ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.409.2023.1
sp. zn. 21 Nd 409/2023-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4 – Krči, Milevská č. 2095/5, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, proti povinné D. P., narozené dne XY, bytem v XY, Slovenská republika, pro 1 080 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 30 EXE 292/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 30 EXE 292/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Kroměříži.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 8 Mgr. Pavel Preus podal dne 21. 4. 2023 u Okresního soudu v Kroměříži spolu s exekučním návrhem oprávněné ze dne 11. 4. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 080 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 22. 2. 2023, č. j. 5 C 128/2022-77.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 6. 6. 2023, č. j. 30 EXE 292/2023-29, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vyšel ze zjištění, že povinná, u níž je v exekučním návrhu uvedeno bydliště „na adrese XY, Slovenská republika“, měla povolen „přechodný pobyt občana EU od 11. 3. 2019 do 3. 7. 2019 na adrese XY“, že tutéž adresu uvedla jako kontaktní, když byla v době od 7. 9. 2020 do 28. 6. 2021 vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, avšak dle sdělení Obecního úřadu XY nemá na této adrese trvalý pobyt a další informace o jejím pobytu nejsou známy, a že „na adrese XY, se dle sdělení justiční stráže nezdržuje“. Dospěl proto k závěru, že podmínky místní příslušnosti chybějí.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Kroměříži (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Kroměříži, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 8. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu