ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3302.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3302/2023-163
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně J. P. , zastoupené Mgr. Petrem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 2, Oldřichova 620/34, proti žalovanému V. P. , zastoupenému JUDr. Danielem Šulcem, advokátem se sídlem v Říčanech, Otavská 2644/25, o určení neplatnosti právního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 140/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2023, č. j. 19 Cmo 20/2022-134, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného JUDr. Daniela Šulce.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. 73 Cm 140/2021-101, zamítl žalobu „na neplatnost právních úkonů žalovaného na jednání valné hromady P. s.r.o., které činil jako společník společnosti P. s.r.o. dne 15. prosince 2020 v notářské kanceláři JUDr. Jany Zangiové, notářky v Praze, sídlem Písecká 1968/9, Praha 3 – Vinohrady, kde byl sepsán notářský zápis pod č. j. N 159/2020, NZ 196/2020, kterým došlo ke zvýšení základního kapitálu ze stávající výše 105 000 Kč na 1 000 000 Kč peněžitým vkladem a dále vzdání se přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu stávajícího společníka V. P. v poměru svého vkladu, kterým valná hromada společnosti rozhodla o zvýšení základního kapitálu o 895 000 Kč na 1 000 000 Kč a společník V. P. se vzdal přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu v poměru svého vkladu“ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2023, č. j. 19 Cmo 20/2022-134, rozsudek prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud dospěl k závěru, že právní jednání žalovaného na zasedání valné hromady společnosti P. s.r.o. v pozici společníka této společnosti není nakládáním s podílem v obchodní korporaci, který je součástí společného jmění manželů (dále i „SJM“) účastníků, ale výkonem společnických práv s tímto podílem spjatých. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 a sp. zn. 22 Cdo 206/2020, podle kterých k výkonu takových práv není třeba souhlasu druhého manžela, neboť nejde o práva spadající do SJM a manžel, který je společníkem, vykonává tato práva zcela samostatně a nezávisle. Neplatnosti právního jednání žalovaného z důvodu absence jejího souhlasu se proto žalobkyně domáhat nemůže.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
5. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3450/2009, které měly soudy obou stupňů užít, a to namísto provedeného formalistického právního posouzení bez teologického výkladu právních norem, které vedlo k aplikaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 206/2020. Pro případ, že by i dovolací soud dospěl k závěru, že „je třeba postupovat dle judikátu 22 Cdo 206/2020“, namítá, že by danou právní otázku měl Nejvyšší soud posoudit jinak.
6. Dovolání odůvodňuje tím, že v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 206/2020 Nejvyšší soud uvedl, že vzdání se práva přednostní účasti na zvýšení základního kapitálu společnosti představuje výkon práv společníka a nikoli dispozici s podílem ve společném jmění, a souhlas druhého manžela se proto nevyžaduje. Neplatnosti takového jednání se lze domáhat jen cestou žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, ke které však není druhý manžel aktivně legitimován. Druhý manžel tak nemůže dělat nic, a to přesto, že pokud jeho souhlas k jinému právnímu jednání potřebný je, lze jej dle §714 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nahradit. V uvedeném rozhodnutí sice Nejvyšší soud naznačil, že jednání manžela, které má za následek snížení masy společného jmění, je možné při vypořádání zohlednit v rámci disparity podílů. Do SJM účastníků však kromě společnosti P. s.r.o. patří pouze dva rodinné domky s pozemky a dva byty, jejich cena je v extrémním nepoměru s hodnotou, která ze SJM jednáním žalovaného ušla. I kdyby bylo rozhodnuto o disparitě podílů, je zřejmé, že by žalobkyně vypořádací podíl nikdy nevymohla. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 206/2020 tak dle dovolatelky zakládá nespravedlivý poměr v možnostech ochrany práv mezi společníkem obchodní společnosti a jeho manželem, otázka, zda manžel může namítat neplatnost právního jednání, v jehož důsledku dojde ke snížení hodnoty obchodního podílu ve společnosti na úkor SJM, by proto měla být posouzena jinak.
7. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaný k dovolání uvedl, že právní posouzení odvolacím soudem je správné, popřel také, že by jeho jednání na valné hromadě bylo účelové, jak žalobkyně tvrdí. Vyjádřil se rovněž ke splacení vkladu a poukázal na to, že žalobkyně se o chod společnosti a o práva a povinnosti společníků nikdy nezajímala, nenavrhovala ani smluvní úpravu majetkového režimu nebo správy společného majetku. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Dovolatelka má za to, že právní jednání, kterým se jeden z manželů, společník společnosti s ručením omezeným, vzdá přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu, čímž dojde (může dojít) ke snížení hodnoty obchodního podílu, který je součástí SJM, by mělo být posuzováno za užití rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 (dostupného, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ), který řeší převod práva k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným náležejícího do SJM; rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 206/2020, by se proto měla dle názoru dovolatelky změnit tak, že i ke vzdání se přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu je třeba souhlasu manžela, který společníkem obchodní korporace není.
13. Dovolací soud důvody pro odchýlení se od závěrů rozsudku ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 206/2020, neshledává.
14. Způsob výkonu práv a povinností společníka obchodní korporace může sice vést ke snížení hodnoty obchodního podílu v SJM, přesto na právní jednání, kterým jeden z manželů taková práva vykonává, nelze hledět jako na záležitost týkající se společného jmění nebo jeho součástí dle §714 o. z.
15. Je třeba důsledně odlišovat jednak linii výkonu práv společníka na straně jedné a jednak dosah institutu společného jmění manželů na straně druhé. Základní východiska v této souvislosti formuloval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, uveřejněném pod č. 68/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, v němž vysvětlil, že pokud jeden z manželů za trvání manželství nabude z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek (hodnota takového podílu) ze zákona součástí společného jmění manželů. Dochází pouze k odlišení či oddělení právního postavení společníka – manžela, jenž se stal společníkem obchodní společnosti, od právního postavení druhého manžela, který se společníkem nestal. Jen manžel - společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka obchodní společnosti v obchodním zákoníku či jiném právním předpise nebo ve společenské smlouvě.
16. Tomu také odpovídá §709 odst. 3 věta třetí o. z. ve znění účinném od 28. 2. 2017, podle kterého nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Shodnou právní úpravu obsahoval v §143 odst. 2 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 8. 1998. I pro období před 1. 8. 1998 (k založení společnosti P. s.r.o. mělo dojít v roce 1992) představoval dle judikatury Nejvyššího soudu obchodního podíl v obchodní společnosti jednoho z manželů nabytý za trvání manželství ze společných prostředků (pouze) majetkovou hodnotu, která se v rámci vypořádání SJM přikazuje tomu z manželů, který je společníkem uvedené obchodní společnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 22 Cdo 103/2005).
17. Důvodem pro změnu rozhodovací praxe dovolacího soudu nejsou ani možné dopady výkonu práv a povinností společníka obchodní korporace do celkové hodnoty SJM, na které poukazuje dovolatelka, totiž že ani při disparitě podílů se nemusí druhému manželovi při vypořádání SJM dostat takové hodnoty, na jakou by dosáhl v případě, že by se manžel, který je společníkem obchodní korporace, přednostního práva k účasti na zvýšení základního kapitálu nevzdal. Je na manželovi, který se společníkem obchodní korporace za trvání manželství nestává, aby zvážil, zda bude souhlasit s vynaložením prostředků v SJM (dříve BSM) na podíl v obchodní korporaci, kde výkon práv a povinností společníka nebude moci ovlivnit. V rozsudku ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 206/2020, navíc Nejvyšší soud uvedl, že úmyslné vyvedení hodnot ze SJM jednáním manžela, společníka obchodní společnosti, lze vedle disparity podílů kompenzovat také uplatněním nároku na náhradu škody.
18. Dovolací soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. nepřípustné dovolání žalobkyně odmítl.
19. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu