ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.706.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 706/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Hypoteční banka, a. s. , se sídlem v Praze 5 - Radlicích, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti povinné J. K. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Romanem Václavíkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Kvítková 4703, pro 1 675 607,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha-západ, pod sp. zn.156 Ex 116/16, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2021, č. j. 14 Co 77/2021-697, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 537,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Libora Němce, Ph.D.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 9. 4. 2021, č. j. 14 Co 77/2021-697, jímž odvolací soud k odvolání povinné potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Milana Makaria, Exekutorský úřad Praha-západ (dále „exekutor“) ze dne 12. 1. 2021, č. j. 156 Ex 116/16-670, jímž exekutor rozvrhl rozdělovanou podstatu, odmítá podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále též „o. s. ř.“, neboť dovolatelka v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčila důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.). Za tohoto stavu dovolání povinné trpí vadou, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
2/ Krom pouhého označení §237 o. s. ř. se dovolatelka předpokladem přípustnosti dovolání nezabývala vůbec. Tento nedostatek nelze konvalidovat dovolatelčinými (nepřehledně řazenými) námitkami, že účastníci v řízení nebyli věcně legitimováni, že v jiné fázi exekučního řízení nebyl doručován znalecký posudek, že exekutor jednal „zcela vědomě v úzké součinnosti s odvolacím soudem“, že usnesení o zrušení dražební vyhlášky nebylo řádně odůvodněno, že nebyl „osvětlen důvod“ provedení revize odhadní ceny nemovitých věcí (k nimž měla oprávněná zástavní právo), že odvolací soud odmítá zkoumat podmínky řízení, apod., je-li z argumentace dovolatelky zřejmá kritika postupu exekutora a soudu, často mířící do předchozích, již pravomocně uzavřených fází exekučního řízení, a představující ve své podstatě označení vad řízení, k nimž dovolací soud u nepřípustného dovolání nepřihlíží (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), případně snaha o zpochybnění skutkového stavu věci, na čemž přípustnost dovolání založit nelze (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014). Současně v téže argumentaci nelze spatřovat deficit v oblasti ústavně zaručených práv dovolatelky, která v důsledku dobrovolného neplnění svých povinností z exekučního titulu čelí zákonnému exekučnímu režimu.
3/ O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243c odst. 3 věty první ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a podle výsledku řízení přiznal oprávněné odměnu jejího advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 15 020 Kč (§6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů - dále „AT“), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 AT) a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3 217,20 Kč (§137 odst. 3, viz dále zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu