ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2398.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2398/2023-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobce J. B. , proti žalované Stavby inženýring projekce s.r.o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Za Drahou 1424, PSČ 757 01, IČO 26826984, o zaplacení částky 1 008 611 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Cm 88/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2016, č. j. 8 Cmo 332/2015-193, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 697,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 18 Cm 88/2010-154, zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 331 889 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku (výrok pod bodem I), uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 676 722 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozsudku (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 8 Cmo 332/2015-193 zastavil řízení o odvolání žalované směřující do výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I (výrok pod bodem I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II a III (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků pod body II a III podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovolatelka spatřuje v řešení otázek, zda faktura žalobce vystavená několik týdnů před předáním a převzetím díla mohla či nemohla být konečným vyúčtováním za situace, kdy dle posuzované smlouvy o dílo bylo hmotněprávní podmínkou konečného vyúčtování jeho provedení až po předání a převzetí díla, a zda účastníci posuzované smlouvy o dílo předmětným ujednáním ve smlouvě o dílo: „Konečné vyúčtování bude provedeno po předání a převzetí díla předávacím protokolem, konečnou fakturou. Přílohou předávacího protokolu budou tvořit předepsané zkoušky, revize a atesty použitých materiálů.“ neměli či měli sjednánu jako hmotněprávní podmínku práva na zaplacení ceny díla existenci přílohy předávacího protokolu obsahující předepsané atesty, revize a zkoušky použitých materiálů.
Podle žalované je dovolání přípustné, neboť dovolací soud má tyto otázky posoudit jinak, než učinil soud odvolací.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání nesplňuje podmínky uvedené v §236 a §237 o. s. ř. Soud prvního stupně i odvolací soud dostatečně zjistily skutečný stav věci a přijaly správné právní závěry. Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda dovolání netrpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; k tomu srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedenému požadavku dovolatelka nevyhověla; za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání proto, že dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, nelze považovat návrh dovolatelky, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se podle §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Dovolatelka v dovolání rovněž navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadaného rozsudku odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem žalované na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu nezabýval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 14. 9. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu