ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3387.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3387/2023-288
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) M. B. a b) V. B. , obou zastoupených Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, proti žalované Z. B. , zastoupené JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 645/2, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 313/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 5. 2023, č. j. 69 Co 32/2023-253, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Erika Orleta.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 10. 2022, č. j. 11 C 313/2019-215, zamítl žalobu na odstranění stavby, a to zateplení provedeného za použití polystyrenu o různých tloušťkách v rozpětí od 100 do 200 mm na celkové ploše 15,7 m 2 v obvodové zdi na západní straně rodinného domu žalované č. p. XY v XY, který je součástí pozemku parc. č. st. XY, přesahující v rozsahu 1,7 m 2 na pozemek žalobců parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 69 Co 32/2023-253, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
3. Odvolací soud vyšel při svém rozhodnutí ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ten dospěl k závěru, že žalobci ani přes výzvu a poučení podle §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) neprokázali, že by zateplení na stavbě žalované přesahovalo na jejich pozemek. Za správný považoval odvolací soud také závěr soudu prvního stupně, že i pokud by zateplení stavby žalované na pozemek žalobců zasahovalo, šlo by o rozsahem nepatrný zásah, který by žalobci byli v souladu s §1023 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) povinni strpět. Dodal, že zateplení bylo realizováno již v roce 2010, vypořádání neoprávněné stavby by bylo proto nutné posoudit podle §135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) a ze zjištěných skutečností lze jednoznačně dovodit, že odstranění stavby by nebylo účelné.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání.
5. Přípustnost dovolání spatřují v tom, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, a „dopustil se extrémního excesu při realizaci důkazního procesu“. Za dovolacím soudem dosud neřešenou považují otázku, zda jsou dány předpoklady pro aplikaci §1023 odst. 1 o. z., pokud účastník a) netvrdil skutečnosti významné pro naplnění hypotézy daného ustanovení, zejména pokud má být prokázáno, že je dán „důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít důležitý důvod tomu bránit“, b) tvrdil takové skutečnosti, avšak nenavrhl k jejich prokázání žádné důkazy.
6. Dovolání odůvodňují tím, že soudy obou stupňů podstatným způsobem vybočily z podmínek, jaké pro hodnocení důkazů stanoví „§132 a násl.“ Žalobci na podstatné vady soudu prvního stupně při realizaci důkazního procesu upozorňovali ve svém odvolání, odvolací soud však postup při dokazování excesivním neshledal, přestože jde o zjevný faktický omyl či logický vnitřní rozpor. Při zaměření přístavby žalované byla určena poloha bodu č. 2 na pozemku žalobců, přičemž s ohledem „na povolenou odchylku byl uvedený bod vyrovnán na hranici pozemku“. Po kontrolním zaměření bodu č. 2 bylo zjištěno překročení mezní odchylky 3. třídy přesnosti. Obsah provedených listinných důkazů byl nesprávně vyhodnocen, překvapivý byl také závěr o skutkovém stavu učiněný z ohledání na místě samém. Závěr odvolacího soudu je dle názoru dovolatelů skutkový jen zdánlivě, neboť byl učiněn pomocí výkladu obsahu listin, což je „výronem právní nikoli skutkové úvahy“. Uvádí také, že bod č. 2 výrazně přesahuje zeď na pozemku žalobců, která tvoří přirozenou hranici mezi pozemky účastníků po celé jedno století. Pokud by pozemek žalobců nesahal až ke zdi domu žalované, lze uvažovat o vydržení této části pozemku žalobci, hranice by byla dána rozsahem jejich držby. Pokud by naopak už původní zeď domu žalované byla na jejich pozemku, bylo by její rozšíření neoprávněnou stavbou (odkazují na závěr učiněný jako obiter dictum v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1342/2004). K aplikaci §1023 odst. 1 o. z. dovolatelé uvádějí, že žalovaná se ochrany dle uvedeného ustanovení v řízení nedovolávala, v takovém případě však nese břemeno tvrzení i důkazní břemeno ohledně skutečností uvedených v hypotéze této právní normy.
7. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
8. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců odmítl. Žalobci přes poučení dle §118a o. s. ř. neprokázali, že zateplení přesahuje na jejich pozemek, jejich námitky v tomto směru se týkají hodnocení důkazů, a tedy skutkových zjištění. Soudy obou stupňů pak nad rámec uvedeného důvodu pro zamítnutí žaloby rovněž jako podpůrný argument uvedly, že i v případě nepatrného přesahu (který však nebyl prokázán) by nebylo možné žalobě vyhovět, neboť žalobci by byli povinni takový zásah do vlastnického práva snášet podle §1023 odst. 1 o. z., jenž lze aplikovat i bez výslovného návrhu účastníků.
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
12. Ve vztahu k dovolací námitce „extrémního excesu při realizaci důkazního procesu“ dovolatelé nevymezují žádnou konkrétní právní otázku ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu. Neodkazují na žádná rozhodnutí dovolacího soudu, která odvolací soud nerespektoval, či ve kterých byla konkrétní právní otázka řešena rozdílně nebo podle názoru dovolatelů nesprávně. Dovolání v této části tak představuje pouhou polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu a hodnocením důkazů ze strany soudů obou stupňů.
13. Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Námitky dovolatelů však tento charakter mají. Nejvyšší soud již mnohokrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
14. Námitky žalobců, že odvolací soud provedené důkazy nesprávně hodnotil, proto přípustnost dovolání nezakládá.
15. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že je-li zamítnutí žaloby postaveno na dvou (či více) samostatných důvodech, postačí, zda v přezkumu obstojí jen jeden z nich. I kdyby byl totiž další, dovolatelem napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 403/2013). Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud, jenž dovodil, že „z hlediska řízení o ústavní stížnosti platí totéž – obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z více samostatných důvodů zamítnutí žaloby, pak by bylo zbytečné zabývat se přezkumem důvodů dalších, neboť pak by rozhodnutí Ústavního soudu mělo význam čistě akademický“ (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 1467/15, dostupné na nalus.usoud.cz).
16. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobě na odstranění části stavby nelze vyhovět, neboť 1. nebyl prokázán přesah této stavby na sousední pozemek, 2. pro případ, že by takový přesah prokázán byl, byly by splněny podmínky pro aplikaci §1023 odst. 1 o. z., 3. pokud by nebylo možné věc posoudit způsoby uvedenými v bodech 1. a 2., šlo by o neoprávněnou stavbu dle §135c obč. zák., jejíž odstranění by bylo zcela jednoznačně neúčelné.
17. Závěr o neprokázání přesahu stavby na pozemek žalobců nemůže být v dovolacím řízení přezkoumán, závěr o neúčelném odstranění neoprávněné stavby nebyl dovoláním napaden. Dovolací soud se nezabýval dovolacími námitkami týkajícími se aplikace §1023 odst. 1 o. z., neboť posouzení těchto námitek není způsobilé zvrátit závěr o věcné správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4039/2019), a bylo by proto nadbytečné.
18. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
19. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 28. 11. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu