ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.19.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 19/2023-205
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně PITTNER Česká Lípa s.r.o. , se sídlem v České Lípě, Chelčického 1505/5, identifikační číslo osoby 28687329, zastoupené JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, identifikační číslo osoby 47116617, zastoupené JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 637/16, o zaplacení 1.311.267 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 172/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 13 Co 134/2022-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 16.794,80 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 24 C 172/2020-161, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení 1.311.267 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též jen „dovolatelka“) dovolání. Dovolatelka má za to, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle §241a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje zamítnout, neboť právní posouzení odvolacího soudu je správné a podané dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolání není přípustné.
Již v usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, Nejvyšší soud formuloval a zdůvodnil závěr, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.
Tento závěr se prosadí též v souzené věci.
V projednávané věci vyšly soudy ze skutkového stavu, podle nějž účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu ve znění dodatku č. 2 (dále jen „smlouva“). Žalobkyně měla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu. V čl. III. bod 1.1 smlouvy je uvedeno, že se sjednává pojištění odpovědnosti za škodu bez odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. K této smlouvě se vztahují Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění majetku a odpovědnosti P-100/05 (VPP) a Zvláštní pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu P-600/05 (ZPP). V čl. I. bod 5 ZPP je uvedeno, že pouze je-li to ujednáno v pojistné smlouvě, pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou vadou výroku a za škodu způsobenou vadou vykonané práce, která se projeví po jejím předání (dále jen „odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku“) – v tomto případě tomu tak nebylo. Ze skutkového stavu dále plyne, že žalobkyně jako zhotovitel uzavřela s objednatelem BAK stavební společnost, a.s. dne 20. 11. 2018 smlouvu o dílo, na základě které se žalobkyně zavázala provést na své náklady a nebezpečí pro objednatele kompletní realizaci areálových vodovodních a kanalizačních řadů, včetně poklopů, větracích hlavic a přípojek, a to včetně veškerých zemních prací a tlakových zkoušek, a že ke škodné události došlo v rámci plnění této smlouvy. Dílo bylo převzato objednatelem dne 16. 9. 2019. Dne 12. 9. 2019 byla odhalena porucha vodovodní přípojky do jednotky D2. Mezi stranami nebylo sporu o příčině vzniku škody – špatný svár. Náklady na odstranění škody ve výši 1.392.185,56 Kč vyfakturovala BAK stavební společnost, a.s., jako objednatel, žalobkyni fakturou ze dne 16. 12. 2019, kterou žalobkyně v rozsahu částky 1.311.267 Kč uhradila formou zápočtu.
Pokud jde o právní posouzení, soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně měla sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu bez odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a dále že v čl. I. odst. 5 ZPP je uvedeno, že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku a za škodu způsobenou vadou vykonané práce, která se projeví po jejím předání, pouze tehdy, je-li to v pojistné smlouvě ujednáno, což v tomto případě nebylo. Odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, dále uvedl, že veškeré náklady spojené s opravou vadného sváru jdou k tíži žalobkyně coby zhotovitele díla z titulu smlouvy o dílo, a s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, z níž dovozuje, že plnění ze závazkového vztahu má přednost před občanskoprávní odpovědností za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti, uzavřel, že pokud tedy objednatel díla převzal dílo od žalobkyně s výhradou odstranění již zjištěné vady (poruchy vodovodní přípojky), k čemuž
posléze – na náklad objednatele – došlo, je vynaložení těchto nákladů namísto zhotovitele subsumovatelné pod splnění jeho (tj. zhotovitelovy) smluvní povinnosti. Nárok žalobkyně na pojistné plnění tak není dán.
Dovolatelka v dovolání namítla, že soudy nižších stupňů aplikovaly závěry jimi odkazované judikatury na projednávanou věc nesprávně („zcela a bez kontroly“) a že soudy použitá judikatura se vztahuje na projednávanou věc jen zčásti – a nikoliv na žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody. V dovolání dále argumentuje tím, že žalobou nepožadovala uhrazení nákladů na opravu svého díla, tj. za práce spojené s opravou svého díla – náklady spojené s opravou díla, jež provedla jako zhotovitel díla, uhradila a tyto náklady (ve výši 72.343,56 Kč) považovala za smluvní povinnost, tj. odstranění vady díla. Tvrdí, že předmětem žaloby byla skutečně jen náhrada žalobkyní zaplacené škody na cizím majetku. Dovolatelka má za to, že právním důvodem projednávané žaloby je nárok na náhradu škody, a nikoliv jiný právní důvod, tak jak tomu je v judikatuře, na níž soudy obou stupňů odkázaly. Podle ní soudy odkazovaná judikatura je naprosto v souladu s podanou žalobou, nikoliv však se závěry obou soudů.
Dovolatelka tedy své námitky směřuje do závěru odvolacího soudu, že vynaložení těchto nákladů (nákladů spojených s opravou vadného sváru) je subsumovatelné pod splnění (zhotovitelovy) smluvní povinnosti, což je v rozporu s judikaturou, na niž odkázaly soudy i dovolatelka, a do závěru, že veškeré náklady spojené s opravou vadného sváru jdou k tíži žalobkyně coby zhotovitele díla z titulu smlouvy o dílo. Poukazuje na to, že žalobou nepožadovala uhrazení nákladů na opravu svého díla, ale že předmětem žaloby byla skutečně jen náhrada žalobkyní zaplacené škody na cizím majetku.
Dovolatelka však v dovolání samostatně nezpochybnila (nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání a ostatně též dovolací důvod) otázku výkladu pojistné smlouvy, konkrétně jejího ujednání v čl. III. bod 1.1 smlouvy a v čl. I. bod 5 ZPP, podle nichž se pojištění vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku a za škodu způsobenou vadou vykonané práce, která se projeví po jejím předání, pouze tehdy, je-li to v pojistné smlouvě ujednáno – v tomto případě, jak uvedly soudy, tomu tak nebylo. Podle skutkových zjištění byl příčinou škody žalobkyní špatně provedený svár při plnění smlouvy o dílo.
Věcný přezkum posouzení správnosti závěrů odvolacího soudu, že vynaložení těchto nákladů je subsumovatelné pod splnění smluvní povinnosti a že veškeré náklady spojené s opravou vadného sváru jdou k tíži žalobkyně coby zhotovitele díla z titulu smlouvy o dílo, v popsané procesní situaci výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2701/2019).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu