ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2008.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2008/2023-1169
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně H. P. , zastoupené opatrovníkem Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 43/39, proti žalovanému T. P., zastoupenému JUDr. Ing. Evou Fryšovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, 8. května 10, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 389/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 8. 2022, č. j. 69 Co 140/2022-1025, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2021, č. j. 29 C 389/2020-941, zamítl návrh žalobkyně, aby ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal obchodní podíly blíže specifikované ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně a dále „veškeré akcie, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů, veškeré nemovitosti, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů a veškeré finanční prostředky na bankovních účtech, resp. pohledávky za bankovními ústavy, jejichž výši žalobkyně upřesní na základě obdržených informací od příslušných subjektů“, a aby uložil žalovanému „povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl společného jmění manželů částku ve výši 50 % z tržní hodnoty výše uvedeného majetku“. Zamítl i eventuální žalobní návrh na určení, že obchodní podíly, akcie, nemovitosti a finanční prostředky na bankovních účtech jsou „v rovném podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. 69 Co 140/2022-1025 rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I „v níž byla zamítnuta žaloba na vypořádání společného jmění manželů“ potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále potvrdil výrok I rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž byl zamítnut eventuální petit, kterým žalobkyně požadovala určení, že v rovnodílném podílovém spoluvlastnictví účastníků jsou obchodní podíly, blíže specifikované ve výroku II rozsudku odvolacího soudu (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Ve zbývající části výroku I rozsudku soudu prvního stupně, v níž byl zamítnut eventuální petit na určení rovnodílného podílového spoluvlastnictví účastníků „k veškerým akciím, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů, veškerým nemovitostem, které žalobkyně specifikuje na základě obdržené informace od příslušných subjektů a veškerým finančním prostředkům na bankovních účtech, resp. pohledávkám za bankovními ústavy, jejichž výši žalobkyně upřesní na základě obdržených informací od příslušných subjektů“ a ve výroku II odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti výrokům I a II rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
4. Především nalézacím soudům vytýká, že se nezabývaly všemi žalobkyní namítanými skutečnostmi, které „vedly k současnému stavu věci“ a nedostatečně zjistily skutkový stav. Žalobkyně navrhovala provedení „mnohých důkazů“ a odvolací soud se s nimi nijak nevypořádal, čímž došlo ke zřejmé nespravedlnosti a bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces.
5. Namítá, že nalézací soudy měly uložit vysvětlovací povinnost straně nezatížené důkazním břemenem (žalovanému), jelikož dovolatelka objektivně nemá a ani mít nemůže přehled o všech majetkových hodnotách, které by měly být součástí společného jmění manželů, a v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu.
6. Za otázku, která doposud v judikatuře dovolacího soudu nebyla vyřešena považuje aplikaci zásad uvedených v §2 odst. 3 a §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „v případě, že se protistrana odvolává na vázanost soudu pravomocným rozsudkem podle ustanovení §159a o. s. ř.“ Podle dovolatelky nelze „lpět“ na pravomocném rozhodnutí (o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů) v případě, že jeho následkem je „popření principu spravedlnosti a vede ke krutosti urážející obyčejné lidské cítění“.
7. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Žalovaný považuje nárok žalobkyně za „rozporný se zákonnými ustanoveními a její jednání za účelové s cílem žalovaného poškodit“. Žalobkyně neuvedla žádnou skutečnost a neoznačila jediný důkaz k prokázání svých tvrzení. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl jako nedůvodné.
9. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Dovolání není přípustné.
12. Odvolací soud dospěl k těmto zjištěním a závěrům:
Účastníci uzavřeli manželství dne 22. 12. 1984. Za trvání manželství bylo rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 1992, sp. zn. 10 C 131/92, který nabyl právní moci 4. 6. 1992, zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví účastníků, přičemž k vypořádání soudním rozhodnutím k návrhu podanému ve lhůtě do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví, tj. do 4. 6. 1995, nedošlo. Veškerý případný majetek náležející do zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů ke dni jeho zrušení se tak vypořádal na základě domněnky stanovené v §149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do 31. 7. 1998. Po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů účastníci nemohli nabývat majetek do bezpodílového spoluvlastnictví, resp. později společného jmění manželů. Manželství účastníků bylo následně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 10 C 130/2001, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 10. 2007, sp. zn. 40 Co 921/2007, který nabyl právní moci 30. 10. 2007. Žalobkyně podala v této věci žalobu (která byla vyhodnocena soudy jako nejasné podání) až 29. 10. 2010. Žalobu opravila a doplnila podáním ze dne 8. 12. 2020, tedy po uplynutí tříleté lhůty podle §150 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013, resp. podle §149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998. Současně veškeré žalobkyní k vypořádání navrhované podíly v obchodních společnostech nemohou spadat do zaniklého společného jmění manželů, neboť samotné společnosti vznikly až po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem. I kdyby žalovaný nabyl jakýkoliv obchodní podíl za trvání bezpodílového spoluvlastnictví (před 4. 6. 1992), byl by rovněž vypořádán na základě zákonné domněnky a nebylo by možno jej vypořádávat jako součást dosud nevypořádaného společného jmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů). Žalobkyně navíc neučinila předmětem vypořádání zaniklého společné jmění žádné konkrétní akcie, nemovitosti ani finanční prostředky.
13. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno na závěru, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 5. 1992, který nabyl právní moci 4. 6. 1992. Žádný z účastníků nepodal návrh na soudní vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ve lhůtě tří let od jeho zániku a případný majetek účastníků existující ke dni zrušení bezpodílového spoluvlastnictví se vypořádal na základě zákonné domněnky. Od tohoto data dále každý z manželů nabýval majetek pouze do svého výlučného vlastnictví.
14. K otázce závaznosti pravomocných rozhodnutí ve smyslu §159a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v případě, že jejich důsledkem je rozpor se zásadami podle §2 odst. 3 a §8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník:
15. Ačkoliv dovolatelka považuje tuto otázku za dosud neřešenou, jde o otázku, která již v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena byla a odvolací soud se od závěrů této praxe nijak neodchýlil. Dovolání proto pro řešení této právní otázky není přípustné.
16. Rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v názoru, že „námitka, že rozhodnutí nalézacích soudů jsou v rozporu s dobrými mravy, nemůže být pro výsledek dovolacího řízení právně relevantní; v úvahu přichází pouze posouzení, zda rozhodnutí jsou anebo nejsou v souladu s právními předpisy, není však možné (na rozdíl od právních úkonů účastníků) hodnotit je z hlediska mravnosti“. Zákon neumožňuje poměřovat rozhodnutí soudu korektivem dobrých mravů; ten by bylo možno použít jen v případě, že výkon práva účastníka by byl s dobrými mravy v rozporu. Stejně viz též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 366/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3614/2020 (rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ).
17. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Promítnutí uvedených závěrů do poměrů projednávané věci znamená, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů je soud vázán rozhodnutím o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů a toto zrušení nelze úspěšně zpochybnit. Pravomocným rozhodnutím je soud v tomto řízení vázán a nemůže je zkoumat (a dospět k jinému závěru) ani jako otázku předběžnou.
18. Namítá-li v této souvislosti dovolatelka, „že se soud nemůže bezvýhradně ztotožnit s pravomocným výrokem dřívějšího rozhodnutí, došlo-li v důsledku tohoto postupu k vydání dalšího rozhodnutí, jež svou povahou naprosto popře princip spravedlnosti a povede ke krutosti a nespravedlnosti urážející obyčejné lidské cítění“, pak ve skutečnosti tím popírá princip právní jistoty a závaznosti pravomocných rozhodnutí pro účastníky řízení a všechny orgány (včetně soudů).
19. Z důvodu procesní ekonomie se dovolací soud nezabýval dalšími námitkami žalobkyně směřujícími do závěrů odvolacího soudu o zjištěném skutkovém stavu, neprovedení žalobkyní navrhovaných důkazů, ohledně vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem, neboť závěr odvolacího soudu o tom, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků bylo pravomocně zrušeno a žalobkyně návrh na jeho vypořádání podala až po uplynutí zákonné tříleté lhůty, nadto k majetku, který již byl žalobcem nabyt do jeho výlučného vlastnictví, na kterém je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, obstojí i na základě výše uvedeného.
20. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání tak není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto jej Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243b a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu