ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2325.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2325/2023-312
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. S. , zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalovanému J. B., zastoupenému Mgr. Emilem Doleželem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jana Masaryka 252/6, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 289/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2023, č. j. 25 Co 300/2022-253, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 3. 2023, č. j. 25 Co 300/2022-253, se zamítá .
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 21 828,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Michala Hrušky, advokáta se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 14 C 289/2018-203, z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal do vlastnictví žalovaného: bytovou jednotku č. 1939/12, která je vymezena v budově č. p. XY, XY na parcele č. st. XY v obci a k. ú. XY, a spoluvlastnický podíl o velikosti 7250/58000 na společných částech budovy č. p. XY, XY a na pozemku parc. č. st. XY v obci a k. ú. XY, vše zapsáno na LV č. XY Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrálního pracoviště XY, v ceně 3 125 000 Kč, a pozemek parc. č. st. XY v obci a k. ú. XY zapsaný na LV č. XY Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, v ceně 52 800 Kč (výrok I). Žalovanému dále přikázal kupní cenu za prodej osobního automobilu Hyundai ve výši 180 000 Kč (výrok II), zůstatek na účtu u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., IČO: 49241397, č. ú. XY ve výši 3 334,80 Kč (výrok V), zůstatek na účtu u Raiffeisenbank, a. s., IČO: 49240901, č. XY ve výši 32 283,48 Kč (výrok VIII) a zůstatek na účtu u Československé obchodní banky, a. s., IČO: 00001350, č. ú. XY ve výši 455 319,16 Kč (výrok IX). Žalobkyni přikázal obchodní podíl o velikosti 50 % v obchodní společnosti F., s. r. o., v ceně 0 Kč (výrok III), žalovanému obchodní podíl o velikosti 50 % v obchodní společnosti F., s. r. o., v ceně 0 Kč (výrok IV), zůstatek na účtu u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., IČO: 49241397, č. ú. XY ve výši 90 215,64 Kč (výrok VI), kapitálovou hodnotu životního pojištění u České pojišťovny, a. s., IČO: 45272956 podle pojistné smlouvy č. 7136781519 ve výši 35 931 Kč (výrok VII) a zůstatek na účtu u Komerční banky, a. s., IČO: 45317054, č. XY ve výši 729 180,45 Kč (výrok X). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1 455 126 Kč, a to částku 455 126 Kč do 2 měsíců od právní moci rozsudku a částku 1 000 000 Kč do 8 měsíců od právní moci rozsudku (výrok XI). Žalobu zamítl co do položky kapitálová hodnota životního pojištění žalovaného u České pojišťovny, a. s., (výrok XII) a vzájemnou žalobu zamítl co do položek: dluh vůči Z. P. ve výši 1 000 000 Kč, platby do fondu oprav za říjen 2017 až březen 2019 ve výši 20 511 Kč, investice do kotle ve výši 61 065 Kč, splátky úvěru u ČSOB Leasing, a. s., od října 2017 do března 2018 ve výši 83 610 Kč, splátka úvěru u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., ve výši 11 240 Kč, doplatek za plyn a elektřinu ve výši 4 595,44 Kč, platba 1 936,50 Kč za zálohy na elektřinu, platba za znalecké posudky Ing. Antoše ve výši 4 850 Kč a platba za vyklizení bytové jednotky ve výši 20 000 Kč (výrok XIII). Nakonec rozhodl o nákladech řízení (výroky XIV a XV).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 3. 2023, č. j. 25 Cdo 300/2022-253, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považoval za přípustné z důvodu, že právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Odvolací soud měl zamítnout provedení všech důkazů, které jím byly navrženy v odvolání, ačkoli pro takový postup nebyly splněny podmínky podle §119a odst. 1 o. s. ř. Napadený rozsudek je proto podle žalovaného stižen vadou, která spočívá v nesprávné aplikaci §205a a 119a odst. 1 o. s. ř. Tvrdil, že z důvodu své hospitalizace mu bylo příslušné poučení o nemožnosti uplatňovat skutečnosti později doručeno fikcí a on tak nebyl srozuměn s tím, že se dokazování končí. Uvedl, že se odvoláním domáhal změny skutkového stavu věci, který byl zjištěn vadně a neúplně. Uvedl námitky skutkového charakteru (týkající se hodnoty bytové jednotky č. 1939/12, skutečnosti, na základě níž měl dovolatel nabýt pozemek parc. č. st. XY, půjčky od Z. P., plateb provedených do fondu oprav SVJ, platby za vyklizení bytové jednotky). Domáhal se přepočítání výše vypořádacího podílu po zahrnutí všech vnosů a vypuštění jeho výlučného majetku. Namítl, že v řízení měl být proveden revizní znalecký posudek. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, přičemž jej zaváže svým právním názorem. Rovněž navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc a vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedla, že toto neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, a proto není přípustné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Neuvádí žádnou konkrétní právní otázku navázanou na konkrétní předpoklad přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Samotný odkaz na „ustálenou judikaturu“ nebo „praxi judikovanou Nejvyšším soudem“ bez označení konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu a bez navázání na konkrétní právní otázku, nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Dále pokud dovolatel uvedl, že považuje dovolání přípustné z důvodu, že „právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak“, pak dovolací soud podotýká, že existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak ve smyslu §237 o. s. ř. in fine , je třeba rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak, čehož se zjevně dovolatel domáhá.
Přípustnost dovolání nemohou samy o sobě založit ani tvrzené vady řízení (např. postup odvolacího soudu v rozporu s §119a odst. 1 a 205a o. s. ř.). K nim by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz )].
Předložené dovolání je převážně polemikou se skutkovými zjištěními nalézacích soudů. Námitky skutkového charakteru jsou však bezpředmětné jak z hlediska vymezení přípustnosti dovolání, tak i z hlediska jeho důvodnosti, neboť dovolací soud je skutkovými zjištěními nalézacích soudů vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Jelikož dovolání žalovaného trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (obě dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu