ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1090.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1090/2023-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. S., bytem v XY, zastoupené Mgr. Vladanem Valou advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, proti žalovaným 1) A. J., narozené XY a 2) Z. J., narozenému XY, oběma bytem v XY, zastoupeným JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 1a, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 103/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. 11. 2022, č. j. 69 Co 257/2022-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 5 260 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejich zástupkyně JUDr. Ivany Jordové, advokátky se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 1a.
Odůvodnění:
1) Okresní soud v Jeseníku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. 3 C 103/2019-198, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí studny nacházející na pozemku p. č. XY, zapsaném na LV č. XY pro obec XY a k. ú. XY, vedeném Katastrálním úřadem pro XY, Katastrální pracoviště XY (výrok I). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 33 387 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok II).
2) K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 69 Co 257/2022-228, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 60 447 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
3) Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, ve kterém zpochybňuje závěr nalézacích soudů, že studna či studniční systém je samostatnou věcí „ve smyslu občanskoprávním“, je způsobem svého provedení oddělena od pozemku, na němž je zbudována a není součástí tohoto pozemku. Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce zohlednění všech kritérií, které zde připadaly v úvahu pro posouzení toho, zda jde o samostatnou věc či nikoli. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
4) Žalovaní ve vyjádření neshledávají dovolání žalobkyně přípustným. Poukazují na to, že dovolatelka toliko polemizuje s právním posouzením odvolacího soudu, brojí proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů, aniž by však blíže vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Navrhují proto, aby bylo dovolání žalobkyně odmítnuto.
5) Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
6) Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7) Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8) Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
9) Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
10) V projednávané věci žalobkyně v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání vůbec nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Konkrétně ve vztahu k uplatněným námitkám neuvedla ani jeden z důvodů zakotvených v §237 o. s. ř., pro který by její dovolání mělo být přípustné. Dovolání tak představuje pouhou obecnou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání.
11) Lze proto uzavřít, že dovolání žalobkyně obsahuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud se jím proto po věcné stránce nemohl zabývat.
12) Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13) V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 5. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu