ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1628.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1628/2023-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce: E. Z. , proti žalované: Dopravní podnik města Děčína, a. s. , se sídlem v Děčíně, Dělnická 106, identifikační číslo osoby 62240935, o zaplacení 33.948 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 297/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2022, č. j. 10 Co 119/2022-258, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 21. 10. 2019, č. j. 14 C 297/2017-79, rozhodl, že se žalobci nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobce odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce podáním ze dne 21. 3. 2023, které Nejvyšší soud posoudil dle obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) jako dovolání.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle §10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobce rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II. a XII. zákona č. 286/2021 Sb.).
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení, která s účinností od 30. 9. 2017 vylučují přípustnost dovolání proti výše specifikovanému usnesení odvolacího soudu (jak ostatně odvolací soud správně poznamenal v poučení napadeného usnesení), je dovolání žalobce nepřípustné, proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž by se zabýval otázkou povinného zastoupení účastníka v dovolacím řízení (§241 ve spojení s §241b odst. 2, částí věty za středníkem, o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že žalobce rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že odmítnutí dovolání zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v daném případě žalobce k zaplacení soudního poplatku nevyzýval, neboť z jeho postoje je zřejmé (jak plyne z obsahu spisu), že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává žádosti o osvobození od soudních poplatků. Odmítnutím dovolání v takovém případě je řízení skončeno v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a s co nejmenším zatížením soudní soustavy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1131/2021, ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2336/2021, či ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 24 Cdo 1481/2023).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu