ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.120.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 120/2023-450
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) P. P. a b) R. P. , zastoupených JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, proti žalovaným 1) J. N. a 2) M. N. , zastoupeným Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 183/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2022, č. j. 57 Co 137/2022-419, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobci a) náklady dovolacího řízení ve výši 1 391,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a.
III. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni b) náklady dovolacího řízení ve výši 1 391,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a.
IV. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobci a) náklady dovolacího řízení ve výši 1 391,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a.
V. Žalovaná 2) je povinna nahradit žalobkyni b) náklady dovolacího řízení ve výši 1 391,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 16 C 183/2018-375, povolil služebnost stezky a cesty přes pozemek parc. č. XY v k. ú. XY na pozemek parc. č. XY a XY v k. ú. XY, a to bez omezení a s účinky pro každého dalšího vlastníka pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY (výrok I). Žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovaným na povolení nezbytné cesty náhradu ve výši 104 780 Kč (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 8. 2022, č. j. 57 Co 137/2022-419, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV (výrok I) a změnil v nákladovém výroku III (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které považují za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Namítají, že při řešení otázek hmotného a procesního práva (konkretizovaných níže) se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. Ústavního soudu a dále že jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud ještě nebyla vyřešena. Navrhli, aby Nejvyššího soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání považují za nepřípustné. Zdůraznili, že dovolatelé své právní závěry nepřípustně zakládají na odlišném skutkovém stavu věci oproti stavu zjištěnému odvolacím soudem. Podrobně se vyjadřují k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhují odmítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelé překládají dovolacímu soudu řešení následujících právních otázek:
1) Zda je správný závěr, že vlastník nemovité věci může žádat podle §1029 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), aby mu soused povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek, jestliže mu v rámci pozemkových úprav byla zřízena přístupová cesta po obecních pozemcích k jeho nemovité věci, která je sice delší, ale za špatného počasí stejně nesjízdná, jako při využití sousedova pozemku.
Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
V prvé řadě z této části dovolání není patrné, zda je přípustnost spatřována v řešení právní otázky, kterou dovolací soud dosud neřešil, anebo má jít o řešení otázky, u které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále dovolací soud předesílá, že na řešení této právní otázky ani není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, resp. formulace uvedené právní otázky je nepřípustně založena na odlišném skutkovém stavu oproti skutkovému stavu zjištěnému odvolacím soudem, kterým je dovolací soud vázán.
Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací učinily opakovaný skutkový závěr, že žalobci jiný přístup než přes pozemek žalovaných nemají a zdůraznily, že jim v rámci pozemkových úprav žádná cesta zřízena nebyla. Odvolací soud výslovně konstatoval, že v rámci komplexních pozemkových úprav, které v XY probíhaly v letech 2005–2013, byla jako přístupová cesta k nemovitostem žalobců navržena cesta přes obecní pozemky parc. č. XY o délce 0,990 km a parc. č. XY o délce 0,429 km. Tato cesta však v terénu nikdy nebyla realizována a její provedení není ani plánováno, neboť podle Státního pozemkového úřadu je neefektivní realizovat přístupovou cestu takové délky k jedinému domu, a to mimo jiné s ohledem na předpokládané náklady na její dobudování ve výši cca 15 000 000 Kč.
Dovolání tak v této části vychází z odlišného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Z ustálené judikatury přitom vyplývá, že uplatněním jediného způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013 (tato i dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz )].
2) Zda je možno dovodit, že si vlastník nemovité věcí nezpůsobil nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně ve smyslu §1032 odst. 1 písm. b) o. z., pokud nepostupoval aktivně ve správním řízení o pozemkových úpravách a nežádal dostatečné spojení své nemovité věci s veřejnou cestou, i když k jeho nemovité věci neexistoval přístup z veřejné komunikace zajištěný alespoň služebností nebo věcným břemenem přes sousední pozemky a při koupi nemovité věci neměl žádnou právě relevantní informaci o existenci spojení s veřejnou cestou.
V této souvislosti dovolatelé namítají, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 2830/2021, neboť „se jedná o obdobný případ“.
Nejvyššímu soudu však není zřejmé, v čem by měly být závěry odvolacího soudu v rozporu s uvedeným rozhodnutím, ani v čem by měla spočívat naznačená podobnost. Ve věci sp. zn. 22 Cdo 2830/2021 korigoval Nejvyšší soud závěry nalézacích soudů, které dospěly k závěru o hrubé nedbalosti žadatele o nezbytnou cestu v situaci, kdy žalobkyně – městská část hlavního města Prahy v roce 1994 prodala právní předchůdkyni žalované spoluvlastnický podíl ve výši id. 1/2 k pozemku a stavbě mateřské školy, přes který se následně domáhala povolení nezbytné cesty.
Odvolací soud navíc logicky vysvětlil, že v době provádění pozemkových úprav žalovaní nebránili žalobcům v užívání pozemku, ve vztahu ke kterému se nyní domáhali povolení nezbytné cesty, a nadto zopakoval závěr, že v rámci komplexních pozemkových úprav, které v XY probíhaly v letech 2005–2013, byla jako přístupová cesta k nemovitostem žalobců navržena cesta přes obecní pozemky parc. č. XY o délce 0,990 km a parc. č. XY o délce 0,429 km. Tato cesta však v terénu nikdy nebyla realizována a její provedení není ani plánováno, neboť podle Státního pozemkového úřadu je neefektivní realizovat přístupovou cestu takové délky k jedinému domu, a to mimo jiné s ohledem na předpokládané náklady na její dobudování ve výši cca 15 000 000 Kč. Za této situace pak žalobcům nelze vytýkat, že dostatečně neapelovali na zajištění zpevněného příjezdu po pozemcích parc. č. XY a XY. Tomuto závěru nelze z hlediska dovolacího soudu přezkumu nic vytknout.
3) Zda je možno neprovést důkaz celým správním spisem o pozemkových úpravách, pokud z něj má být zjištěno, jakým způsobem byla účastníku doručována rozhodnutí, jak vystupoval v řízení, jaké činil návrhy a zda byla správná tvrzení jiného účastníka, že v takovém správním řízení postupoval hrubě nedbale a nevěnoval mu dostatečnou pozornost.
Dovozují, že šlo o tzv. opomenutý důkaz a odkazují na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 233/17.
Z judikatury Ústavního soudu se podává, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s provedenými důkazy i s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, jakož je třeba i zdůvodnit, proč určitý účastníkem navržený důkaz nebylo třeba provést. Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, pak musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal pro základ skutkových zjištění. V opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů [srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 2610/11, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 nebo ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
V daném případě o opomenutý důkaz nejde. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 12) vysvětlil, proč tento důkaz považoval v dané věci za nadbytečný; s těmito důvody neprovedení důkazu pak dovolatelé v dovolání věcně vůbec nepolemizují.
4) Zda je správný závěr, že nezbytná cesta se nežádá jen za účelem pohodlnějšího spojení ve smyslu §1032 odst. 1 písm. c) o. z., pokud vlastník nemovité věci má zajištěn po právní stránce přístup k nemovité věci po obecním pozemku vzniklém na základě pozemkových úprav, i když se jedná o přístup delší, ale za špatného počasí nesjízdný, a vlastník žádá o povolení nezbytné cesty přes sousední pozemky, přes které je přístup kratší, ale rovněž za špatného počasí nesjízdný.
Zde platí totéž, co uvedl dovolací soud u otázky 1). Dovolání vychází z jiného než zjištěného skutkového stavu potud, že dovozuje existenci cesty přes obecní pozemky. Jak již však dovolací soud uvedl výše, soud prvního stupně, tak i soud odvolací učinily opakovaný skutkový závěr, že žalobci jiný přístup než přes pozemek žalovaných nemají a zdůraznili, že jim v rámci pozemkových úprav žádná cesta zřízena nebyla. Pak ovšem požadavek na povolení nezbytné cesty nemůže být požadavkem na toliko pohodlnější spojení, které předpokládá, že žadatel o nezbytnou cestu adekvátní přístup má.
Kromě všeho již výše uvedeného dovolací soud dodává, že odvolací soud doplnil dokazování sdělením statuárního města Ostrava – Úřadu městského obvodu XY ze dne 1. 8. 2022, ze kterého zjistil, že na pozemcích parc. č. XY, XY se žádná pozemní komunikace nenachází. To je ve shodě se skutkovým závěrem odvolacího soudu, že pozemky parc. č. XY a XY se nachází v obdělávaných zemědělských lánech, jejich hranice v terénu nebývají vždy poznatelné, povrch pozemků není jakkoliv zpevněn, jejich stavebně technický stav umožňuje průjezd osobních vozidel jen za příznivých povětrnostních podmínek, a to max. rychlostí 18 km/hod, přičemž za deštivého počasí nejsou pozemky sjízdné vůbec. Přejezd přes betonovou skruž na pozemku parc. č. XY sloužící k odvádění srážek z přilehlých pozemků je možný jen vozidly s vyššími podvozky.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalobci domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 10. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu