ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3090.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3090/2023-876
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně M. B., zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze, Konviktská 291/24, proti žalovanému J. B. , zastoupenému JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 61/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2023, č. j. 38 Co 118/2022-820, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 5. 2023, č. j. 38 Co 118/2022-824, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2023, č. j. 38 Co 118/2022-820, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 5. 2023, č. j. 38 Co 118/2022-824, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Hodoníně (dále rovněž jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 10 C 61/2015-749, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 C 61/2015-755, vypořádal společné jmění účastníků (výroky I – II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III – V).
2. Krajský soud v Brně (dále také jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. 38 Co 118/2022-820, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 5. 2023, č. j. 38 Co 118/2022-824, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že půjčka poskytnutá „panem Ř.“ ve výši 1 100 000 Kč je pasivem zaniklého společného jmění manželů. Podle názoru dovolatele je tato otázka odvolacím soudem vyřešena nesprávně a dovolací soud by ji měl posoudit jinak. V dovolání shrnuje skutkové okolnosti, které jej vedou k závěru o nesprávnosti rozhodnutí odvolacího soudu a brojí proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů odvolacím soudem. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma pro dovolatele prospěšného výroku – změnil tak, že žalobu zamítne, popřípadě rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
4. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Dovolání není projednatelné.
8. Dovolatel vymezuje předpoklad přípustnosti dovolání tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na právním posouzení otázky hmotného práva, která měla být odvolacím soudem posouzena jinak.
9. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, obě uveřejněná, stejně jako dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ). Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud Nejvyšší soud posuzuje splnění formálních náležitostí dovolání stanovených občanským soudním řádem, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
10. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018).
11. Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020).
12. V projednávané věci neformuluje dovolatel v souvislosti se závěrem odvolacího soudu, že půjčka ve výši 1 100 000 Kč je pasivem zaniklého společného jmění manželů, žádnou konkrétní právní otázku a ani v této souvislosti neuvádí, který z předpokladů přípustnosti považuje za naplněný. Obsahem dovolání je pouhá polemika žalovaného se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a jeho právním posouzením věci s tím, že by mělo být toto právní posouzení podle názoru žalovaného jiné (tedy takové, že půjčka byla výlučným závazkem žalobkyně, nebyla žalobkyní hrazena ze společných prostředků, a proto není pasivem zaniklého společného jmění manželů). V takovém případě ovšem nevymezuje v této části dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
13. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž ani nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
14. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. Vzhledem k tomu, že nebylo dovolání shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
16. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu