ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3185.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3185/2023-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně MI Estate s.r.o. , IČO 08294208, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, advokátem se sídlem v Praze 9, Jandova 185/6, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, o zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 11 C 241/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2023, č. j. 56 Co 25/2023-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 212 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Karla Havla.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 11 C 241/2021-144, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 4 365 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z této částky od 14. 10. 2021 do zaplacení (výrok I), v části týkající se 175 635 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně ze 180 000 Kč od 1. 8. 2021 do 13. 10. 2021 a ze 175 6365 Kč od 14. 10. 2021 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III) a vrácení části zálohy na náklady důkazu (výrok IV).
2. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 3. 2023, č. j. 56 Co 25/2023-177, rozsudek prvního stupně v napadených výrocích II, III a IV potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku, zda byli účastníci vázáni dohodou spoluvlastníků o užívání nemovité věci, kterou žalovaný v minulosti uzavřel se svou bývalou manželkou. Tato otázka je zásadní pro posouzení, zda na straně žalovaného došlo bez spravedlivého důvodu k obohacení.
5. Dovolání odůvodnila tím, že v dohodě o způsobu užívání předmětné nemovitosti si žalovaný a jeho bývalá manželka dohodli, že bývalá manželka bude výlučně užívat obytné podkroví a že žalovaný bude užívat přízemí s tím, že společně budou užívat sociální zařízení v nemovitosti. Již z obsahu této dohody je zřejmé, že mělo jít o podkroví obytné. Při místním šetření v dubnu 2022 však bylo podkroví ve stavu rozestavěnosti, nelze proto uzavřít, že v současné době by bylo skutečně obytné. Z části dohody o užívání sociálního zařízení nemovitosti je pak dle dovolatelky zřejmé, že na dohodu je třeba hledět z perspektivy okamžiku uzavření, a zohlednit stav nemovitostí, který dohoda předpokládala, a speciální subjekty, které ji uzavíraly. Soudy obou stupňů odkázaly na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008, otázkou změny poměrů se však přes námitky žalobkyně, že došlo k podstatné změně poměrů spočívající v existenci takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž lze důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí, nezabývaly.
6. Ke změně okolností dovolatelka uvedla, že uzavřená dohoda předpokládala užívání fyzickými osobami, u kterých existuje bližší vazba, když zahrnovala užívání společného sociálního zařízení. Takový blízký vztah však mezi žalobkyní a žalovaným není a po žalobkyni, právnické osobě, nelze požadovat, aby např. v případě využití nemovitosti pro své zaměstnance, užívala sociální zařízení se žalovaným. Předpokladem platnosti a vykonatelnosti dohody o užívání „obytného podkroví“ je dle názoru dovolatelky existence podkroví jako stavebně-funkčního celku, který umožní plné uspokojování bytové potřeby bez současného využití přízemí. S ohledem na nynější stupeň rozestavěnosti podkroví a neexistenci samostatných rozvodů vody, topení a kanalizace v podkroví je dle žalobkyně samostatné užívání podkroví vyloučeno. Tuto objektivní okolnost považuje dovolatelka za způsobilou založit změnu původní dohody, nalézací soudy ji přesto nezohlednily a konstatovaly, že vzhledem k nízké kupní ceně musela žalobkyně o stavu nemovitosti vědět. Vědomost o stavu nemovitosti je dle žalobkyně nerozhodná, rozhodné je, zda lze podkroví samostatně užívat, a zda je tedy možné hovořit o reálném rozdělení nemovitosti na základě dohody spoluvlastníků. Rozsudky soudu obou stupňů označila žalobkyně za nepřezkoumatelné. Odkazovala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1519/2021, které řeší podstatu podílového spoluvlastnictví.
7. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaný k dovolání uvedl, že žalobkyně nabyla podíl na nemovitých věcech za nápadně nízkou kupní cenu, podle názoru žalovaného tato výše kupní ceny zohledňovala právě stav podkroví. Domnívá se, že žalobkyni o užívání nemovitostí ani nešlo, žalobkyně se již domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný žalobkyni v užívání nemovitostí nijak nebránil, žalobkyně to ani netvrdí, stejně jako netvrdí, zda se vůbec snažila s žalovaným o společném užívání nemovitých věcí jednat. Žalovaný nemůže nést dopad toho, že žalobkyně zjevně spekulativně zakoupila ideální podíl na nemovitostech, o jejich užívání se nezajímala a patrně ani nepřevzala klíče od domu. V daném případě považuje žalovaný za zcela nepřípadné dovolávat se změny poměrů. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
9. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při svém rozhodnutí od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
10. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Žalobkyně se domáhala zaplacení bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání společné nemovité věci žalovaným nad rámec spoluvlastnického podílu. Za nesprávné právní posouzení považuje dovolatelka závěr odvolacího soudu, že v dané věci nedošlo ke změně poměrů spočívající v existenci takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž lze důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí.
13. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze zjištění, že žalovaný nemovité věci užívá v rozsahu, který odpovídá dohodě mezi ním a jeho bývalou manželkou (původními spoluvlastníky), dohoda byla součástí schváleného soudního smíru, za sjednaný rozsah užívání nebyla sjednána úplata.
14. Zabýval se také námitkou žalobkyně, že došlo ke změně poměrů spočívající v existenci takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž lze důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Správně za takovou změnu poměrů nepovažoval skutečnost, že žalobkyně není osobou žalovanému blízkou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017). K tomu je třeba poznamenat, že žalobkyně má za to, že uzavřenou dohodou není vázána, neboť po ní nelze spravedlivě požadovat, aby při využití stavby pro své zaměstnance bylo sociální zařízení určeno ke společnému užívání s dalším spoluvlastníkem stavby. Pokud je však ve stavbě jen jedno sociální zařízení, přichází při absenci dohody spoluvlastníků v úvahu pouze jeho společné užívání.
15. Za relevantní změnu poměrů nelze považovat ani současný stav podkroví, které původní spoluvlastníci v dohodě označili jako obytné, neboť ani žalobkyně netvrdí, že by od uzavření dohody o způsobu užívání nemovitostí došlo ke změně ve stavu podkroví. Poukazuje naopak na to, že dosud nedošlo k faktickému oddělení podkroví a vybudování samostatného sociálního zařízení a rozvodů, přestože v době dohody spoluvlastníci podle přesvědčení žalobkyně předpokládali, že dojde ke vzniku podkroví jako stavebně-funkčního celku. Pokud stav, za kterého spoluvlastníci způsob užívání společné věci upravili, trvá, není důvodem pro zánik dohody o takovém užívání pro změnu poměrů skutečnost, že v době uzavření dohody mohli spoluvlastníci takovou změnu poměrů (zde stavebně-technické oddělení podkroví) předpokládat.
16. Úvahy odvolacího soudu o tom, že nedošlo ke změně poměrů mající dopad na trvání závaznosti ujednání spoluvlastníků, nejsou zjevně nepřiměřené, pouze zjevně nepřiměřené úvahy odvolacího soudu by však dovolacímu přezkumu podléhaly (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 299/2016).
17. V souvislosti s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu neformulovala dovolatelka žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., k této námitce by proto dovolací soud mohl přihlédnout, jen pokud by dovolání shledal přípustné z jiného důvodu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, dostupný na nalus.usoud.cz).
18. Dovolací soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
19. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 23. 10. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu