ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2095.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2095/2023-269
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Sdružení technických sportů a činností z. s., IČO: 00563587, se sídlem v Karlových Varech – Bohaticích, Táborská 365/27, zastoupeného Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Metodějova 450/7, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , IČO: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 230/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2023, č. j. 20 Co 41/2023-248, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se domáhá určení, že je vlastníkem pozemků, které užíval jeho právním předchůdce Svaz pro spolupráci s armádou (SVAZARM) z titulu práva trvalého užívání, podle §§879c a 879d zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 („obč. zák.“).
2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 C 230/2017-209, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. 1006/3, 1006/7, 1006/8, 1006/9, 1006/10, 1006/11, 1006/12 a 1006/17, vše v katastrálním území Jinonice, obci Praha, zapsaných na listu vlastnictví č. 60 000 u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. 20 Co 41/2023-248, rozsudek prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního práva“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky převodu (přechodu) práva trvalého užívání majetku mezi Svazem pro spolupráci s armádou (dále jen „SVAZARM“) a žalobcem. Odkazuje přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2022, č. j. 6 Cmo 233/2021–784, podle kterého „z provedeného dokazování odvolacím soudem i soudem prvního stupně vyplynulo, že SVAZARM nezanikl, nýbrž změnil název a postupem podle §19 zákona o sdružování se přeměnil na občanské sdružení, které se po účinnosti občanského zákoníku stalo spolkem.“ Také se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního práva,“ která má být posouzena jinak, a to otázky splnění podmínek pro změnu práva trvalého užívání a vznik vlastnického práva podle §879c a násl. obč. zák. k rozhodnému datu 1. 7. 2000, s odkazem na rozsudek odvolacího soudu, podle kterého „právo trvalého užívání národního (státního) majetku podle §70 odst. 1 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, bylo právem obligačním, nikoliv věcným, jeho zřízení bylo adresné ve vztahu ke konkrétní (nestátní) organizaci a nebylo přenosné na jiného.“ Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení otázky právního nástupnictví organizace SVAZARM. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí nalézacích soudů a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
6. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Dovolání není přípustné, neboť právní otázka převodu, resp. přechodu práva trvalého užívání majetku již byla judikatorní praxí dovolacího soudu vyřešena.
9. Nejvyšší soud se v minulosti povahou práva trvalého užívání opakovaně zabýval, přičemž dovodil, že právo trvalého užívání bylo institutem práva obligačního, nikoliv práva věcného [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2599/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4201/2008 (obě dostupná, stejně jako další níže uvedená rozhodnutí na www.nsoud.cz )] . K těmto závěrům se v novější rozhodovací praxi přihlásil např. v usnesení ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1224/2013.
10. V řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud [srovnej např. usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2599/2003, usnesení ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4250/2008, nebo již zmíněné usnesení ze dne 23. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4201/2008; ústavní stížnosti podané proti posledním dvěma rozhodnutím Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 144/10, resp. usnesením ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 145/10 (obě dostupná na http://nalus.usoud.cz )] s odkazem na zvláštní povahu tohoto právního institutu podle §70 zákona č. 109/1964, hospodářský zákoník, totiž jeho bezplatnost, účelovost, časovou neomezenost a zejména jeho adresnost dovodil, že právo trvalého užívání majetku (svou povahou nikoliv právo věcné) nemohlo být předmětem převodu ani přechodu na jiný subjekt. Tento závěr pak ve vazbě na aplikaci ustanovení §879c odst. 1 obč. zák. následně akceptoval Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2949/2013.
11. V rozsudku ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 633/2011, k již dříve řečenému s odkazem na názor odborné literatury (srovnej publikaci Hospodářský zákoník: komentář, Orbis, 1965, str. 227) Nejvyšší soud dodal, že „právo trvalého užívání bylo nerozlučně spjato s existencí organizace, pro kterou bylo toto právo zřízeno, a proto v případě, kdy majetek a závazky zrušené organizace přecházejí jako celek na jinou organizaci, právo trvalého užívání na tuto novou organizaci nepřechází. Právo trvalého užívání tedy vždy zanikne současně se zánikem organizace, jíž byl majetek předán k trvalému užívání.“ V tomto rozsudku Nejvyšší soud zároveň uvedl, že „právo trvalého užívání nemohlo přejít na dalšího nabyvatele univerzální sukcesí, kterou by představoval vklad celého bývalého hospodářského zařízení do nově vzniklé akciové společnosti“ (k tomu srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 684/2013).
12. V posuzovaném případě žalobce tvrdí, že je právním nástupcem SVAZARMU, jemuž svědčilo z hospodářské smlouvy právo trvalého užívání předmětných pozemků (původně díl parc. č. 1007/1). Jelikož však právo trvalého užívání bylo spjato se subjektem, jemuž toto právo svědčilo, přičemž tímto oprávněným nebyl žalobce, je při aplikaci výše judikatorních závěrů zřejmé, že právo trvalého užívání předmětných pozemků na žalobce přejít nemohlo.
13. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s platnou judikaturou, jestliže uzavřel, že na žalobce právo trvalého užívání pozemků nemohlo přejít, neboť zaniklo současně se zánikem organizace SVAZARMU, jíž byl majetek (pozemky) předán k trvalému užívání. Tato námitka žalobce tak přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
14. Přípustnost dovolání nemůže založit ani další dovolatelem vymezená právní otázka.
15. Z požadavku, aby dovolací soud vyřešil nebo posoudil jím vymezenou právní otázku (splnění podmínek pro změnu práva trvalého užívání a vznik vlastnického práva podle §879c a násl. obč. zák. k rozhodnému datu 1. 7. 2000) jinak, než jak ji posoudil odvolací soud (způsobem uvedeným žalobcem), je přitom zjevné, že taková interpretace významově neodpovídá §237 o. s. ř. [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3049/2016, a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2925/2016 (dostupná na www.nsoud.cz) ]. Podle tohoto předpokladu přípustnosti dovolání totiž má být jinak posouzena otázka, kterou již dovolací soud dříve vyřešil, a jde tedy o návrh na odklon od judikatury dovolacího soudu. To jasně vyplývá i ze slov zákona - „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. V nyní posuzované věci je však obsahem podaného dovolání požadavek žalobce, aby dovolací soud posoudil jinak právní otázku, kterou nesprávně vyřešil odvolací soud.
16. Žalobce rovněž neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem dovolání je tak pouhá polemika s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však nevymezuje žalobce řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů v této části trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
17. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu