Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2023, sp. zn. 23 Cdo 1973/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1973.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1973.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1973/2023-273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 111/2017, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2019, č. j. 27 C 111/2017-73, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2020, č. j. 27 C 111/2017-120, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2021, č. j. 91 Co 62/2021-137, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 11. 2020, č. j. 27 C 111/2017-120, se zastavuje . II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2021, č. j. 91 Co 62/2021-137, se odmítá . III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce podal dne 15. 7. 2019 žalobu pro zmatečnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2019, č. j. 27 C 111/2017-73, kterým bylo rozhodnuto, že asistentka soudce Mgr. Šárka Kohoutová není vyloučena z výkonu jednotlivých úkonů a rozhodování v této věci. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 27 C 111/2017-120, zamítl žalobu pro zmatečnost ze dne 15. 7. 2019 (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok III). Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok III usnesení soudu prvního stupně (první výrok), a usnesení soud prvního stupně zrušil ve výrocích I a II a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (nezastoupený advokátem) včasné dovolání. Namítl nesprávné právní posouzení věci a navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jeno. s. ř.“. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ). Dále se Nejvyšší soud zabýval přípustností dovolání ve vztahu k usnesení odvolacího soudu. Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V nyní posuzované věci byl dovoláním žalobce napaden první výrok usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalobci pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Dovolání žalobce ve vztahu k prvnímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu tak není objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. Stejně tak není objektivně přípustné ani ve vztahu ke druhému (kasačnímu) výroku napadeného rozhodnutí podle §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. Ostatně o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu byl žalobce poučen již odvolacím soudem. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako (objektivně) nepřípustné. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou, podléhá soudnímu poplatku, neboť poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů zásadně vzniká podáním dovolání. Je-li však odmítnuto dovolání jako nepřípustné podle §238 o. s. ř., vzniká poplatková povinnost podle §4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. O této povinnosti rozhodne soud prvního stupně (§3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Vzhledem k ustanovení §11a zákona o soudních poplatcích, podle něhož osvobození od poplatku podle §11 odst. 2 téhož zákona, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř., není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle §238 o. s. ř. okolnost, že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle §138 o. s. ř. přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle §238 o. s. ř. by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, nebo ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. 29 NSČR 71/2019). Pro možnost odmítnout dovolání objektivně nepřípustné podle §238 o. s. ř. také není rozhodná skutečnost, že nebyla splněna podmínka zastoupení dovolatele advokátem, resp. že nebylo rozhodnuto o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 9. 2023 Mgr. Jiří Němec předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/26/2023
Spisová značka:23 Cdo 1973/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1973.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Podmínky řízení
Příslušnost soudu funkční
Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ]
Dotčené předpisy:§104 odst. 1 o. s. ř.
§243b o. s. ř.
§238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
§238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:12/12/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-12-24