ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1240.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1240/2023-340
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Advanced Airsea s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Dejvice, Heinemannova 2698/11, identifikační číslo osoby 03301061, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Lhotským, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/26, proti žalované GANO s.r.o. "v likvidaci" , se sídlem v Ludkovicích 173, identifikační číslo osoby 28328370, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, o zaplacení 11 601,30 USD, 19 810,95 EUR a 1 003 246,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 39 C 9/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2022, č. j. 47 Co 34/2021-317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 682 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částek 11 601,30 USD, 19 810,95 EUR a 1 003 246,13 Kč s příslušenstvím představujících náklady, které žalobkyni vznikly při plnění tří zasílatelských smluv, jež byly mezi účastníky řízení uzavřeny na základě objednávek přeprav učiněných žalovanou, a které žalobkyně potvrdila ve dnech 17. 3. 2017, 13. 2. 2017 a 19. 4. 2017. Žalobkyně tvrdila, že v důsledku jednání žalované nebylo možné ukončit přepravu zásilek jejich předáním příjemci v přístavu Ningbo, a žalobkyně byla proto nucena nepřevzaté zásilky za účelem eliminace rostoucích nákladů na jejich skladování v místě určení sama odvést a zlikvidovat. Žalovaná měla za to, že není za vznik těchto nákladů odpovědná.
Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 39 C 9/2019-208, uložil žalované zaplatit žalobkyni částky ve výši 11 601,30 USD, 19 810,95 EUR a 1 003 246,13 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení (výrok II).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřovala ve skutečnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Žalovaná za dosud nevyřešenou právní otázku považovala, zda lze pohledávku žalobkyně právně kvalifikovat jako škodu vzniklou podle §2476 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nebyl-li naplněn předpoklad porušení povinnosti příkazce vůči zasilateli spočívající v neposkytnutí správných údajů o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě. V návaznosti na výše uvedené pokládá rovněž otázku, zda mohou být předpoklady vzniku škody podle §2476 o. z. naplněny tím, že nedojde k převzetí zásilky jejím příjemcem v místě určení. Nesprávné právní posouzení ze strany soudů spatřuje v tom, že soudy považovaly za nesplnění povinnosti dle výše zmíněného ustanovení nepřevzetí zásilky příjemcem, ačkoli dle žalované není v moci příkazce zabezpečit, aby příjemce zásilku v místě určení převzal. Předestírá rovněž otázky, zda lze podle §1751 odst. 3 o. z. určit obsah zasilatelské smlouvy odkazem na obchodní podmínky formulovaným tak, že zasílatel „pracuje na základě Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu Spedice a Logistiky České republiky,“ a zda lze za náklady účelně vynaložené při plnění zasilatelské smlouvy považovat i náklady spojené se zpětným vrácením přepravované zásilky. Žalovaná s ohledem na výše uvedené námitky konstatovala, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalovaná předkládá dovolacímu soudu otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí a míří zcela mimo argumentaci odvolacího soudu. Měla tedy za to, že dovolání není přípustné, a navrhla, aby dovolací soud odmítl dovolání jako nepřípustné a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a čl. XII. zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná položila otázku, zda lze pohledávku žalobkyně právně kvalifikovat jako škodu vzniklou podle §2476 o. z., nebyl-li naplněn předpoklad porušení povinnosti příkazce vůči zasilateli spočívající v neposkytnutí správných údajů o obsahu zásilky a o všech skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě. Takto formulovanou otázkou však žalovaná ve skutečnosti zpochybňuje skutkové závěry, ke kterým soudy nižších stupňů v řízení dospěly. Odvolací soud ze zjištěných skutkových okolností dané věci naopak dovodil, že žalovaná neposkytla žalobkyni správné údaje o příjemci zásilky, ani následně potřebné skutečnosti přes výzvy žalobkyně nedoplnila a v důsledku porušení této smluvní povinnosti žalovanou vznikla žalobkyni škoda (srov. bod 18 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žalovaná tak v daném ohledu staví svou dovolací argumentaci na vlastních skutkových závěrech.
Dovolací soud však ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu, že dovolací soud je vázán skutkovým závěrem odvolacího soudu a že přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. tedy nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele či na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. proto nemůže založit v dovolání předestřená otázka, vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3244/2018, či ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 23 Cdo 395/2019).
Předkládá-li žalovaná dále otázku, zda mohou být předpoklady vzniku škody podle §2476 o. z. naplněny tím, že nedojde k převzetí zásilky jejím příjemcem v místě určení, pak ani tato otázka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá. Odvolací soud napadené rozhodnutí nezaložil na úvaze, že žalovanou správně označený příjemce v místě určení zásilky nepřevzal, ale na výše uvedeném závěru, že žalovaná nesplnila svou povinnost vyplývající ze zasílatelských smluv, když žalobkyni neposkytla správné údaje o příjemci zásilky. Uvedená otázka žalované se tak míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem, a proto nemůže přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá ani otázka, zda lze podle §1751 odst. 3 o. z. určit obsah zasilatelské smlouvy odkazem na obchodní podmínky, jenž je formulován tak, že zasílatel „pracuje na základě Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu Spedice a Logistiky České republiky“, neboť na jejím vyřešení napadený rozsudek výlučně nestojí. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž plyne, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá obstojí samostatně (vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění žalobě, resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1918/2020).
Aplikováno na posuzovanou věc to znamená, že nepodařilo-li se žalované zpochybnit závěr odvolacího soudu, podle kterého neposkytnutí správných údajů příkazcem představuje porušení zákonem uložené povinnosti a zakládá povinnost příkazce nahradit podle §2476 o. z. zasílateli vzniklou škodu (srov. body 16, 18 a 21 odůvodnění napadeného rozhodnutí), pak ani zpochybněním souběžně zastávaného závěru odvolacího soudu, že k poskytnutí součinnosti byla žalovaná povinna i na základě Všeobecných zasilatelských podmínek Svazu spedice a logistiky České republiky, které se staly obsahem smluv uzavřených mezi účastníky podle §1751 odst. 3 o. z., nemůže být v poměrech žalované dosaženo zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (jiné řešení této otázky by se nijak kladně neprojevilo v poměrech žalované).
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení otázky, zda lze za náklady účelně vynaložené při plnění zasilatelské smlouvy považovat i náklady spojené se zpětným vrácením přepravované zásilky, neboť takto formulovanou otázkou se odvolací soud vůbec nezabýval. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013, zdůraznil, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2212/2017, a ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3773/13).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. 4. 2023; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1305/2022, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 29 Cdo 90/2020 a ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3481/2021), která podle ustanovení §7 bodu 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí [z tarifní hodnoty 461 100 Kč (při kurzu České národní banky k datu podání vyjádření 23,28 Kč/EUR, tj. 19 810,95 EUR), z tarifní hodnoty 245 112 Kč (při kurzu České národní banky k datu podání vyjádření 21,13 Kč/USD, tj. 11 601,307 USD) a z tarifní hodnoty 1 003 246 Kč] 15 140,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 18 682 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 14. 9. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu