ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1914.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1914/2023-242
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně AJV - ENERGO, a.s. , se sídlem ve Vlkově č. p. 134, identifikační číslo osoby 25432362, zastoupené Mgr. Miroslavem Filipským, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, proti žalované Veolia Energie ČR, a.s. , se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, 28. října 3337/7, identifikační číslo osoby 45193410, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, o zaplacení 638 910 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 140 C 39/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2023, č. j. 8 Co 199/2022-216, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované vyplacení zádržného ve výši 638 910 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o dílo uzavřené účastnicemi dne 13. 5. 2013. Žalovaná uplatněný nárok žalobkyně neuznala, neboť tvrdila, že uplatněná pohledávka zanikla v důsledku kompenzačního úkonu, kterým žalovaná proti pohledávce žalobkyně započetla své pohledávky na zaplacení smluvní pokuty (ve výši 255 564 Kč) a na náhradu škody (v rozsahu přesahujícím smluvní pokutu, tedy ve výši 383 346 Kč), které jí vznikly v důsledku prodlení žalobkyně s předáním díla.
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 5. 2022, č. j. 140 C 39/2018-170, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 638 910 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 11. 11. 2017 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 638 910 Kč za dobu od 30. 9. 2017 do 10. 11. 2017 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované odmítl odvolání proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozhodnutí), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 383 346 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 255 564 Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se v této části zamítá (výrok II napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů řízení prvního stupně (výrok III napadeného rozhodnutí) a náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV napadeného rozhodnutí).
Proti tomuto rozsudku (v rozsahu části výroku II, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně) podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná v dovolání namítá, že posouzení kompenzačního úkonu učiněného v rámci odvolacího řízení v rozsahu, jímž započetla proti žalobou uplatněné pohledávce vlastní pohledávku na náhradu škody, nebylo spojeno s nepřípustným uplatněním dalších skutečností nebo důkazů ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, a proto k němu měl odvolací soud přihlédnout. Pokud tak neučinil, odchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované právě citovaným rozhodnutím sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, uveřejněným pod číslem 58/2021 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v dovolatelkou označeném rozsudku vyložil, že žalovaný je oprávněn uplatnit v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, jako odvolací důvod ve smyslu ustanovení §205 písm. f) o. s. ř. skutečnost, že po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně učinil jednostranný hmotněprávní úkon směřující k započtení své pohledávky proti vymáhané pohledávce; to platí bez zřetele k tomu, že odvolací soud bude o této obraně žalovaného rozhodovat ve skutečnosti v jediné instanci. Odvolací soud však k takovému kompenzačnímu projevu přihlédne jen tehdy, nebrání-li posouzení jeho důvodnosti, že je (musí být) spojen s nepřípustným uplatněním těch skutečností, jež se týkají důvodu vzniku (pravosti), výše a splatnosti pohledávky žalovaného užité k započtení, jež nastaly (vznikly) před vyhlášením (vydáním) rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo dokonce před podáním žaloby o zaplacení vymáhané pohledávky.
V projednávané věci odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně v rámci řízení před soudem prvního stupně neprokázala výši škody, která jí měla v důsledku prodlení žalobkyně vzniknout, a to navzdory skutečnosti, že k tomu byla soudem prvního stupně na jednání konaném dne 19. 5. 2020 v souladu s §118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána (srov. body 8, 16 a 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pokud za daných okolností odvolací soud uzavřel, že v odvolacím řízení učiněný úkon, jímž žalovaná proti žalobou uplatněné pohledávce započítala vlastní pohledávku za žalobkyní na náhradu této škody, byl spojen s nepřípustně (v rozporu s §211a o. s. ř.) uplatněnými skutečnostmi, a proto k němu nemohl přihlédnout, postupoval se shora citovanou judikaturou v souladu. Uvedená námitka žalované tak přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Napadá-li pak žalovaná samotný závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení před soudem prvního stupně neprokázala předmětnou výši škody, staví tím svou dovolací argumentaci na kritice správnosti (úplnosti) skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů. Tu však v dovolacím řízení probíhajícím v účinném procesním režimu v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž žalovaná k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014, nebo z novější judikatury usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 847/2020, a ze dne 17. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 133/2022).
Konečně vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že ve věci rozhodl, aniž by zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, a že je napadené rozhodnutí překvapivé, namítá tím vady řízení, ke kterým by ovšem mohl dovolací soud přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což v daném případě není. Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4014/2018, nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1916/2020).
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu