ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1248.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1248/2023-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Doležílkem v právní věci žalobce IT Bohemia, spol. s r. o. , se sídlem v Plzni-Skvrňanech, Domažlická č. 1121/142, IČO 62966936, zastoupeného Mgr. Radkem Chaloupkou, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 167/2, proti žalované Š. D., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou se sídlem v Praze, Španělská č. 770/2, o 628 783 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 20 C 148/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2022, č. j. 23 Co 143/2022-118, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radka Chaloupky, advokáta se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany č. 167/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022, č. j. 23 Co 143/2022-118, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), obsahuje ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. a tento údaj je obligatorní náležitostí dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a v kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně, a má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013).
Uvádí-li žalovaná ve svém dovolání, že se soudy prvního a druhého stupně ve svých rozhodnutích nezabývaly platností dohody o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, pokud, ať již při nástupu do zaměstnání, či při převedení na jiné pracoviště dne 23. 12. 2016, nebyla provedena inventura, jak ukládá §254 odst. 1 zákoníku práce, kterou pokládá za „esenciální součást předmětné dohody“, že o odvolacím soudem zmíněné příloze dohody o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 1. 9. 2010, dovolatelce nikdy nebylo nic známo, že dovolatelce nikdy nebyl znám pokladní limit, že po celou dobu jejího pracovního zařazení musela jednatele žalobce přemlouvat nebo upomínat, že je nutné, aby statisícové finanční částky z pokladny odvezl do vkladového bankomatu, od kterého měl pouze on „firemní platební kartu“, že vzhledem k dovolatelčiným zdravotním psychickým potížím a s tím souvisejícím sociálně-ekonomickým potížím je dovolatelka toho názoru, že z procesního hlediska v dosavadním řízení nebyla naplněna ústavní zásada rovnosti účastníků před soudem, a že “z důvodů uvedených shora“ rozhodnutí odvolacího soudu „spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, pak přehlíží, že pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013) a že k založení přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021).
Omezila-li se pak žalovaná při vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, pouze na konstatování, že „dosavadní názor soudů obou stupňů na tyto otázky hmotného i procesního práva ji připomíná porušení zásady římského práva, že ‚Narušováním jednoho zákona se ostatní oslabují‘ (‚ Unam tollendo legem ceteras infirmatis‘ ), proto podle §237 o. s. ř. považuje toto dovolání za přípustné “ , je nepochybné, že její dovolání výše uvedeným požadavkům nevyhovuje (neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.).
Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 5. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu