ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2361.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2361/2022-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně L. V. , zastoupené Mgr. Daliborem Franzem, advokátem se sídlem v Praze 6, Mařákova 263/3, proti žalovaným 1) E. H. , 2) J. S. , zastoupené Mgr. Vlastimilem Beránkem, advokátem se sídlem Litoměřicích, Turgeněvova 632/19, 3) P. H. , zastoupenému Mgr. Vlastimilem Beránkem, advokátem se sídlem Litoměřicích, Turgeněvova 632/19, a 4) V. H. , zastoupenému Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, o určení neúčinnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 C 18/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 28 Co 238/2021-164, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2022, č. j. 28 Co 238/2021-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vlastimila Beránka, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 632/19.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2 601,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vlastimila Beránka, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova 632/19.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 4) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Alta, advokáta se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 14 C 18/2020-86, zamítl žalobu s návrhem, že vůči žalobkyni je právně neúčinná smlouva uzavřená dne 19. 1. 2015 mezi žalovaným 4) a žalovanou 1) o manželském majetkovém režimu spočívající v zúžení rozsahu společného jmění manželů (výrok I), smlouva o zřízení služebnosti uzavřená dne 19. 1. 2015 mezi žalovaným 4) a žalovanou 1) o zřízení bezplatného a doživotního užívání nemovitostí (výrok II) a darovací smlouva uzavřená dne 7. 4. 2015 mezi žalovanou 1) jako dárkyní a žalovanými 2) a 3) jako obdarovanými (výrok III). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VII).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, č. j. 28 Co 238/2021-164, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 2. 2022, č. j. 28 Co 238/2021-177, rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladových výrocích V a VI, potvrdil ve výrocích I–IV a VII (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II–IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje přípustné podle §237 o. s. ř. Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, eventuálně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Uvedla, že se vůči ní žalovaný 4) dopustil zpronevěry. Namítla, že soudy obou stupňů nesprávně aplikují na vypořádání majetku mezi manželi toliko obecnou promlčecí lhůtu s odkazem na §737 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uplatnění námitky promlčení spatřuje rozpornou s dobrými mravy. Nesouhlasí, že by už od roku 2013 mohla uplatňovat svůj nárok. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy posoudily věc správně a že v dovolání nenašla žádné důvody k tomu, aby byla věc Nejvyšším soudem projednána.
Žalovaní 2) a 3) se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnili s rozhodnutím soudů. Namítli, že je dovolání nepřípustné, neboť není naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto a aby jim byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný 4) ve vyjádření k dovolání uvedl, že se soudy s věcí vypořádaly správně. Dovolatelka řádně nevymezila přípustnost dovolání, pročež by mělo být jako nepřípustné odmítnuto. Dovolání vůči němu postrádá smysl, neboť se ve vztahu k němu žalobkyně nedovolává neúčinnosti právního jednání; nemůže být pasovně legitimován. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto a aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není projednatelné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz , stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavního soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Dovolací důvod (popis právní otázky, kterou odvolací soud řešil nesprávně, a výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení) je třeba konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené závěry potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16.
Dovolání je neprojednatelné z toho důvodu, že v něm není řádně vymezeno, v čem žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání. V úvodu dovolání žalobkyně jmenuje dva důvody přípustnosti dovolání (doposud nevyřešenou otázku a zároveň požadavek, aby dovolací soud vyřešil otázku jinak, než ji dosud rozhodoval – k správnému vymezení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013), aniž by dále ve vztahu ke konkrétním námitkám specifikovala, o který z důvodů opírá její přípustnost. Oba důvody přípustnosti k jedné právní otázce se přitom vylučují. Takové vymezení je zcela nedostatečné, neboť jím žalobkyně přenáší břemeno nalezení přípustnosti na dovolací soud.
V dovolání ani není formulovaná zobecnitelná právní otázka, kterou by se měl dovolací soud v dané věci zabývat; rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na několika právních závěrech, přičemž v dovolání není vymezeno, jaká přípustnost by se k těmto jednotlivým otázkám měla vztahovat; zda má jít o právní otázku dosud neřešenou anebo právní otázku, která je rozhodována dovolacím soudem rozdílně. To platí tím spíše, že dovolání neobsahuje odkaz ani na jediné rozhodnutí dovolacího soudu, tím méně na další rozhodnutí dovolacího soudu, která by měla tvrzený rozpor v judikatuře Nejvyššího soudu založit. Dovolatelka navíc v dovolání ohlašuje potřebu řešení otázky „hmotného nebo procesního práva“, aniž by z dovolání bylo patrno, která otázka hmotného nebo procesního práva by to měla být a byl k ní vztažen důvod přípustnosti dovolání, formulována právní otázka, která by měla být dovolacím soudem řešena a vztažena k ní odpovídající právní argumentace jako vymezení důvodu dovolání. Dovolání je tak pouze obecnou polemikou s rozhodnutím odvolacího soudu a vyjádřením nesouhlasu s konečným závěrem odvolacího soudu, což však zákonné náležitosti dovolání nesplňuje.
Jelikož dovolání žalobkyně trpí vadami, dovolací soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně ve stanovené lhůtě povinnosti uložené tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu