ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.730.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 730/2023-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) D. K. , narozeného XY, a b) M. K. , narozené XY, obou bytem v XY, zastoupených JUDr. Miroslavem Svatoněm, advokátem se sídlem v Lipníku nad Bečvou, T. G. Masaryka 93, proti žalované Z. M. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlem Kužílkem, advokátem se sídlem v Přerově, Smetanova 1784/5, o zdržení se zásahu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 C 38/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 18. 10. 2022, č. j. 75 Co 303/2022-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Olomouci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 10 C 38/2020-142, výrokem I uložil žalované jako vlastnici pozemku st. par. č. XY, v katastrálním území XY, povinnost zdržet se omezování žalobců v užívání jejich rodinného domu č. p. XY, který je součástí pozemku st. par. č. XY, v katastrálním území XY, a to stíněním a znečišťováním dvou oken v prvním nadzemním podlaží a fasády, ve štítové zdi rodinného domu, a to v důsledku na pozemku žalované před okny a fasádou rodinného domu umístěné konstrukce sestávající ze sloupků a plastové fólie a rovněž skládky stavebního řeziva a dále povinnost zdržet se omezování žalobců v užívání jejich rodinného domu stíněním okna v druhém nadzemním podlaží, ve štítové zdi rodinného domu, v důsledku na pozemku žalované umístěné konstrukce sestávající z žebříku a desky umístěné před tímto oknem. Výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 75 Co 303/2022-197, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Podstata věci je v tomto: Žalobci se domáhali, aby se žalovaná zdržela zásahu do jejich práva na pokojné užívání rodinného domu č. p. XY, který je součástí pozemkové stavební parcely č. XY, k. ú. XY, spočívajícího ve stínění, znečišťování omítky a oken rodinného domu v důsledku umístění dřevěné skládky a fólie z PVC v těsné blízkosti zdi rodinného domu.
Soud prvního stupně vyšel z těchto skutkových zjištění: „Žalovaná umístila v bezprostřední vzdálenosti u štítové zdi žalobců v roce 2018 skládku dřeva (stavebního řeziva), tato skládka je umístěna asi 40 centimetrů od zdi, má délku asi 5,10 metrů, výšku 1,50 metrů a je zakrytá černou umělohmotnou plachtou zatíženou cihlami. Skládka brání výhledu z okna žalobců v pokoji v přízemí domu a stíní. Soud při místním šetření zjistil, že skládka může být na pozemku žalované umístěna nejméně na dvou jiných místech (u dveří průjezdu a na zahradě). Dále žalovaná postavila na svém pozemku konstrukci sestávající ze dvou sloupů, na nich nataženého lana a fólie pověšené přes lano, která přiléhá ke štítové zdi domu žalobců ve vzdálenosti asi 17 cm a která dílčím způsobem brání výhledu z obou oken žalobců v přízemí (z pokoje a z haly) tak, že zamezuje výhledu do poloviny výše oken a současně stíní. Tato konstrukce a skládka dřeva navíc znečišťují fasádu domu a obě okna v přízemí domu žalobců ve štítové zdi. Žalovaná rovněž, v průběhu řízení, nechala vybudovat konstrukci desky na žebříku, která je umístěna u domu žalobců tak, že deska na žebříku brání výhledu z otevíratelného spodního okna (tzv. ventilačky) z druhého nadzemního podlaží a stíní. Toto okno je přitom včetně jeho vrchní neotvíratelné části z neprůhledného skla, dříve zde byly sklobetonové tvárnice (tzv. luxfery), přičemž toto okno bylo od počátku podle projektové dokumentace k novostavbě povoleno jako okno otevírací a zcela průhledné.“
Uvedené jednání soud prvního stupně vyhodnotil jako zneužití vlastnického práva [§8 ve spojení s §1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“)], nicméně též uvedl: „Nad rámec uvedeného má dále soud za to, že na projednávaný případ lze aplikovat také §1013 odst. 1 věta druhá o. z., a že se tedy v případě žalovanou umísťovaných staveb – konstrukcí a dřevěné skládky před okny žalobců jedná o tzv. přímou imisi působící na pozemek žalobců.“
Odvolací soud zcela převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se „zcela“ i s právními závěry okresního soudu, „kdy okresní soud na správně zjištěný skutkový stav aplikoval beze zbytku správná ustanovení občanského zákoníku a s věcí se ve všech směrech vypořádal vyčerpávajícím způsobem, kdy na argumentaci okresního soudu lze v podrobnostech zcela odkázat“ (bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). I když odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pokud jde o právní posouzení věci, neodpovídá zcela požadavkům §157 odst. 2 o. s. ř., nejde o okolnost, která by mohla sama o sobě založit přípustnost dovolání.
Z rozsudku soudu prvního stupně se pak podává, že vyhovující rozsudek opřel nejen o §8 ve spojení s §1012 o. z, ale i o §1013 odst. 1 o. z. s tím, že jde o přímou imisi.
Podstata dovolání spočívá v polemice s postupem odvolacího soudu, který věc posoudil podle §8 a §1012 o. z.; závěr o tom, že šlo i o přímou imisi a věc je třeba posoudit podle §1013 odst. 1 o. z. dovoláním nijak napaden není.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3812/2015, či ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2529/2021).
Vzhledem k tomu, že závěr o tom, že jde o přímou imisi ve smyslu §1013 odst. 1 o. z., nemohl být podroben dovolacímu přezkumu, přičemž sám o sobě by postačil k vyhovění žalobě, nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu