ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1044.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1044/2023-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CLEAR BALANCE, SE , se sídlem v Praze 8, Podlipného 942/11, Libeň, identifikační číslo osoby 24811718, zastoupené Věrou Paurovou, bytem v Neratovicích, Čtvercová 870, proti žalované J. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, o zaplacení 827 495 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 136/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 29 Co 122/2022-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 28. 10. 2021, č. j. EPR 219485/2021-8, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu Plzeň-jih jako soudu místně příslušnému (výrok II).
K odvolání žalované Městský soud v Praze dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 20. 9. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1869/2020, a rozhodovací praxe Ústavního soudu vyjádřené v jeho nálezu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 682/16, a to konkrétně otázky, zda má soud i přesto, že účastník požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, ve věci jednat a rozhodovat.
Žalovaná uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Namítá-li žalovaná, že soudy neměly v projednávané věci rozhodovat o místní příslušnosti, podala-li předtím žalovaná žádost o ustanovení zástupce, uplatňuje touto argumentací ve skutečnosti vadu řízení. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. však nemohou založit námitky týkající se případných vad řízení. Ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné, což v projednávané věci není. Přípustnost dovolání tedy nemohou založit samotné námitky proti vadnému procesnímu postupu soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1304/2017, nebo ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2398/2021).
Lze doplnit, že i pokud by se odvolací soud namítané vady řízení dopustil, nepředstavovala by tato vada v poměrech projednávané věci tzv. kvalifikovanou vadu řízení mající přesah do ústavněprávní roviny s dopadem do ústavních práv žalované ve smyslu čl. 36 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když v řízení dosud nedošlo k projednání věci samé ani nebylo nijak rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech žalované. Navíc vyslovení místní příslušnosti soudu bylo odůvodněno právě s ohledem na procesní ochranu žalované v postavení spotřebitelky ve smyslu §89a o. s. ř. tak, že věc bude projednána u obecného soudu podle místa bydliště žalované (a nikoli u soudu od bydliště žalované vzdálenějšího). Ostatně proti tomuto závěru odvolacího soudu žalovaná ani ničeho nenamítá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu