ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2633.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2633/2021-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG, reg. č. FL – 0001,030.270-0, se sídlem v Bergstrasse 5, Vaduz, Lichtenštejnské knížectví a b) H. A., oba zastoupení Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1078/1, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 69797111, 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO: 01312774, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10, 3) Správě železnic, státní organizaci , se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, IČO: 70994234, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10, 4) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 42196451, zastoupenému JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, o vyklizení a určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 267/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Co 57/2021-409, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a) je povinen nahradit žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce b) je povinen nahradit žalované 1) náklady dovolacího řízení ve výši 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
IV. Žalobce a) je povinen nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 1 978,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Běliny, advokáta se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10.
V. Žalobce b) je povinen nahradit žalované 2) náklady dovolacího řízení ve výši 1 978,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Běliny, advokáta se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10.
VI. Žalobce a) je povinen nahradit žalované 3) náklady dovolacího řízení ve výši 3 720,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Běliny, advokáta se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10.
VII. Žalobce b) je povinen nahradit žalované 3) náklady dovolacího řízení ve výši 3 720,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Běliny, advokáta se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10.
VIII. Žalobce a) je povinen nahradit žalovanému 4) náklady dovolacího řízení ve výši 4 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28.
IX. Žalobce b) je povinen nahradit žalovanému 4) náklady dovolacího řízení ve výši 4 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 10. 2020, č. j. 14 C 267/2018-321, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 10. 2020, č. j. 14 C 267/2018-331, zamítl žalobu, aby byla žalovaná 2) povinna vyklidit a předat žalobcům pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY, a zaplatit jim 10 000 Kč (výrok I). Zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 2) k zaplacení 10 000 Kč (výrok II). Zamítl žalobu, aby byla žalovaná 3) povinna vyklidit a předat žalobcům pozemky parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, obci XY, a parc. č. XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, obci XY, a zaplatit jim 100 000 Kč (výrok III). Zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované 3) k zaplacení 100 000 Kč (výrok IV). Zamítl žalobu, aby byl žalovaný 4) povinen vyklidit a předat žalobcům pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, obci XY, parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY, parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, jehož součástí je stavba, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY v k. ú. XY, a zaplatit žalobcům 100 000 Kč (výrok V). Zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému 4) k zaplacení 100 000 Kč (výrok VI). Zamítl žalobu o určení, že žalobce a) je vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku I, III a V (výrok VII). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky VIII–XIV).
K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Co 57/2021-409, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II–VIII).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci rozsáhlé dovolání. Soudy podle nich svévolně rezignovaly na zhodnocení otázky, zda je vyhláška Okresního národního výboru v Olomouci č. j. 470/přes ze dne 30. 7. 1945 (dále též jen „vyhláška“) nicotným správním aktem, či nikoliv, a toto své dílčí rozhodnutí opřely o tzv. doktrínu zásadní nedotknutelnosti relevantních právních předpisů a správních aktů. Tato jejich extenzivní interpretace doktríny se však velmi výrazně odchyluje od rozhodovací praxe dovolacího soudu, který shledává, že přezkum nicotnosti, pravomoci, právní moci a vykonatelnosti v rozporu s touto tzv. doktrínou není (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2921/2016), a civilní soud si tyto otázky v civilním řízení posoudit sám může plně v souladu s §135 odst. 2 o. s. ř. Tato rozhodovací praxe nicméně musela být soudům známa, jelikož na citované rozhodnutí samy při řešení jiných právních otázek odkazovaly. Jako neřešenou otázku uvedli rozlišení mezi imunitou státu a imunitou hlavy státu a související následky jakéhokoliv porušení uvedených imunit pro platnost či nicotnost správních aktů. Dále své námitky rozvádějí. Navrhli zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení mu věci k dalšímu projednání.
Žalovaná 1) navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout. Dovolání považuje pro nedostatečnou precizaci otázek za nepřípustné. Má za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu (v této souvislosti odkazuje kupř. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 458/2018, 22 Cdo 4705/2016 a stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 21/05).
Žalované 2) a 3) ve společném vyjádření k dovolání uvedly, že dovolací otázky považují za nedůvodné a souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího a Ústavního soudu. Dále se podrobně k jednotlivým otázkám vyjádřily. Navrhly, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Žalovaný 4) ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání neobsahuje řádné vymezení přípustnosti ani dovolacích důvodů. Argumenty žalobců považuje buď za neopodstatněné, nebo postrádající relevanci. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (především sp. zn. 22 Cdo 4705/2016). Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalobci v dovolání vymezili následující námitky: otázka nicotnosti vyhlášky Okresního národního výboru v Olomouci a otázka porušení imunity hlavy státu.
Dovolání není přípustné, neboť otázky, které dovolatelé v obsáhlém dovolání nastínili, řešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, od níž nemá dovolací soud důvod se jakkoliv odchýlit, a to i ty otázky, které dovolatelé považují za dosud neřešené.
Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15 – dostupné stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz ). V posuzované věci poskytly soudy nižších stupňů dovolatelům rozsáhlý výklad otázky konfiskace majetku podle dekretu. Tento výklad přitom nijak nevybočuje z již ustálených závěrů, na nichž se sjednotila judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.
V plném rozsahu lze proto odkázat na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu, která již byla vydána ve sporech žalobců ve skutkově zcela obdobných věcech a jejichž odůvodnění, v nichž se soudy se všemi předloženými otázkami vypořádaly, jsou žalobcům dobře známa: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4705/2016 (proti kterému byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2130/17), a především pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 815/2021 (proti kterému byla ústavní stížnost zamítnuta nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 657/22), ze dne 14. 3. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3013/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3773/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3816/2022, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 978/2023, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1716/2023 (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
K dalším námitkám žalobci přípustnost dovolání nevymezili a již z toho důvodu nemohou založit přípustnost dovolání. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že jde taktéž o námitky, s nimiž se už soudy ve výše odkazovaných rozhodnutích vypořádaly; lze na ně proto odkázat.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 30. 8. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu