ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2422.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2422/2023-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně KD TRANSPORT, mezinárodní zasílatelství, spol. s r.o. , se sídlem v Olomouci - Hodolanech, Sladkovského 625/31, identifikační číslo osoby 19012799, zastoupené Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, proti žalované KTS servis s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Krakovská 1363/12, identifikační číslo osoby 24177695, zastoupené JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem v Karviné, Stavbařů 2202/34, o zaplacení částky 8 150,39 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 74/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 68 Co 434/2022-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 6 595,39 USD s příslušenstvím na základě smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 16. 5. 2019 jako ceny za přepravu zásilky (vrtulníku „Bell 206 L3“ rozloženého v kontejneru) ze smluvně specifikované adresy ve Spojených státech amerických (USA) na adresu v České republice; žalobkyně rovněž požadovala zaplacení částky 1 380 USD jako poplatku za čekání kontejneru na nakládce v období od 10. 6. 2019 do 15. 6. 2019 a poplatku 175 USD za povinné převážení kontejneru před odplutím z USA.
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. 26 C 74/2020-91, uložil žalované zaplatit částku 8 150,39 USD s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozhodnutí).
Proti tomuto rozsudku (výslovně v celém jeho rozsahu) podala žalovaná dovolání, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná v dovolání namítá, že soudy nižších stupňů zasáhly do jejího práva na spravedlivý proces, neboť jí soud prvního stupně neposkytl písemnou výzvu a poučení ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ačkoliv na jednání dne 4. 11. 2021 avizoval svůj záměr uvedené úkony provést, a odvolací soud následně jeho pochybení nenapravil. Jednání dne 26. 5. 2022, na kterém soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, se žalovaná nezúčastnila, neboť očekávala doručení avizované písemné výzvy.
Uvedená námitka týkající se vad řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit, neboť jí není uplatněn jediný možný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 497/2015, ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 782/2015, nebo ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2664/2015). Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. pak vyplývá, že dovolací soud k vadám řízení přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzované věci není.
Nejvyšší soud k tomu doplňuje, že vady řízení samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 12. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4014/2018, nebo ze dne 28. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1916/2020). Uvedené pak nelze zvrátit ani tvrzením, že namítanými vadami řízení bylo porušeno právo žalované na spravedlivý proces, k čemuž dovolací soud připomíná nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, v němž Ústavní soud dovodil, že poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle pravidel stanovených zákonem (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), které jsou součástí právního řádu. I v kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2939/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2647/2018).
Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud dodává, že již v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož poučení podle §118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s §101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, Nejvyšší soud shodně dovodil, že poučovací povinnost podle §118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle §114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Na to Nejvyšší soud v usneseních ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011, navázal závěrem, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle §118a o. s. ř. ztrácí. Závěr odvolacího soudu v projednávané věci, podle něhož se žalovaná možnosti být soudem poučena zbavila sama tím, že se dne 26. 5. 2022 nedostavila k jednání soudu, je tudíž se shora citovanou judikaturou v souladu.
Vytýká-li pak žalovaná soudům nižších stupňů další procesní pochybení (že soudy vycházely toliko z tvrzení žalobkyně o právní úpravě USA, nezajistily odborný překlad důkazů z angličtiny, nedostatečně posoudily argumentaci a námitky žalované a zatížily texty rozhodnutí řadou zkratek, v důsledku čehož jsou rozsudky soudů nižších stupňů nepřezkoumatelné), namítá tím opět pouze vady řízení, ke kterým by dovolací soud (jak již bylo uvedeno výše) mohl přihlédnout jen tehdy, kdyby bylo dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.), což v daném případě není.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v té části, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud dále uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
Dovolací soud konečně uzavřel, že dovolání žalované ve skutečnosti nesměřuje ani proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok III rozsudku soudu prvního stupně, jímž soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek, neboť ani v tomto ohledu dovolání neobsahuje jakékoli odůvodnění; v uvedeném rozsahu by navíc bylo dovolání subjektivně nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněný pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 11. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu