ECLI:CZ:NS:2023:20.NCU.158.2023.1
sp. zn. 20 Ncu 158/2023-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou E. D., zastoupenou Mgr. Lucií Petránkovou, LL. M., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, takto:
I. O návrhu na uznání rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, oddělení pro záležitosti rodiny ( High Court of Justice, Family Division ), se sídlem v Londýně, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. FD23P00120, jímž bylo rozhodnuto o výchově a výživě k nezletilému dítěti AAAAA (pseudonym), narozenému dne XY otci D. B. E. S. R. a matce E. D., jsou příslušné rozhodovat okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala u Nejvyššího soudu návrh, aby bylo na území České republiky uznáno rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora, oddělení pro záležitosti rodiny, se sídlem v Londýně, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, ze dne 25. 5. 2023, sp. zn. FD23P00120, jímž bylo rozhodnuto o výchově a výživě k nezletilému AAAAA, narozenému dne XY navrhovatelce a D. B. E. S. R.
Ve věci uznání rozhodnutí o výchově nezletilého dítěte se užije Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, vyhlášená pod č. 141/2001 Sb.m.s. (dále „Úmluva o ochraně dětí“), k níž přistoupilo též Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
Podle čl. 23 odst. 1, ve spojení s čl. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně dětí opatření ve věcech péče o dítě přijatá orgány jednoho smluvního státu budou uznána ve všech ostatních smluvních státech.
Podle čl. 24 Úmluvy o ochraně dětí, aniž by byla dotčena ustanovení čl. 23 odst. 1, může zainteresovaná osoba požadovat na příslušných orgánech smluvního státu, aby rozhodly o uznání, nebo neuznání opatření přijatého v jiném smluvním státě. Postup se řídí právem dožádaného státu.
Podle §16 odst. 1, odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZMPS“), cizí rozhodnutí v jiných než majetkových věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení.
Podle §16 odst. 4 ZMPS ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.
Ve věci uznání rozhodnutí o výživném nezletilého dítěte se užije Úmluva o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů ze dne 23. 11. 2007 (dále „Úmluva o výživném“), jíž je vázána Česká republika [srov. rozhodnutí Rady ze dne 9. 6. 2011 o schválení Haagské úmluvy ze dne 23. 11. 2007 o mezinárodním vymáhání výživného na děti a dalších druhů vyživovacích povinností vyplývajících z rodinných vztahů jménem Evropské unie (2011/432/EU)] i Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
Podle čl. 23 odst. 1 Úmluvy o výživném nestanoví-li tato úmluva jinak, řídí se řízení o uznání a výkonu právem dožádaného státu, tedy v tomto případě je třeba postupovat opět podle ustanovení §16 ZMPS.
Vzhledem k datu narození nezletilého dítěte a jelikož z navrhovatelkou předložených listin nevyplývá přesné datum zahájení řízení o výchově a výživě, nelze vyloučit ani aplikaci nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „nařízení Brusel II bis“) a nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „nařízení o výživném“), jejichž ustanovení se v souladu s čl. 67 odst. 2 písm. b) a písm. c) Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (viz Úřední věstník Evropské unie 2019/C 384 I/01) použijí na rozhodnutí přijatá v soudních řízeních zahájených před koncem přechodného období, tj. do 31. 12. 2020.
Podle čl. 21 odst. 1 nařízení Brusel II bis jsou rozhodnutí vydaná v některém členském státě v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení, přičemž v souladu s čl. 21 odst. 3 nařízení Brusel II bis může přesto kterákoliv dotčená osoba požádat o vydání rozhodnutí o uznání nebo neuznání rozhodnutí. O takových návrzích v České republice přísluší rozhodovat okresním soudům (viz §16 ZMPS a Úřední věstník Evropské unie 2013/C 85/06).
Podle čl. 23 odst. 1, odst. 2 nařízení o výživném rozhodnutí vydané v členském státě, který není vázán Haagským protokolem z roku 2007 [Spojené království Velké Británie a Severního Irska nebylo v době svého členství v Evropské unii vázáno citovaným protokolem – srov. rozhodnutí Rady ze dne 30. 11. 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. 11. 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím (2009/941/ES)], jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení, přičemž každá strana, která uplatňuje uznání rozhodnutí jako hlavní věc v daném sporu, může navrhnout v řízení podle kapitoly IV oddílu 2 nařízení o výživném, že má být rozhodnutí uznáno.
Absence možnosti stanovit pro věc rozhodnou právní úpravu nebrání v tomto okamžiku Nejvyššímu soudu, aby vyslovil, že není věcně příslušný k projednání předmětného návrhu, a v souladu s ustanovením §104a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), rovněž určil, že v dané věci jsou příslušné rozhodovat okresní soudy. Obě v úvahu přicházející varianty, tj. použití haagských úmluv či nařízení Brusel II bis a nařízení o výživném totiž vylučují založení pravomoci Nejvyššího soudu (stanovují pravomoc okresních soudů, případně zakládají režim automatického uznání cizího rozhodnutí s možností stvrzení rozhodnutí zvláštním rozhodnutím okresního soudu).
Na základě §104a odst. 6 o. s. ř. Nejvyšší soud rovněž rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10, který je obecným soudem navrhovatelky, a je tedy podle §16 odst. 4 věty druhé ZMPS místně příslušným k projednání daného návrhu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu