ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1203.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1203/2023-361
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně K + P stavební práce s.r.o. , se sídlem v Obrnicích, Nová výstavba 218, identifikační číslo osoby 44566310, zastoupené JUDr. Filipem Štípkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 96/6, proti žalované TANNACO, a.s. , se sídlem v Poděbradech, Kluk, Kolínská 1, identifikační číslo osoby 61677272, zastoupené JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ukrajinská 728/2, o zaplacení 497 793 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 226/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 83/2022-335, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023, č. j. 4 Cmo 83/2022-335, se v části výroku I, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku I tak, že se žaloba o zaplacení částky 224 720 Kč s příslušenstvím zamítá, a v nákladových výrocích III a IV, zrušuje a věc se v daném rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 785 083,80 Kč s příslušenstvím jako peněžité náhrady odpovídající hodnotě provedených prací podle smlouvy o dílo č. 20091 uzavřené dne 18. 11. 2009 mezi společností STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o., identifikační číslo osoby 44565933, a žalovanou (dále jen „smlouva o dílo“), od které žalovaná odstoupila dopisem ze dne 28. 7. 2010 z důvodu podstatného porušení smluvních povinností žalobkyní. Uvedenou pohledávku společnost STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o., postoupila smlouvou ze dne 11. 6. 2010 na společnost SAG - CZ spol. s r.o., identifikační číslo osoby 25486241, která ji následně dne 19. 11. 2015 postoupila žalobkyni. Žalovaná se bránila tvrzením, že proti uplatňované pohledávce započetla již dne 14. 9. 2010 svou pohledávku vůči společnosti STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o. ve výši 224 720 Kč.
2. Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, č. j. 46 Cm 226/2010-301, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11. 8. 2022, č. j. 46 Cm 226/2010-318, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 497 793 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu ve výši 287 290,80 Kč (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení (výrok III) a vůči státu (výroky IV a V).
3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně, STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o., jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřely dne 18. 11. 2009 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla stavba inženýrských
sítí – splaškové a dešťové kanalizace pro investory na stavbu 35 rodinných domů v obci Sokoleč za dohodnutou cenu ve výši 4 058 001 Kč bez daně z přidané hodnoty. Možnost odstoupení od smlouvy v případě podstatného porušení smluvních povinností byla pro obě smluvní strany upravena v čl. 15.1. smlouvy o dílo. Z důvodu prodlení zhotovitele žalovaná od uzavřené smlouvy o dílo dopisem ze dne 28. 7. 2010 odstoupila. Za práce provedené v březnu roku 2010 vystavil zhotovitel dne 8. 4. 2010 fakturu č. 9-10 na částku 2 675 008,80 Kč včetně daně z přidané hodnoty, splatnou dne 22. 4. 2010. Ze znaleckého posudku znalecké kanceláře Jokl Appraisal s.r.o., č. 981/2021, ze dne 14. 10. 2021 a výslechu znalce vyplynulo, že celková obvyklá cena poskytnutého plnění ze strany zhotovitele odpovídá fakturované částce, avšak od neuhrazeného zůstatku uvedené faktury ve výši 785 083,80 Kč, uplatněné podanou žalobou, je třeba odečíst práce účtované, avšak zhotovitelem neprovedené v hodnotě 287 290,80 Kč. Žalovaná na fakturu č. 9-10 postupně uhradila dne 31. 5. 2010 částku ve výši 800 000 Kč a dne 15. 9. 2010 částku ve výši 31 240 Kč, a dále byla v souladu s §529 odst. 2 obč. zák. předmětná pohledávka redukována jednostranným započtením pohledávky žalované dne 18. 6. 2010 ve výši 7 043 Kč a dne 19. 8. 2010 ve výši 1 051 642 Kč. Výše uvedená pohledávka zhotovitele za žalovanou byla smlouvou ze dne 11. 6. 2010 postoupena ve výši 1 867 965,80 Kč společnosti SAG - CZ spol. s r.o. a dne 19. 11. 2015 byla tatáž pohledávka postoupena žalobkyni v celkové výši 785 083,80 Kč.
4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o dílo ze dne 18. 11. 2009 byla mezi zhotovitelem a žalovanou uzavřena platně. Z důvodu prodlení zhotovitele v pokračování díla po přerušení prováděných prací využila žalovaná svého vymíněného práva v čl. 15.1. smlouvy ve smyslu §344 zák. č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) a od uzavřené smlouvy od dílo platně odstoupila. V důsledku toho smlouva o dílo ex nunc zanikla dle §349 odst. 1 obch. zák. Při vypořádání vzájemných práv a povinností účastníků po učiněném odstoupení postupoval soud prvního stupně dle §351 odst. 2 obch. zák. a §544 odst. 1 obch. zák. a dospěl k závěru, že od neuhrazeného zůstatku uvedené částky 785 083,80 Kč uplatněného podanou žalobou je třeba odečíst práce účtované, avšak zhotovitelem neprovedené v hodnotě 287 290,80 Kč. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, a to na základě platně uzavřených postupních smluv z 11. 6. 2010 a 19. 11. 2015 obsahujících veškeré náležitosti §524 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně proto podané žalobě co do částky 497 793 Kč s příslušenstvím vyhověl a co do zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
5. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se v části výroku I, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 273 073 Kč s příslušenstvím, potvrzuje, ve zbývající části výroku se mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 224 720 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II zůstává napadený rozsudek nezměněn (výrok II rozsudku odvolacího soudu), dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a vůči státu (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
6. Odvolací soud částečně zopakoval dokazování, při němž se blíže zaměřil na dílčí otázku žalovanou tvrzeného započtení vzájemné pohledávky žalované a zhotovitelky ve výši 224 720 Kč. Následně vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých si společnost STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o. faxovou objednávkou č. 76/09 dne 22. 6. 2009 objednala u žalované stavební práce v obci Ratenice. Žalovaná následně za provedené práce dne 15. 6. 2010 vystavila společnosti STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o. fakturu č. 2607100263 ve výši 224 720 Kč včetně daně z přidané hodnoty, splatnou dne 30. 7. 2010. Dopisem ze dne 14. 9. 2010 adresovaným postupníkovi společnosti SAG - CZ spol. s r.o. započetla žalovaná výše uvedenou pohledávku za společností STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o. vůči pohledávce vyplývající z faktury č. 9-10 vystavené dne 8. 4. 2010.
7. Po právní stránce přisvědčil soudu prvního stupně, že mezi společností STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o. a žalovanou byla uzavřená platná smlouva o dílo, která odstoupením žalované dopisem ze dne 28. 7. 2010 ex nunc zanikla. Odvolací soud rovněž neshledal uzavřené postupní smlouvy za neplatné a žalobkyni za osobu bez aktivní věcné legitimace ve vedeném řízení a rovněž soudem prvního stupně provedený znalecký posudek považoval za dostatečný podklad pro učinění odpovídajícího skutkového závěru o výši nároku žalobce po učiněném odstoupení od smlouvy. Zdůraznil však, že objednávka STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o. č. 76/09 ze dne 22. 6. 2009 představuje návrh na uzavření smlouvy podle §43a odst. 1 obč. zák., obsahující zároveň obě podstatné náležitosti smlouvy o dílo dle ust. §536 obch. zák., a že jeho přijetí lze mít za prokázané z e-mailu objednatele z 27. 5. 2010. Žalovanou vystavená faktura č. 2607100263 ze dne 15. 6. 2010 na částku 224 720 Kč včetně daně z přidané hodnoty, se splatností 30. 7. 2010, má základ v objednávce ze dne 22. 6. 2009. Následný jednostranný zápočet uvedené splatné pohledávky žalované, učiněný jejím dopisem ze dne 14. 9. 2010 a adresovaný postupníku, společnosti SAG - CZ spol. s r.o., pak zcela odpovídá zákonné úpravě obsažené v ust. §529 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud proto vzal obranu žalované co do částky 224 720 Kč za důvodnou, a v uvedeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně změnil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním v rozsahu výroku I v té části, v níž odvolací soud zamítl žalobu o zaplacení částky 224 720 Kč s příslušenstvím, jakož i ve výrocích III a IV o náhradě nákladů řízení s tím, že rozporuje závěr odvolacího soudu, podle něhož jednostranný zápočet žalované, učiněný dopisem ze dne 14. 9. 2010 a adresovaný postupníku společnosti SAG - CZ spol. s r.o., zcela odpovídá zákonné úpravě obsažené v §529 odst. 2 obč. zák. Podle žalobkyně k němu odvolací soud dospěl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (představovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, či ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2101/2018) i Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05), neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro úspěšné započtení pohledávky z důvodu nesplnění zákonné lhůty stanovené v §529 odst. 2 obč. zák. Žalobkyně rovněž namítá, že pro absenci odůvodnění je rozsudek v této části zjevně nepřezkoumatelný. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí.
9. Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a dovolání žalobkyně považuje za nedůvodné. K tomu především uvedla, že dovolací námitka žalobce, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když podmínky uvedené v §529 odst. 2 obč. zák. shledal za splněné, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu a poukazovala rovněž na konkrétní okolnosti projednávaného případu.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
12. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolací soud posoudil rozsah dovolání žalobkyně s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k těmto výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by proti těmto výrokům nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
15. Dovolání je však přípustné, neboť odvolací soud se při posuzování účinnosti jednostranného úkonu směřujícího k započtení pohledávky, kterou měla žalovaná za postupitelem a kterou uplatnila přímo proti postupníku, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k ustanovení §529 odst. 2 obč. zák.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
16. Dovolání je důvodné.
K rozhodné právní úpravě
17. Podle §3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
18. V rozsudku ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5234/2016, uveřejněném pod číslem 77/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že pro způsobilost pohledávek ze smluv k započtení je podle §3028 odst. 3 věty první o. z. rozhodná právní úprava, kterou se řídí smlouvou založený závazkový poměr, z něhož pohledávka vznikla (srov. rozsudek ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4795/2017, uveřejněný pod číslem 23/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sen. zn. 29 ICdo 128/2018, uveřejněný pod číslem 29/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, uveřejněný pod číslem 58/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019, uveřejněný pod číslem 34/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. V poměrech projednávané věci byla podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů smlouva o dílo mezi zhotovitelem (STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o.) a žalovanou uzavřena dne 18. 11. 2009, k postoupení pohledávky zhotovitele na společnost SAG - CZ spol. s r.o. došlo dne 11. 6. 2010 a k započtení pohledávky žalované ze smlouvy za zhotovitelem ve výši 224 720 Kč vůči společnosti SAG - CZ spol. s r.o. jako postupníkovi mělo dojít dopisem ze dne 14. 9. 2010. Teprve dne 15. 11. 2015 společnost SAG - CZ spol. s r.o. postoupila uplatněnou pohledávku žalobkyni.
20. Pro účely odpovědi na otázku, zda pohledávka žalované byla způsobilá k započtení, je rozhodný výklad ustanovení §529 obč. zák., jež je uplatnitelné (při absenci jiné právní úpravy v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) i na pohledávky vzešlé z obchodních závazkových vztahů.
21. Jinak řečeno, jestliže se vznik pohledávek způsobilých k započtení posuzuje podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, posuzuje se otázka, zda dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky, podle ustanovení §529 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019, uveřejněný pod číslem 34/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Oznámení dlužníka postupníkovi podle §529 odst. 2 obč. zák.
22. Podle §526 odst. 1 obč. zák. platí, že postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.
23. Podle §529 odst. 1 obč. zák. námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
24. Podle §529 odst. 2 obč. zák. dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky, jestliže je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.
25. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve vztahu k oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky ve smyslu §526 odst. 1 obč. zák., judikoval, že oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Oznámením o postoupení pohledávky, adresovaném dlužníku, vyvolá postupitel změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníku) s účinky i pro postupitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná. Oznámí-li tedy postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku, vyvolá tento notifikační úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná (srov. např. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2766/2007, uveřejněné pod číslem 21/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 27. 3. 2018, sen. zn. 29 ICdo 35/2016. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 25/2011, shledal uvedené závěry ústavně konformními za podmínky, že oznámení postupitele dlužníku o postoupení pohledávky bude možno považovat za platný právní úkon).
26. Nejvyšší soud dále ve svém rozsudku ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 171/2003, uveřejněném pod číslem 33/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k tomu, aby dlužník mohl učinit úkon směřující k započtení pohledávky, kterou má za původním věřitelem (postupitelem), přímo proti novému věřiteli (postupníku), musí být splněny podmínky, kdy se jedná o pohledávku způsobilou k započtení, dále dlužník tuto pohledávku měl již v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči němu účinným, přitom není podstatné, zda v té době dlužníkova pohledávka byla již splatná nebo zda splatnost nastala až poté, co postupitel dlužníku oznámil (nebo postupník dlužníku prokázal) postoupení pohledávky a konečně dlužník bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo postoupení pohledávky postupitelem oznámeno nebo postupníkem prokázáno, oznámil novému věřiteli (postupníku), že má vzájemnou pohledávku vůči původnímu věřiteli (postupiteli). Jsou-li splněny vyjmenované předpoklady, může dlužník učinit jednostranný úkon směřující k započtení pohledávky, kterou má za postupitelem, přímo proti postupníku, je-li jeho pohledávka již splatná nebo dovoluje-li mu zákonná úprava započíst si tuto pohledávku, i když splatná není.
27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019, si dlužník včasným splněním oznamovací povinnosti vůči postupníku dle §529 odst. 2 obč. zák. pouze vytváří předpoklady pro možné (budoucí) započtení pohledávky, kterou má vůči postupiteli, proti pohledávce, jejímž majitelem se stal postupník. Splnění takové oznamovací povinnosti se týká pohledávky, kterou měl dlužník vůči postupiteli v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči němu účinným, lhostejno, že dosud nebyla splatná. Včasné splnění oznamovací povinnosti nezakládá povinnost dlužníka takovou (oznámenou) pohledávku následně započíst. Bez zřetele k tomu, zda splní oznamovací povinnost dle §529 odst. 2 obč. zák., totiž dlužníku i po postoupení pohledávky zůstávají zachovány všechny námitky, které proti postoupené pohledávce mohl uplatnit v době postoupení, tedy všechny námitky, které zpochybňují pravost nebo výši pohledávky (srov. §529 odst. 1 obč. zák.). Nesplní-li ale dlužník řádně a včas oznamovací povinnost dle §529 odst. 2 obč. zák., nemůže později použít k započtení proti postoupené pohledávce pohledávku, kterou měl vůči postupiteli v době, kdy se postoupení pohledávky stalo vůči němu účinným, bez zřetele k tomu, že v té době byla postoupená pohledávka sporná nebo pochybná.
Lhůta „bez zbytečného odkladu“ podle §529 odst. 2 obč. zák.
28. Ve vztahu k lhůtě „bez zbytečného odkladu“ obsažené v §529 odst. 2 obč. zák. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 171/2003 konstatoval, že začíná běžet již poté, kdy dlužníku bylo postoupení pohledávky postupitelem oznámeno nebo postupníkem prokázáno (srov. např. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2101/2018).
29. Ve shora již citovaném rozsudku ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019, pak Nejvyšší soud k časovému určení lhůty „bez zbytečného odkladu“ uvedl, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. V každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétních okolností případu v závislosti na účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout (srov. např. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022).
30. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2101/2018, účel ustanovení §529 odst. 2 obč. zák. je třeba spatřovat v ochraně postupníka; jde o to, aby byla co nejefektivněji zajištěna transparentnost vztahů mezi všemi subjekty zúčastněnými na postoupení. Postupník se má dozvědět bez zbytečného odkladu poté, co se postoupení stane účinným vůči dlužníkovi, že má dlužník vzájemné pohledávky vůči postupiteli, které mohou být započteny vůči němu. Nelze obecně vyloučit, že v konkrétních poměrech určitého případu bude tento ochranný účel naplněn i bez toho, že by dlužník existenci vzájemných pohledávek postupníkovi po notifikaci, popř. po průkazu postoupení oznámil, protože postupník získal o dlužníkových vzájemných pohledávkách vědomost už před postoupením a vzhledem k okolnostem případu má všechny ty informace, které by jinak získal z dlužníkova oznámení. Musí jít o informace aktuální; podstatná je vědomost o stavu pohledávek, jakož i o záměru postupníka je k započtení využít, existující v době po nastoupení účinků postoupení vůči dlužníkovi. Ochranný účel ustanovení není možno redukovat na pouhou vědomost postupníka o vzájemných pohledávkách bez dalšího; jeho vědomost je třeba upínat k rozhodnému časovému období. V něm má mít postupník podle zákonné úpravy příležitost učinit si přesnější informovanou představu o tom, co může ve vztahu k dlužníkovi očekávat. Pouhé informace z bližší či vzdálenější minulosti pro vytvoření této aktuální představy nemusí dostačovat. Bude-li v konkrétním případě ochranný účel ustanovení §529 odst. 2 obč. zák. naplněn naznačeným způsobem i bez dlužníkova oznámení, bude na soudu, aby přistoupil k teleologické redukci tohoto ustanovení.
Posouzení v poměrech projednávané věci
31. V projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že jednostranný zápočet uvedené pohledávky žalované zcela odpovídá úpravě §529 odst. 2 obč. zák., ačkoli z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že předmětná pohledávka žalované měla základ ve smlouvě uzavřené na základě objednávky ze dne 22. 6. 2009 a že žalovaná vůči novému věřiteli (společnosti SAG - CZ spol. s r.o.) tuto pohledávku započetla dopisem ze dne 14. 9. 2010. Při posuzování účinnosti jednostranného zápočtu pohledávky žalované se odvolací soud vůbec nezabýval tím, zda pohledávka žalované v době oznámení o postoupení pohledávky již vznikla (zejména zda došlo k předání předmětu díla ve smyslu §554 odst. 1 obch. zák.) a zda byla splněna zákonem uložená povinnost dlužníka bez zbytečného odkladu poté, co mu bylo oznámeno postoupení pohledávky, oznámit postupníkovi existenci své pohledávky vůči postupiteli ve smyslu výše citovaného ustanovení §529 odst. 2 obč. zák. Lze tak přisvědčit žalobkyni, že odvolací soud měl v souladu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu vyslovenými v rozhodnutích ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 171/2003, či ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019, hodnotit, zda po oznámení postupitele dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky ve smyslu §526 odst. 1 obč. zák., dlužník oznámil novému věřiteli (společnosti SAG - CZ spol. s r.o.), že má vzájemnou pohledávku vůči věřiteli původnímu (společnosti STAVOKOMPLET ÚSTÍ NAD LABEM, s.r.o.), a to ve lhůtě bez zbytečného odkladu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 171/2003, nebo ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019).
32. Odvolací soud se přitom nevypořádal ani s eventualitou, zda vzhledem ke zvláštním okolnostem případu nebylo dosaženo účelu ustanovení §529 odst. 2 obč. zák. i přes případnou absenci oznámení dlužníka, a neposuzoval tak ani otázku, zda nejsou dány důvody pro teleologickou redukci tohoto ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2101/2018).
33. Jestliže se tedy v daném případě odvolací soud výše uvedenými otázkami nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné.
34. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení takovou vadou zatíženo nebylo.
35. Namítá-li žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je pro absenci řádného odůvodnění nepřezkoumatelné, dovolací soud názor žalobkyně nesdílí. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).
36. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu v té části výroku I, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba co do částky 224 720 Kč s příslušenstvím zamítá, a v navazujících výrocích III a IV o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu v souladu s §243e odst. 2 o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
37. Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
38. O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu