ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.910.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 910/2023-504
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 704/36, proti povinné Š. B. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova 378, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 6788/2016, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2022, č. j. 17 Co 131/2022-420, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2022, č. j. 17 Co 131/2022-420, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Okresní soud Praha-západ (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. 12. 2021, č. j. 206 EXE 6788/2016-323, zastavil exekuci vedenou na základě pověření okresního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 206 EXE 6788/2016-16, soudní exekutorkou JUDr. Ivetou Glogrovou, Exekutorský úřad Praha 4 (dále „soudní exekutorka“), pod sp. zn. 126 EX 35/16 pro vymožení pohledávky ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 5. 10. 2012 jménem JUDr. Romana Bláhy, notáře v Havlíčkově Brodě, notářskou kandidátkou M. H., sp. zn. NZ 990/2012, N 948/2012 (dále „exekuční titul“ či „notářský zápis“), a to v rozsahu úroků z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 019 016,39 Kč ode dne 4. 11. 2012 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu ode dne 4. 11. 2012 do zaplacení (výrok I.); ve zbylém rozsahu soud prvního stupně návrh povinné na zastavení exekuce zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
2/ V předmětné věci soud prvního stupně již dříve vydal usnesení ze dne 28. 12. 2020, č. j. 206 EXE 6788/2016-183, které zrušil Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 17 Co 30/2021-203, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby se soud prvního stupně zabýval případnou spotřebitelskou povahou smluvního vztahu uzavřeného mezi oprávněným a povinnou a na uvedeném základě vyhodnotil povinnost oprávněného prověřit úvěruschopnost povinné v procesu uzavírání smluvního vztahu, rovněž aby přezkoumal obsah úvěrové smlouvy, její platnost z hlediska dobrých mravů či případnou neplatnost některého z dílčích uplatněných nároků.
3/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že oprávněný jakožto věřitel a povinná v pozici dlužníka uzavřeli dne 5. 10. 2012 smlouvu o úvěru (dále „smlouva o úvěru“ či „smlouva“), v níž se oprávněný zavázal poskytnout povinné na její žádost bezúčelově peněžní prostředky až do celkové výše 2 000 000 Kč oproti povinnosti povinné poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Smlouva dále obsahovala ujednání, podle kterého věřitel poskytne dlužníku první část peněžních prostředků do výše 500 000 Kč bezhotovostním převodem po podání návrhu na zápis zástavního práva a druhou část peněžních prostředků do výše 1 500 000 Kč po předložení originálu výpisu z katastru nemovitostí. Věřitel měl dlužníku poskytnout druhou část peněžních prostředků na jeho písemnou žádost při splnění podmínek poskytnutí dostatečného zajištění svého závazku formou zřízení zástavního práva k nemovité věci, podepsání notářského či exekutorského zápisu s přímou vykonatelností smluvního plnění, předání věřiteli částečně vyplněné blankosměnky avalované F. Š. a J. J. s podepsanou dohodou o vyplňovacím právu ke směnce a předání potvrzení pojišťovny o vinkulaci pojistného plnění ve prospěch věřitele v případě škody vzniklé na nemovitosti na adrese XY. Pro případ každého jednotlivého porušení podmínek se povinná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč (čl. 3. 5 smlouvy). V čl. 4. 1 smlouvy si strany sjednaly úrok za poskytnutí peněžních prostředků ve výši 1 % měsíčně se splatností měsíčně vždy k 3. kalendářnímu dni následujícího měsíce, přičemž prodlení dlužníka se zaplacením úroku bude podstatné porušení závazku a prvním dnem prodlení se stane splatným vrácení peněžních prostředků podle smlouvy (bod 4. 2). V případě, že dlužník věřiteli nesplatí veškeré peněžní prostředky ve lhůtách a za podmínek stanovených v čl. 4. 1, čl. 5. 1 a násl. smlouvy, vzniká dlužníku povinnost zaplatit za každý započatý měsíc prodlení smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč (čl. 5. 7). Oprávněný byl ve smlouvě označen pomocí identifikačního čísla osoby a daňového identifikačního čísla jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění se sídlem v Praze 9, Poděbradská 433/65, povinná toliko rodným číslem a bydlištěm. Jednalo se přitom již o druhou úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi týmiž stranami a v zásadě za totožných podmínek, přičemž oprávněný podobně půjčoval i dalším osobám. Oprávněný si v procesu uzavírání úvěrové smlouvy majetkové poměry povinné a ani její platební schopnost neprověřoval.
4/ V souladu s úvěrovou smlouvou posléze oprávněný jako věřitel, povinná jako dlužník a F. Š. a J. J. jako ručitelé sepsali notářský zápis (exekuční titul) obsahující dohodu podle §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „notářský řád“), o svolení k nařízení a provedení exekuce v případě nesplnění závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy. Podle třetího článku notářského zápisu byly předmětem plnění peněžní prostředky ve výši 2 000 000 Kč poskytnuté oprávněným formou úvěru povinné, běžný úrok ve výši 1 % měsíčně za dobu od 5. 10. 2012 do splacení a pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Ve čtvrtém článku se povinná zavázala splatit celý poskytnutý úvěr nejpozději do 5. 10. 2013, dále se zavázala pod sankcí okamžité splatnosti jistiny platit oprávněnému běžné úroky uvedené ve třetím článku pravidelnými měsíčními nepřetržitě po sobě jdoucími splátkami splatnými počínaje měsícem listopadem 2012 vždy k třetímu dni kalendářního měsíce. Nastane-li prodlení povinné se zaplacením kterékoliv jedné splátky úroku, nastává prvním dnem prodlení splatnost celé dlužné částky, tj. jistiny a běžného úroku přirostlého ke dni ztráty výhody splátek. Povinná se zavázala pro případ prodlení se splacením úvěru platit oprávněnému smluvní pokutu ve výši uvedené ve třetím článku notářského zápisu vždy nejpozději do 3. dne kalendářního měsíce, ve kterém nastalo nebo trvá prodlení. V pátém článku notářského zápisu svolila ve smyslu §71b odst. 2 písm. a) notářského řádu, aby v případě, že svůj závazek z citované smlouvy o úvěru nesplní řádně a včas, byla k vymožení a vydobytí předmětu plnění ve prospěch oprávněného nařízena a provedena exekuce, tj. svolila k vykonatelnosti notářského zápisu a souhlasila, aby byl exekučním titulem. V šestém a sedmém článku F. Š. a J. J. učinili ručitelské prohlášení ve smyslu §303 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obchodní zákoník“), a v osmém a devátém článku svolili k vykonatelnosti daného zápisu ve vztahu k těmto ručitelským závazkům.
5/ Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zákonný úrok z prodlení v exekučním titulu nebyl sjednán a z tohoto důvodu nelze exekuci vést pro jeho vymožení. Ujednání o smluvní pokutě posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť i bez zajištění smluvní pokutou se věřiteli - s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2019, sp. zn. 33 Cdo 101/2019 - dostalo náležitého zajištění pohledávky dalšími právními instrumenty (smluvním úrokem, notářským zápisem se svolením k přímé vykonatelnosti, zajištěním zástavním právem k nemovité věci a ručitelským závazkem a smluvní pokutou ve výši 1 000 000 Kč za každé porušení sjednané povinnosti). V takto vymezeném rozsahu proto exekuci zastavil. Ostatní ujednání ohledně jistiny a smluvního úroku soud považoval za platná. Jako důvod k zastavení exekuce nespatřoval skutečnost, že plnění bylo poskytnuto až po sepisu exekučního titulu, že oprávněný neměl oprávnění poskytovat bankovní úvěry a že oprávněný před poskytnutím úvěru neposuzoval úvěruschopnost povinné podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 25. 2. 2013 (dále „zákon o spotřebitelském úvěru“), jenž se na projednávanou věc nepoužije, jelikož sjednaná výše úvěru přesahuje částku 1 880 000 Kč. Přenechával-li oprávněný v naprosté většině případů peníze svým známým fyzickým osobám, popřípadě právnickým osobám jím ovládaným, nelze na úvěrovou smlouvu pohlížet jako na smlouvu uzavřenou ve spotřebitelském režimu, jelikož oprávněný v závazkovém vztahu nevystupoval jako výrazně silnější strana a smlouvy neuzavíral ani na formulářových vzorech bez možnosti ovlivnění obsahu ze strany dlužníka - spotřebitele.
6/ Odvolací soud k odvolání oprávněného i povinné usnesením ze dne 2. 8. 2022, č. j. 17 Co 131/2022-420, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že exekuci zastavil v rozsahu úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 2 019 016,39 Kč ode dne 4. 11. 2012 do zaplacení, v rozsahu smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu ode dne 4. 11. 2012 do 5. 10. 2013 a dále v rozsahu úroku ve výši 1 % měsíčně z částky 2 000 000 Kč ode dne 6. 10. 2012 do 3. 11. 2012, ve výroku II. tak, že zamítl návrh povinné na zastavení exekuce v rozsahu jistiny ve výši 2 000 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení za dobu ode dne 6. 10. 2013 do zaplacení, a ve výroku III. tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje.
7/ Odvolací soud aproboval názor soudu prvního stupně co do nepřípustného vedení exekuce ve vztahu k úroku z prodlení v zákonné výši, neplyne-li z exekučního titulu souhlas povinné k jeho přímému vymáhání. Dovodil však neplatnost v exekučním titulu zahrnutého ujednání o smluvním úroku, není-li ani z jazykového výkladu zřejmý mechanismus jeho výpočtu, nadto nebyl sjednán počátek, od něhož má být úrok počítán. Na prodlení se splácením takto neurčitě sjednaného smluvního úroku přitom byla navázána předčasná splatnost celého úvěru a rovněž i nárok na smluvní pokutu. Exekuční titul je z tohoto důvodu v rozsahu smluvní pokuty za dobu předčasné splatnosti úvěru pro nesplacení splátek úroku materiálně nevykonatelný. Oproti tomu v rozsahu jistiny a smluvní pokuty pro případ prodlení s jejím zaplacením je exekuční titul způsobilý vyvolat příslušné procesní důsledky. Právní vztah mezi oprávněným a povinnou přitom nelze považovat za nadměrně zajištěný, jelikož na jednání učiněné dvěma fyzickými osobami, které vystupují v rámci skutečné či domnělé podnikatelské činnosti, nelze klást ohledně smluvních podmínek stejně přísné požadavky jako v případě spotřebitelských smluv. Výši smluvního úroku a smluvní pokuty označil za nepřiměřenou s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ze dne 26. dubna 2012, sp. zn. 33 Cdo 772/2010, a ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007. Se zřetelem k neplnění celého dluhu, k neurčitosti vymezení smluvního úroku (v exekučním titulu i smlouvě o úvěru) a jeho problematickému uplatnění a absenci přímé vykonatelnosti zákonného úroku z prodlení dovodil, že smluvní pokuta představovala jediný prostředek, který pokrývá oprávněnému škodu z dlouhodobého nesplácení úvěru. Úvěrová smlouva proto sice byla výrazně zajištěna, nikoliv však natolik, aby byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.
8/ Odvolací soud se dále zabýval spotřebitelskou povahou smlouvy o úvěru podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“), a případně i podle zákona o spotřebitelském úvěru, načež uzavřel, že oprávněný i povinná vystupovali při uzavírání smlouvy jako podnikatelé. Rozhodovací praxe Ústavního soudu sice vyžaduje po věřiteli, aby zkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém s plněním, a to nejen u spotřebitelských úvěrů, nicméně nelze klást stejné požadavky na prověřování v podnikatelských vztazích a vztazích spotřebitelských. Ačkoliv oprávněný nezkoumal příjmy povinné či její dluhy z veřejných zdrojů, vycházel minimálně ze znalosti nemovitého majetku povinné, jejího podnikání a podnikání jejího tehdejšího partnera.
9/ Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, přičemž hledisko přípustnosti dovolání obecně vymezuje předpokladem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž „ řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací práce dovolacího soudu, jakož i na vyřešení otázek hmotného i procesního práva vztahujících se k ochraně základních práv a svobod, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, a dále na vyřešení otázky procesního práva, která je dovolacím soudem posuzována rozdílně, a na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “, konkrétně otázek:
A/ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a závěrem odvolacího soudu týkajícím se posouzení údajného jednání povinné v rámci výkonu podnikatelské činnosti ;
B/ rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se posouzení ne/platnosti úvěrových smluv a smluvních pokut ;
C/ rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu týkající se povinnosti posoudit úvěruschopnost úvěrovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ;
D/ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a závěrem odvolacího soudu týkajícím se splatnosti úvěru ;
E/ rozporu s dosavadní rozhodovací praxí Nevyššího soudu týkající se možných hmotněprávních účinků notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti ;
F/ nesprávného řešení otázky týkající se doby plnění sjednané v notářském zápisu, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena ;
G/ rozdílnosti rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky týkající se posouzení materiální ne/vykonatelnosti notářského zápisu jakožto exekučního titulu ve vztahu ke smluvní pokutě určené do zaplacení .
10/ K otázce A) dovolatelka přiřadila jako hledisko přípustnosti tvrzení, že se odvolací soud při posuzování režimu úvěrové smlouvy jako smlouvy spotřebitelské odchýlil od rozhodovací praxe Ústavního soudu, jmenovitě od nálezu ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nálezu ze dne 17. srpna 2009, sp. zn. I. ÚS 84/09, či od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2020, sp. zn. 22 Cdo 3742/2019, jelikož závěr odvolacího soudu, že povinná nevystupovala v postavení spotřebitele, je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
11/ Řešením otázky B/ se napadené usnesení odvolacího soudu odchýlilo od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. 20 Cdo 1387/2016, nálezu Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/2016, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2015, sp. zn. 26 Cdo 4509/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. 31 Cdo 2707/2007. Odvolací soud podle názoru dovolatelky nezdůraznil, že podmínkou čerpání úvěru bylo sjednání zástavní smlouvy k nemovitosti, částečné vyplnění blankosměnky avalované jednou fyzickou osobou a rozhodčí doložka. Všechny tyto zajišťovací prostředky zjednodušují vymahatelnost nároků ze smlouvy a směřují k výrazné nerovnováze smluvních podmínek a práv a povinností v neprospěch povinné. Odvolací soud rovněž hodnotil přiměřenost samotné smluvní pokuty v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, nevzal-li v potaz, že smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč měsíčně nebyla sjednána jen pro případ prodlení s vrácením jistiny úvěru, ale též pro případ prodlení se zaplacením úroku, přičemž její výše byla sjednána pevnou částkou bez ohledu na výši dlužné částky. Při hodnocení souladu smluvních ujednání s dobrými mravy navíc nelze pominout snahu oprávněného o platné sjednání smluvního úroku ve výši 2 %, měsíčně.
12/ Otázku C/ odvolací soud řešil v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, protože v posuzované věci věřitel aktivně nezkoumal, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
13/ Ohledně otázky D/ dovolatelka namítla extrémní nesoulad skutkových zjištění a právních závěrů s obsahem provedených důkazů v otázce splatnosti úvěru, shledal-li odvolací soud materiální nevykonatelnost smluvní pokuty do doby řádné splatnosti úvěru, exekuci však v tomto rozsahu částečně nezastavil, resp. zastavil ji pouze do data uplynutí jednoho roku od uzavření smlouvy o úvěru, ačkoliv podle čl. 9. 2. smlouvy o úvěru byla splatnost vázána na vyzvání oprávněného. Z provedeného dokazování odvolacím soudem bylo přitom zjištěno, že oprávněný žádal splacení úvěru až v roce 2016, proto odvolací soud měl zastavit exekuce v rozsahu smluvní pokuty do doby řádné splatnosti úvěru, tj. až do dne 12. dubna 2016.
14/ Otázku E/ odvolací soud rozhodl v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 3009/2019, ze dne 14. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, či ze dne 17. února 2021, sp. zn. 20 Cdo 2966/2020, vyšel-li při posouzení okolnosti splatnosti úvěru z dohody učiněné v notářském zápisu, a nikoliv ze smlouvy o úvěru. Exekuční titul neobsahoval žádnou samostatnou hmotněprávní dohodu o odlišné splatnosti dluhu, pouze určení doby plnění ve smyslu §71b odst. 2 písm. e) notářského řádu, které nemělo podklad v hmotněprávní dohodě oprávněného a povinné. Obdobně tomu bylo ohledně splatnosti smluvní pokuty, která ve smlouvě o úvěru ujednána nebyla, pročež bylo třeba postupovat podle ustanovení §340 odst. 2 obch. zák., případně podle ustanovení §563 obč. zák., tedy splatnost měla nastat až na základě výzvy oprávněného adresované povinné. Oprávněný vyzval povinnou k úhradě smluvní pokuty za předcházející období až dne 12. dubna 2016, nebylo však prokázáno, že by ji vyzval i k úhradě smluvní pokuty za následující období. Odvolací soud ovšem vyšel z obsahu notářského zápisu, který nemá hmotněprávní účinky, a dovodil, že oprávněný má nárok na smluvní pokutu i po 12. dubnu 2016.
15/ Otázka F/, tj. zda je notářský zápis způsobilým exekučním titulem z formálního i materiálního hlediska, nebyla v rozhodování dovolacího soudu podle dovolatelky dosud řešena. Na základě takového notářského zápisu potom nemůže být exekučně vymáhán dosud nesplatný závazek, k čemuž dovolatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. 20 Cdo 533/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2022, sp. zn. 20 Cdo 837/2022, a na nález Ústavního soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. III. ÚS 3347/12, s dodatkem, že notářský zápis nemůže přiznat nárok, který nelze přiznat v nalézacím řízení.
16/ Otázka G/, týkající se vykonatelnosti smluvní pokuty stanovené v notářském zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti na dobu neurčitou (do zaplacení), na které mj. závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, jestliže z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, na něž v napadeném rozhodnutí odvolací soud odkazuje, či z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014, vyplývá, že na základě notářského zápisu lze při správné formulaci vymáhat smluvní pokutu, na níž vznikne nárok teprve v budoucnu, přičemž pozdější rozhodnutí Nejvyššího soudu však takový právní závěr nepřipouštějí, a to ani tehdy, je-li termín zaplacení upřesněn dobou úhrady celé dlužné částky, příp. jistiny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3953/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3474/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sp. zn. 33 Cdo 103/2018).
17/ Na základě uvedených důvodů povinná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
18/ Oprávněný se k podanému dovolání nevyjádřil.
19/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále opět „o. s. ř.“), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1, odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále „ex. řád“/) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je pro řešení otázky povinnosti soudu posuzovat splatnost pohledávek a určitost smluvní pokuty přímo ze smlouvy o úvěru jako hmotněprávního podkladu k sepsání notářského zápisu (a nikoli z obsahu notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti), přípustné (§237 o. s. ř.) a zároveň i opodstatněné.
20/ Přípustnost dovolání lze identifikovat v souhrnu otázek dovolacímu soudu dovolatelkou předestřených jako D/ až G/.
21/ Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu.
22/ Podle ustanovení §71b odst. 1 a 2 notářského řádu notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění, a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
23/ Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v názoru, že notářský zápis je exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu (obdobné ustanovení obsahuje i §274 písm. e/ o. s. ř.), jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech v §71a až 71c notářského řádu (resp. §71b notářského řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012), tj. jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá; tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). Svolením k vykonatelnosti se pak rozumí takové prohlášení (projev vůle) povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně a včas stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015).
24/ Dohoda oprávněné a povinné osoby obsažená v notářském zápise sepsaném podle ustanovení §71b notářského řádu nemá hmotněprávní povahu (nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu); její opodstatnění tkví výlučně v exekučních poměrech a vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem (a cílem) je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí bez předcházejícího (nalézacího) soudního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 33 Cdo 2714/2013).
25/ V nyní posuzované věci lze za stěžejní považovat čl. 9. 2 smlouvy o úvěru, v němž si strany sjednaly, že v souladu s ustanovením §504 obch. zák. smí věřitel žádat splacení jistiny úvěru nejdříve po jednom roce od uzavření smlouvy. V týž den povinná a oprávněný na podkladě citované smlouvy sjednali a podepsali notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, v jehož článku 4 vázali dobu plnění nejpozději do 31. března 2012. Jestliže odvolací soud určil splatnost jistiny úvěru na základě doby plnění uvedené v exekučním titulu, aniž by provedl k této otázce jakékoliv dokazování, není jeho rozhodnutí úplné a tudíž správné, nepodává-li se současně z odůvodnění napadeného usnesení, že by odvolací soud považoval tuto dobu plnění za nové hmotněprávní ujednání o splatnosti závazku povinné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 3009/2019).
26/ Obdobný závěr je třeba přijmout ohledně sjednané smluvní pokuty. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z vymezení smluvní pokuty exekučním titulem, uvedl-li např. v odstavci 41 odůvodnění usnesení, že „na prodlení s úhradou jistiny či splátky úroku byla vázána smluvní pokuta v paušální částce 50 000 Kč za každý i započatý měsíc prodlení a stanovena její splatnost vždy k 3. dni v měsíci, v němž prodlení nastalo nebo trvá.“ Tím se rovněž odchýlil od výše citované judikatury Nejvyššího soudu.
27/ Již jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že přípustnost dovolání nezakládá vyřešení otázky A/, jelikož dovolatelkou namítaný extrémní nesoulad ohledně jejího postavení při uzavírání úvěrové smlouvy s provedenými důkazy dovolací soud nezjistil, hodnocení důkazů odvolacím soudem nevykazuje žádné znaky libovůle a odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil. Povinné je třeba dát za pravdu, že z výpisu z obchodního rejstříku k obchodní společnosti e. vyplývá, že se jednatelkou stala skutečně až ke dni 23. června 2011 (odvolací soud v napadeném usnesení chybně uvádí počátek ke dni 10. května 2010), nicméně z výpisu z obchodního rejstříku k obchodní společnosti T. S. Š. se podává, že se jednatelkou stala právě dne 10. května 2010, tedy před sjednáním předmětné smlouvy o úvěru. Odůvodnění odvolacího soudu nadto nespočívalo pouze na této skutečnosti. Stěžejním důvodem, proč je třeba pohlížet na povinnou jako na podnikatelku, je účel sjednaného úvěru, a to rekonstrukce nemovitých věcí ve vlastnictví povinné za účelem jejich pronájmu, přičemž povinná se organizačně na této rekonstrukci podílela.
28/ Přípustnost dovolání dále nemůže založit ani otázka B/, neboť odvolací soud vzal v úvahu všechny zajišťovací prostředky sjednané v předmětné smlouvě a jejich přiměřenost posuzoval ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jednotlivě i v kontextu obsahu celé smlouvy. Přihlédl rovněž k okolnostem uzavření dané smlouvy (povinná nebyla při sjednávání v tísni, předlužená nebo donucena jinými objektivními okolnostmi), postavení povinné a oprávněného a dalším rozhodným skutečnostem (např. k faktické nevykonatelnosti smluvního úroku pro jeho neurčité vymezení, a to jak v exekučním titulu, tak v samotné smlouvě o úvěru, k dlouhodobému neplnění dluhu ze strany povinné nebo skutečnosti, že povinná byla při uzavírání smlouvy zastoupena právním zástupcem a byl jí poskytnut návrh smlouvy k případné revizi). Současně odvolací soud neopomněl posoudit platnost předmětné smlouvy stran možného zneužití ekonomicky silnějšího postavení oprávněného vůči povinné.
29/ Ani řešením otázky C/ není přípustnost dovolání naplněna, neshledal-li dovolací soud rozpor právního závěru odvolacího soudu ohledně posouzení úvěruschopnosti povinné oprávněným s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, poněvadž právě odvolací soud při řešení této právní otázky ze vzpomínaného nálezu vycházel a podrobně odůvodnil, proč se v daném případě vzhledem k okolnostem „spokojil“ s tím, v jakém rozsahu oprávněný provedl prověření výdělkových a majetkových poměrů povinné.
30/ Dovolání povinné proti té části výroku napadeného rozhodnutí, v níž odvolací soud částečně exekuci vedenou proti povinné zastavil, nelze projednat, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání (§243b odst. 5 věta první ve spojení s ustanovením §218 písm. b/ o. s. ř.). Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění podat dovolání (zmíněná subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí (jeho část) zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28).
31/ Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu ruší a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.); v něm bude nezbytné zjistit, kdy nastala splatnost pohledávek oprávněného (jistiny a smluvní pokuty), zda vymezení smluvní pokuty v předmětné smlouvě o úvěru vyhovuje požadavkům ustálené judikatury Nejvyššího soudu (jež jsou vyloženy zejména v usnesení ze dne 7. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 3288/2006, na které povinná v dovolání odkazuje), a v návaznosti na to posoudit, zda je notářský zápis formálně a materiálně vykonatelný (tj. zda obsahuje dobu plnění, která reflektuje hmotněprávní dohodu povinné s oprávněným, zejména zda nestanovuje dobu plnění, která by předcházela době splatnosti uvedeného závazku povinné). Vysloveným právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
32/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) není návrh dovolatelky na odklad právní moci napadeného usnesení (§243 o. s. ř.) důvodný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017).
33/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu