ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.457.2023.1
sp. zn. 21 Nd 457/2023-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Vodafone Czech Republic a. s . se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, náměstí Junkových č. 2808/2, IČO 25788001, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinné P. M. , narozené dne XY, naposledy bytem v XY, pro 2 897 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 1098/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 1098/2023, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň-město Mgr. Martin Tunkl podal dne 22. 5. 2023 u Obvodního soudu pro Prahu 5 spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 15. 5. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 2 897 Kč podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 10. 3. 2023, č. j. ČTÚ-53 372/2022-636/V.vyř.-VrM.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 65 EXE 1098/2023-16, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněného bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vyšel ze zjištění, že povinná je „ruská státní příslušnice“, která není zapsána v Centrální evidenci obyvatel České republiky a která nemá v současné době na území České republiky povolen žádný druh pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, že od 17. 9. 2020 do 6. 10. 2021 (kdy byl její pobyt za účelem studia ukončen) měla poslední nahlášenou adresu pobytu v XY, a že není známé současné místo pobytu povinné, a ani nebyl zjištěn žádný její majetek v České republice.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti („exekuční řád“) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 5 (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu