ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.553.2023.1
sp. zn. 21 Nd 553/2023-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, IČO 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 121/8, proti povinné T. F., pro 12 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1802/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1802/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Šumperk Mgr. Marcel Kubis podal dne 4. 8. 2023 u Okresního soudu v Břeclavi spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 21. 7. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 10. 2022, č. j. 10 C 52/2020-89.
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 24. 8. 2023, č. j. 53 EXE 1802/2023-18, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu České republiky „po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným“. Dospěl k závěru, že nelze zjistit podmínky místní příslušnosti, neboť povinná má trvalý pobyt v XY.
Ze sdělení Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 13. 10. 2023 Nejvyšší soud zjistil, že řízení o žádosti povinné ze dne 21. 12. 2017 o vydání potvrzení o přechodném pobytu občana EU za účelem zaměstnání bylo zastaveno („nabytí právní moci dne 23. 5. 2018“), že od 21. 6. 2017 do 23. 5. 2018 měla povinná nahlášenou adresu pobytu XY a že současné místo jejího pobytu není známé.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu