ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1814.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1814/2023-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně COMERZIA SOLUCIONES INTEGRALES DE COMERCIO ELECTRONICO SL , se sídlem v Madridu, C. de Serrano 171, Španělské království, identifikační číslo B82159393, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, proti žalovaným 1) P. H. , a 2) S. H. , zastoupeným Mgr. Danielem Čekalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 45/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 3 Cmo 98/2021-166, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2022, č. j. 3 Cmo 98/2021-175, o návrhu žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Právní moc rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2022, č. j. 3 Cmo 98/2021-166, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 8. 2022, č. j. 3 Cmo 98/2021-175, se odkládá do právní moci rozhodnutí o podaném dovolání.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2020, č. j. 1 Cm 45/2019-86, zrušil rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 12. 8. 2019, sp. zn. Rsp 762/18, a to ve výrocích I. a III. a dále ve výroku IV. v rozsahu, ve kterém se výrok IV. vztahuje k výrokům I. a III. (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a žalovaných napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 12. 8. 2019, sp. zn. Rsp 762/18, v rozsahu výroků I. a III. a dále ve výroku IV. v rozsahu, ve kterém se výrok IV. vztahuje k výrokům I. a III., zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Žalobkyně následně podáním ze dne 30. 6. 2023 navrhla odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu v části výroku, jíž bylo rozhodnuto o věci samé, a požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku v části výroku o náhradě nákladů řízení. Podle žalobkyně jí účinky právní moci rozsudku odvolacího soudu brání v podání návrhu na odklad vykonatelnosti shora uvedeného rozhodčího nálezu, a žalobkyně tak může být závažně ohrožena ve svých právech, neboť jí hrozí nucený výkon rozhodčího nálezu, který žalobkyni ukládá zaplacení částky ve výši 300 000 EUR s příslušenstvím. V případě úspěchu žalobkyně v dovolacím řízení by pak žalobkyně zaplacenou částku jen obtížně vymáhala zpět, přičemž by byla nucena podat žalobu u českých soudů a pohledávku následně vymáhat ve Slovenské republice, kde mají žalovaní bydliště. Z totožného důvodu žalobkyně současně navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu v té části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Žalovaní v podaném vyjádření k dovolání označili dovolání za opožděné, odmítli dovolací argumentaci žalobkyně a navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o návrhu žalobkyně na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v §243 o. s. ř.) za předpokladu, že dovolání je mj. včasné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Napadený rozsudek byl právnímu zástupci právní předchůdkyně žalobkyně (společnost TABACMESA SA, se sídlem v Madridu, Calle Ayala 7, Španělské království, identifikační číslo A-11905965) doručován již dne 15. 9. 2022.
Městský soud v Praze však rozhodl usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j.
1 Cm 45/2019-204, tak, že namísto původní žalobkyně bude v řízení pokračováno s její (v záhlaví uvedenou) právní nástupkyní, neboť dne 21. 10. 2020 původní žalobkyně zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní. Žalobkyně coby právní nástupkyně účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení, se stala účastníkem řízení až právní mocí usnesení o procesním nástupnictví podle §107 o. s. ř. Ztratila-li původní žalobkyně způsobilost být účastníkem řízení ke dni 21. 10. 2020, zanikla tím i plná moc jejího právního zástupce (§28 odst. 5 o. s. ř.). Bylo-li následně tomuto zástupci doručováno napadené rozhodnutí, účinky doručení nenastaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2348/2012). Skutečnost, že právnímu zástupci právní předchůdkyně žalobkyně byl napadený rozsudek doručován již dne 15. 9. 2022, je tak z hlediska počátku běhu dovolací lhůty nerozhodná, neboť ze shora uvedených důvodů nenastaly účinky doručení. Z obsahu spisu vyplývá, že právnímu zástupci žalobkyně (coby právní nástupkyni původní žalobkyně) bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 6. 3. 2023, přičemž podala-li žalobkyně dovolání dne 3. 4. 2023, učinila tak v dovolací lhůtě dvou měsíců, a dovolání je proto včasné (§240 o. s. ř.).
Podle ustanovení §243 o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Při posuzování otázky, zda je důvod odložit právní moc napadeného rozhodnutí (v rozsahu navrhovaném dovolatelkou), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předpoklady pro odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí jsou v dané věci (poměřováno důvody uváděnými dovolatelkou a kritérii obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3107/2021) splněny.
Nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu je způsobilé žalobkyni závažně ohrozit na jejích právech, neboť v případě, že by dovolací soud napadený rozsudek zrušil, avšak povinnost přiznaná pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem by byla (dobrovolně či nuceným výkonem) splněna, nezbylo by dovolatelce než žádat na žalovaných vydání zaplaceného plnění, a to případně i soudní cestou. S ohledem na to, že v dané věci je dán mezinárodní prvek, jelikož žalobkyně je zahraniční (španělskou) právnickou osobou a žalovaní jsou občany Slovenské republiky, lze předpokládat, že případné zpětné vymáhání zaplacené částky by mohlo být spojeno se zvýšenými obtížemi. S tím by se pojily další zbytečné náklady a zejména by se prodlužovalo období právní nejistoty všech dotčených osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018). Rovněž se zřetelem k výši rozhodčím nálezem přiznané částky, která činí 300 000 EUR s příslušenstvím, přitom nelze odhlédnout od dopadu zaplacení takové částky do majetkových poměrů dovolatelky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
Vedle předestřených úvah Nejvyšší soud současně hodnotil, že v předcházejícím řízení bylo vyhověno návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, a to usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2020, č. j. 12 Cmo 50/2020-37, podle něhož se vykonatelnost předmětného rozhodčího nálezu odkládá až do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 45/2019. Přes skutečnost, že odložit vykonatelnost rozhodčího nálezu Nejvyššímu soudu nepřísluší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 20 Cdo 245/2022), má odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu v projednávané věci za následek, že se nadále uplatní účinky odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu dané usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2020, č. j. 12 Cmo 50/2020-37, neboť řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 45/2019 tak dosud nebude pravomocně skončeno. Odklad právní moci se současně nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení.
Nejvyšší soud proto rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání), že právní moc dovoláním napadeného rozsudku se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně.
Žalobkyně dále navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku v části výroku, jíž odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena na tom, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3752/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4318/2017).
Ze shora uvedeného vyplývá, že ve vztahu k výroku soudního rozhodnutí, jímž byla žalobkyni uložena povinnost k peněžitému plnění (o nákladech řízení před soudy obou stupňů) je pojmově vyloučeno, aby bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch povinností uložených pravomocným soudním rozhodnutím, u nichž je běh pariční lhůty odvislý od nabytí právní moci, jejíž účinky by mohly být odloženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 536/2023, ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2280/2023, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022).
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyhověl návrhu žalobkyně na odklad právní moci výroku napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o věci samé, pozbyl nákladový výrok napadeného rozsudku vykonatelnosti, neboť ta je odvislá od právní moci rozhodnutí ve věci samé (§151 odst. 6 o. s. ř.). Za situace, kdy negativní dopady vykonatelného nákladového výroku napadeného rozhodnutí do právní sféry žalobkyně jsou plně odstraněny odkladem právní moci, stává se návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti nákladového výroku bezpředmětným, jelikož odkladem vykonatelnosti nákladového výroku žalobkyně nemůže docílit lepšího výsledku, než výsledku nastanuvšího v důsledku odkladu právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 29 Cdo 866/2023, jakož i v něm citovanou judikaturu).
Za této situace Nejvyšší soud o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí pro bezpředmětnost nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M.
předseda senátu