ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1691.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1691/2022-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně Auto A1 s. r. o. se sídlem v Olomouci – Nové Ulici, Horní lán č. 1306/4, IČO 24190314, zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše č. 1936/19, proti žalovaným 1) realdrazby.cz s. r. o. se sídlem v Praze 10 – Hostivaři, náměstí Přátelství č. 1518/4, IČO 29136202, a 2) J. Š. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská č. 1253/4, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 375/2020, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2022, č. j. 17 Co 365/2021-179, takto:
I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá .
II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Borise Vágnera, advokáta se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše č. 1936/19.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2022, č. j. 17 Co 365/2021-179, neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace (nebo jeho části) není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům dovolání v projednávané věci nevyhovuje. Dovolatel předestřenou otázku („zda žalobkyně a první žalovaný splnili u kontraktačního procesu smlouvy o provedení dobrovolné dražby č. 0013/2020 ze dne 16. 4. 2020 … veškeré požadavky, které jsou na postup uzavření smlouvy kladeny“) založil na výhradách proti správnosti zjištění skutkového stavu odvolacím soudem (že „bylo prokázáno, a nebylo sporné, že žalobkyně zaslala první žalované návrh smlouvy na provedení veřejné dobrovolné dražby, první žalovaná sice smlouvu podepsala, avšak podepsanou ji žalobkyni nezaslala zpět, ani žalobkyni jinak nesdělila, že návrh přijala“) tím, že předkládá vlastní skutkovou verzi průběhu kontraktačního procesu [namítá-li, že e-mailem jednatele první žalované ze dne 14. 4. 2020 je zasílán (žalobkyni) návrh smlouvy o provedení dražby“ a že „tento návrh pak žalobkyně prostřednictvím svého zaměstnance akceptovala, když e-mailem ze dne 16. 4. 2020 zaslala sdělení o podepsání smlouvy a přiložila podepsanou smlouvu“], na základě které buduje své vlastní – od odvolacího soudu odlišné – právní posouzení věci.
Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011).
Rozhodnutí odvolacího soudu navíc je v otázce účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy (za situace, kdy podle skutkových zjištění odvolacího soudu „účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy nebyla sjednána k jinému okamžiku“) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle které účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení §1745 o. z. nastává k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli smlouvy, není-li dohodou stran sjednána odlišně (určena k jinému okamžiku) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3382/2020, uveřejněný pod č. 73/2022 Sb. rozh. obč.].
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného 2) podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu