ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.697.2023.1
sp. zn. 21 Nd 697/2023-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva zdravotnictví se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí č. 375/4, IČO 00024341, proti žalovanému P. H. , toho času umístěnému v Psychiatrické nemocnici Kroměříž, zastoupenému Statutárním městem Zlínem se sídlem magistrátu ve Zlíně, náměstí Míru č. 12, jako opatrovníkem, o zaplacení náhrady nákladů vynaložených na ochranné léčení, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 6 C 323/2021, o návrhu opatrovníka žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 6 C 323/2021, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně ani Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 25. 7. 2023 doručeným Okresnímu soudu Plzeň-jih navrhl opatrovník žalovaného (jmenovaný rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 20. 6. 2022, č. j. 3 Nc 1038/2021-88) přikázání předmětné věci jinému soudu „vzhledem ke změně poměrů na straně žalovaného“ z důvodu místa „nynějšího dlouhodobého pobytu žalovaného a ustanovení nového opatrovníka, jenž má sídlo ve Zlíně.“ Opatrovník žalovaného poukazuje na skutečnost, že ačkoliv „v době podání žaloby byl žalovaný umístěn v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech“, ode dne 2. 5. 2023 je „umístěn v léčebném zařízení Charita Kroměříž“, že sídlo opatrovníka žalovaného se nachází ve Zlíně, a že s ohledem na „omezení svéprávnosti žalovaného je zřejmé, že žalovaný není schopen se osobně soudních jednání zúčastnit a bude na jednáních zastoupen opatrovníkem.“ Opatrovník žalovaného proto důvod pro „přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.“ spatřuje v tom, že by „vzhledem ke značné vzdálenosti sídla opatrovníka a sídla soudu (cca 400 km) … umožnilo hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než místně příslušným soudem.“ Na základě uvedeného opatrovník žalovaného požádal o přikázání věci soudu, v jehož obvodu má sídlo opatrovník žalovaného (Okresnímu soudu ve Zlíně), případně soudu, v jehož obvodu se nyní žalovaný nachází (Okresnímu soudu v Kroměříži), neboť by tím žalovanému „vznikaly podstatně nižší náklady na řízení, což s ohledem na finanční a sociální situaci žalovaného je velmi podstatné“, přičemž jde konkrétně o „náklady nepopiratelně spjaté s účastenstvím v občanském soudním řízení …, značnou časovou náročnost a cestování spjaté s návštěvami soudních jednání, návštěvami budovy soudu v souvislosti s nahlížením do spisu apod.“
Žalobkyně s návrhem opatrovníka žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nesouhlasí. Ve svém vyjádření ze dne 31. 10. 2023 zdůrazňuje, že účelem „úpravy delegace vhodné je hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci, zpravidla spojené s omezením nutnosti dožádání“, přičemž se však současně jedná o „zásah do pravidel o určování místní příslušnosti, kterými je realizováno základní právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 LPS)“. Žalobkyně rovněž poukazuje na rozhodovací praxi dovolacího soudu, z níž podle jejího názoru vyplývá, že změna okolností rozhodných pro určení místní příslušnosti nastalá po zahájení soudního řízení „sama o sobě není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti“, že k mimořádným poměrům účastníka řízení lze přihlédnout jen tehdy, nebylo-li by rozhodnutí o delegaci vhodné „na úkor dalších účastníků řízení“ (přičemž tím, že by bylo vyhověno návrhu opatrovníka žalovaného, by se „prodloužila cesta žalobce hromadnými prostředky do sídla navrhovaného soudu o tři hodiny“), a že důvodem pro delegaci nemůže být „opatrovníkem žalovaného uváděná rozdílná ekonomická síla účastníků či nemajetnost jednoho z nich“ ani „vzdálenost bydliště účastníka nebo jeho zástupce od sídla soudu“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu Plzeň-jih a Okresnímu soudu ve Zlíně i Okresnímu soudu v Kroměříži (§12 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 20 Nd 509/2020). Pokud by soud přikázal věc jinému soudu, aniž by pro to byly splněny podmínky, porušil by tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kde je stanoveno, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do uvedeného ústavního principu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 21 Nd 156/2015).
Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 27 Nd 681/2022). Stejně tak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Nd 124/2019).
Opatrovníkem žalovaného uvedené důvody přikázání věci jinému soudu nejsou způsobilé prolomit výše popsaný ústavní princip, protože opatrovník žalovaného neuplatňuje žádné okolnosti, na jejichž základě by bylo možné usuzovat, že by požadovaná delegace věci k jinému soudu mohla vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu či po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Takové okolnosti neplynou ani z obsahu spisu. Uvedený závěr platí tím spíše, když žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 21 Nd 369/2019, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08).
Protože Nejvyšší soud v poměrech dané věci neshledal důvody pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., rozhodl, že se věc k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně ani Okresnímu soudu v Kroměříži nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu