ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.631.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 631/2023-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci zástavní věřitelky L. V. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Bartoníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1652/36, proti zástavní dlužnici GRIBALD, s. r. o. se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Rohanské nábřeží č. 671/15, IČO 14258960, zastoupené Mgr. Václavem Žaludem, advokátem se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží č. 671/15, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 12 C 122/2022, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2022, č. j. 20 Co 228/2022-63, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 9. 6. 2022, č. j. 12 C 122/2022-36, Okresní soud v Berouně nařídil „k uspokojení pohledávek žalobkyně (správně zástavní věřitelky, pozn. dovolacího soudu) – první pohledávky skládající se z jistiny ve výši 500.000,- Kč, smluvního úroku ve výši 209.260,- Kč, úroku ve výši 12% ročně z částky 709.260,- Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 709.260,- Kč od 3. 4. 2020 do zaplacení a druhé pohledávky skládající se z jistiny ve výši 500.000,- Kč, smluvního úroku ve výši 209.260,- Kč, úroku ve výši 12% ročně z částky 709.260,- Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05% denně z částky 709.260,- Kč od 31. 10. 2020 do zaplacení, jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou, vůči žalované jako zástavní dlužnici prodej nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované, a to pozemku parc. č. XY (orná půda) zapsaného na listu vlastnictví č. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY pro k. ú. XY, obec XY“.
2. K odvolání zástavní dlužnice Krajský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 20 Co 228/2022-63, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala zástavní dlužnice dovolání; má za to, že přípustnost dovolání zakládají otázky, „zda může být v situaci, kdy zástavní smlouvu uzavírá zástavní dlužník odlišný od osobního dlužníka, výše zástavního práva snížena též v samotné definici zajištěné pohledávky použité v zástavní smlouvě, která zajištěnou pohledávku definovala jako jistinu a smluvní úrok určité výše odlišný od ujednání s osobním dlužníkem“ a dále „zda lze zajištění zástavním právem vztáhnout i na smluvní úroky z prodlení sjednané mezi zástavním věřitelem a osobním dlužníkem, ačkoliv v zástavní smlouvě mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem odlišným od osobního dlužníka takové úroky specifikovány nebyly a zástavní dlužník nebyl stranou smlouvy mezi zástavním věřitelem a obligačním dlužníkem, ani mu nebyla taková smlouva známa“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
4. Zástavní věřitelka navrhla zamítnutí dovolání s tím, že usnesení odvolacího soudu je správné.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
7. K dovolatelkou předloženým otázkám, které mají odůvodnit přípustnost dovolání, lze uvést následující:
8. Podle ustanovení §354 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), řízení o soudním prodeji zástavy lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné právní předpisy soudní prodej zástavy.
Podle ustanovení §356 z. ř. s. ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v §358 odst. 1 větě první z. ř. s. doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení §358 odst. 1 věty první z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení §358 odst. 3 z. ř. s. podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
9. Soudní praxe je při aplikaci shora uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních dlouhodobě ustálena na následujících závěrech.
10. Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním návrhu, jímž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o tomto návrhu rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy.
11. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou – jak vyplývá z ustanovení §358 odst. 1 věty první z. ř. s. – v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že návrh doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. při obdobné právní úpravě v ustanoveních §200y až 200za občanského soudního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněné pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, uveřejněné pod číslem 11/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
12. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení §357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení §28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015).
13. To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení §358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. například §268 odst. 3 o. s. ř. a §55 exekučního řádu) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o. s. ř.; právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy, se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též právní názor vyjádřený v již zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, uveřejněném pod číslem 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, uveřejněném pod číslem 67/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
14. Z recentních rozhodnutí lze odkázat na závěry, které učinil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 974/2019, nebo na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1496/2022.
15. Pakliže ovšem zástavní věřitelka k osvědčení právně významných skutečností předložila (jak ostatně zjišťují i soudy nižších stupňů)
a) k existenci pohledávky zajištěné zástavním právem „Smlouvu o zhodnocení“, uzavřenou dne 24. 3. 2014 mezi společností REALITY INVESTING Private a. s. a zástavní věřitelkou, a „Smlouvu o zhodnocení“, uzavřenou dne 10. 10. 2014 mezi společností REALITY INVESTING Private a. s. a zástavní věřitelkou,
b) k existenci zástavního práva „Zástavní smlouvu“, uzavřenou dne 6. 6. 2014 mezi zástavní věřitelkou a společností REALITY INVESTING s. r. o. jako zástavcem, a „Zástavní smlouvu“, uzavřenou dne 21. 5. 2019 mezi zástavní věřitelkou a společností REALITY INVESTING a. s. jako zástavcem,
c) k vlastnictví zástavním právem zatížených nemovitostí výpis z katastru nemovitostí ze dne 20. 9. 2021, tedy doložila existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem (vlastníkem zástavním právem zajištěné nemovitosti), nic nebránilo ve světle shora uvedené judikatury vyhovění návrhu.
16. Dovolací námitky zástavní dlužnice přehlížejí meze zjišťování rozhodných skutečností („dokazování“), jak byly rozebrány v předchozím textu (srov. body 12. a 13. tohoto usnesení); pakliže totiž zástavní dlužnice namítá rozsah zajištění (která pohledávka zástavní věřitelky a v jaké výši je zajištěna), který je dohodnut v zástavních smlouvách, je toto zjistitelné pouze cestou interpretace právního jednání, tedy zjištění vůle jednajících (srov. ustanovení §555 a §556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a k jejich výkladu potom např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018, z recentních rozhodnutí – přímo k problematice výkladu zástavních smluv – potom usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3502/2022). Vůle jednajících lze přitom zjišťovat výhradně cestou (mnohdy rozsáhlého) dokazování, což ovšem je „odloženo“ do druhé fáze řízení o soudní prodej zástavy.
17. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak (z hlediska dovolacích námitek) v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
18. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06-2, podle nichž je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu