ECLI:CZ:NS:2023:20.NCU.25.2023.1
sp. zn. 20 Ncu 25/2023-13
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou K. M. , rozenou J., za účasti Nejvyššího státního zastupitelství ČR, takto:
Rozsudek Vrchního soudu Britské Kolumbie ve Vancouveru, Kanada ( Supreme Court of British Columbia ), ze dne 15. 7. 1999, s právní mocí ke dni 15. 8. 1999, spisová značka D110399, jímž bylo rozvedeno manželství, které uzavřela K. J. a P. M. dne 9. 12. 1995 před oddávajícím orgánem ve Vancouveru, Kanada, zapsané též v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, okres Brno-město, ve svazku XIII/55, roč. neuveden, strana 135, poř. č. 270,
se uznává,
pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu Britské Kolumbie ve Vancouveru, Kanada ( Supreme Court of British Columbia ), ze dne 15. 7. 1999, s právní mocí ke dni 15. 8. 1999, spisová značka D110399, bylo z podnětu paní K. M., rozené J., rozvedeno její manželství, které uzavřela dne 9. 12. 1995 ve Vancouveru, Kanada, s panem P. M.
Z rozsudku plyne, že z manželství se narodila v době rozvodu nezletilá dcera AAAAA (pseudonym), jež byla svěřena do péče matce, přičemž součástí rozsudku je i úprava výživného a styku otce s dítětem. Rozsudek o rozvodu nabyl právní moci ke dni 15. 8. 1999.
Nejvyšší soud konstatuje, že ve výroku uvedené rozhodnutí cizího soudu je v souladu s ustanovením §755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Uznání předloženého rozsudku nebrání ani žádná z překážek uvedených v ustanovení §15 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Ve smyslu ustanovení §51 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb. byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu státním občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení §52 zákona č. 91/2012 Sb.
Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, bylo návrhu vyhověno v souladu s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení.
Náklady řízení platí navrhovatelka (§140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Tento rozsudek nabývá právní moci doručením.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu