ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3080.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3080/2023-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové, ve věci žalobců a) R. - D s. r. o. , b) J. S. , c) S. Z. , d) N. Z. , a e) obci Chlum , se sídlem v Chlumu 95, IČO: 00483362, všech zastoupených JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, proti žalovanému P. H. , zastoupenému JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jižní 1820, o vyklizení pozemků, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 48 C 22/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci ze dne 26. 6. 2023, č. j. 35 Co 94/2023-91, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 48 C 22/2022-81, zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2022, č. j. 48 C 22/2022-66, kterým byla žalovanému uložena povinnost vyklidit v tomto rozhodnutí specifikované pozemky, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 6. 2023, č. j. 35 Co 94/2023-91, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítl, že mu bylo soudem prvního stupně usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 48 C 22/2022-106, přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, přičemž na základě §138 odst. 1 věta druhá o. s. ř se osvobození vztahuje zpravidla na celé řízení, a to i se zpětnou účinností. Tím odpadl důvod, pro který bylo původně odvolací řízení soudem prvního stupně zastaveno a následně i důvod pro potvrzení tohoto usnesení odvolacím soudem. Tato otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi vyřešena. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalobců k dovolání žalovaného nebylo požadováno.
Dovolání není přípustné.
Nepřípustnost dovolání je založena již tím, že na řešení uvedené otázky není, a ani nemůže z povahy věci být, rozhodnutí odvolacího soudu založeno; již proto rozhodnutí odvolacího soudu nemůže spočívat na nesprávném právním posouzení věci. Nicméně námitka dovolatele není ani věcně důvodná.
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním dovolání.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z povahy věci je zřejmé, že osvobození od soudního poplatku se vztahuje na řízení probíhající (případně budoucí), nikoliv již pravomocně skončená.
V projednávané věci podal žalovaný dne 15. 8. 2023 (č. l. 98) dovolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro (právě probíhající) dovolací řízení. Soud prvního stupně této žádosti vyhověl usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 48 C 22/2022-106, a osvobodil jej od povinnosti zaplatit soudní poplatek (za podané dovolání).
Předchozí řízení o odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2022, č. j. 48 C 22/2022-66, ve věci samé, bylo přitom již pravomocně skončeno, a to usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 6. 2023, č. j. 35 Co 94/2023-91, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 2. 2023, č. j. 48 C 22/2022-81, o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku; rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení nabylo právní moci dne 9. 5. 2023.
Podle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Na předmětné odvolací řízení se tudíž osvobození od soudního poplatku (přiznané až v rámci dovolacího řízení) zpětně vztahovat nemůže, neboť toto řízení bylo již pravomocně skončeno. To platí v projednávané věci tím spíše, že se jedná konkrétně o řízení, které bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž právní mocí tohoto rozhodnutí žalovanému poplatková povinnost ve smyslu §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zanikla.
Zcela nad rámec pak dovolací soud uvádí, že z jeho rozhodovací praxe plyne, že „žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou účastník řízení podal až poté, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, avšak dříve, než bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, není důvodem pro to, aby odvolací soud již vydané rozhodnutí změnil (nebo zrušil).“ – k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 847/2015 (dostupné na www.nsoud.cz a uveřejněné pod č. 86/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Z citovaného rozhodnutí se podává, že i žádost o osvobození od soudního poplatku podaná dokonce ještě před právní mocí potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku není rozhodovací praxí považována za pro toto řízení jakkoliv relevantní. To se do poměrů projednávané věci promítá závěrem, že tím spíše nemůže mít na poplatkovou povinnost žalovaného vliv žádost o osvobození od soudního poplatku podaná více než tři měsíce po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu až v rámci dovolání.
V usnesení ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněném pod č. 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud dále vysvětlil, že žádost o osvobození od soudních poplatků lze s účinky zabraňujícími zastavení řízení pro nezaplacení poplatku dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017, podat nejpozději v poslední den lhůty určené soudem pro jeho zaplacení.
Co se týče výroku o nákladech řízení, zde je dovolání žalovaného objektivně nepřípustné ve smyslu §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. bez dalšího odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu