstranění závadného stavu), s čímž se odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal.
20. Samotnou výši a přiměřenost soudním exekutorem uložené pokuty za porušení vymáhané povinnosti pak povinná v dovolání vůbec nezpochybnila.
21. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 9. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu