ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1250.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1250/2023-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové , se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 453/5, identifikační číslo osoby 72657111, insolvenční správkyně STZ a.s., v konkursu, se sídlem v Ústí nad Labem, Žukovova 100/27, identifikační číslo osoby 27294099, zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, proti žalované Spolku pro chemickou a hutní výrobu, akciové společnosti , se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 1930/86, identifikační číslo osoby 00011789, zastoupené Mgr. Tomášem Troupem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, o zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 264/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 17 Co 19/2022-331, takto:
Návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 17 Co 19/2022-331, do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. 34 C 264/2019-237, zamítl žalobu o zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 454 097,27 Kč (výrok II).
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 379 176,49 Kč (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v rozsahu jeho prvního výroku) podala žalobkyně včasné dovolání a navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnila tím, že existuje závažné ohrožení práv žalobkyně představované skutečností, že pravomocné ukončení sporu opravňuje žalovanou k odstranění záznamů o vedení sporu z interního účetnictví i z externích výkazů, a současně zavdává důvod k rozpuštění rezerv. Tím by podle žalobkyně došlo k vyvedení části prostředků, které dosud měly být v souvislosti s vedením sporu v souladu s pravidly zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a účetních předpisů, vázány v dispozici žalované. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaná pohledávka je jednou z posledních významnějších nevypořádaných hodnot v rámci majetkové podstaty dlužníka STZ a.s. v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS 10249/2010 a je možné, že jakožto insolvenční správkyně dlužníka bude insolvenčním soudem vyzvána k učinění úkonů bezprostředně směřujících k ukončení insolvenčního řízení, což by mohlo znamenat zkrácení možností uspokojení věřitelů dlužníka.
Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu na odklad právní moci, pro který podle ní není dán důvod. Tvrzení žalobkyně považovala za spekulativní bez skutkového základu. Nadto měla za to, že účelem odkladu právní moci by neměla být ochrana účastníka řízení soudem před jednáním jiného (insolvenčního) soudu s tím, že věřitelům (třetím osobám odlišným od žalobkyně) ani teoreticky žádná újma nehrozí, neboť i kdyby bylo insolvenční řízení skončeno a později bylo deklarováno, že dlužník má nějakou pohledávku za žalovanou, bylo by možno dlužníka obnovit a zjednat tak možnost pro dodatečné uspokojení věřitelů.
Podle §243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud neshledal návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu důvodným.
Z návrhu žalobkyně ani z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyně byla právní mocí napadeného rozhodnutí závažně ohrožena na svých právech. Žalobkyně nijak nedokládá, že by žalovaná právě v souvislosti s vedením tohoto sporu vytvořila nějaké rezervy a v jaké konkrétní výši, a že by právě jejich rozpuštění mělo (zřejmě s ohledem na majetkovou situaci žalované, k níž se však žalobkyně v návrhu vůbec nevyjadřuje) závažně ohrozit práva žalobkyně. Též v samotné možnosti výzvy insolvenčního soudu k učinění úkonů bezprostředně směřujících k ukončení insolvenčního řízení (existenci takové výzvy insolvenčního soudu, jež by byla vydána v souvislosti s právní mocí dovoláním napadeného rozhodnutí, žalobkyně netvrdila ani nedoložila) nelze spatřovat závažné ohrožení práv žalobkyně.
Nejvyšší soud již z těchto důvodů návrh žalobkyně na odklad právní moci napadeného rozsudku zamítl, aniž by se zabýval tím, zda byly splněny další předpoklady pro vyhovění tomuto návrhu (i kdyby byly splněny, návrhu by nebylo možné vyhovět).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu