ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2535.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2535/2023-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce A. R. , zastoupeného JUDr. Lubošem Nevrklou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Kováků 554/24, proti žalované AS Mintos Marketplace , se sídlem v Rize, Skanstes 50, LV-1013, Lotyšská republika, registrační číslo 40103903643, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 49 593,04 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 111 C 19/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2023, č. j. 30 Co 49/2023-243, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se domáhá po žalované, jež je podnikatelem se sídlem v Lotyšské republice, provozujícím globální tržiště Mintos Marketplace, které funguje jako investiční platforma pro investice neprofesionálních investorů z různých států do úvěrů poskytovatelů z různých států, zaplacení částky 49 593,04 EUR s příslušenstvím jako nevrácených investic po ukončení smluvního vztahu účastníků.
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. 111 C 19/2021-203, prohlásil svou mezinárodní nepříslušnost (výrok I), zastavil řízení (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a V) a o poplatkové povinnosti (výrok IV).
Krajský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Kladně neprohlašuje a řízení se nezastavuje.
Soud prvního stupně vzhledem k existenci mezinárodního prvku (sídlu žalované) posuzoval svou mezinárodní příslušnost podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) (dále též jen „nařízení Brusel I bis“). Přes závěr o spotřebitelském charakteru vztahu účastníků vyloučil určení mezinárodní příslušnosti podle čl. 17–19 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaná podle jeho názoru nezaměřovala svou činnost ve smyslu článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis na Českou republiku. Vůli žalované zaměřit svou činnost na stát žalobce posoudil soud prvního stupně podle kritérií zmiňovaných v rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech Pammer proti Reederei Karl Schlüter GmbH & Co. KG a Hotel Alpenhof GesmbH proti Oliver Heller, C-585/08, C-144/09. Shledal sice mezinárodní povahu činnosti žalované, její orientaci na mezinárodní klientelu (registrovaní uživatelé jsou z 62 zemí) a užívání neutrální domény „.com“, současně však uvedl, že v českém textu webových stránek jsou anglická slova, obchodní podmínky žalované jsou zveřejněny v anglickém jazyce a e-mailová předžalobní komunikace účastníků probíhala v anglickém jazyce. Webové stránky žalované obsahují informace o měně euro, nikoliv o české měně, není zřejmé, jak se lze z České republiky dostat do sídla žalované a telefonní číslo žalované neobsahuje mezinárodní předvolbu. Účastníci ani netvrdili, že by žalovaná využila sponzorované odkazy na internetu s cílem usnadnit spotřebitelům s bydlištěm v jiných členských státech přístup na stránku podnikatele nebo jeho zprostředkovatele nebo že by žalovaná byla kontaktní v České republice. Možnost investic do české společnosti nebo recenze českých uživatelů nejsou podle názoru soudu prvního stupně podstatné, neboť nevypovídají nic o aktivitě žalované. Uzavřel, že žalovaná neprojevila vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, včetně České republiky, jako státu bydliště žalobce. Prorogační doložku žalované posoudil soud prvního stupně jako neplatnou pro nesplnění podmínek článku 19 odst. 1 nařízení Brusel I bis a za mezinárodně příslušné označil podle článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis lotyšské soudy.
Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s jeho právními závěry se však ztotožnil pouze částečně. Shodně se soudem prvního stupně měl odvolací soud za to, že předmětnou smlouvu žalobce uzavřel jako spotřebitel a podrobně přezkoumával pouze splnění podmínky zaměřování podnikatelské činnosti žalované na Českou republiku. Zohlednil, že z obsahu webových stránek a prezentace žalované je zřejmá mezinárodní povaha její činnosti, a že sama žalovaná se prezentuje jako globální platforma pro investování do úvěrů s registrovanými uživateli z 62 zemí světa. Mezi oficiálními komunikačními jazyky uvádí angličtinu, lotyštinu a francouzštinu, dále však komunikuje a vede webové stránky (v rámci podpory, e-mailových oznámení, zajišťování překladů platformy, aplikace Mintos nebo blogu) v dalších pěti až šesti jazycích, včetně českého. Webová stránka propagující činnost žalované používá neutrální doménu „.com“, přitom domovská doména prvního řádu pro Lotyšskou republiku je „.lv“. Webové stránky žalované obsahují údaje k možnosti převodu jiných měn, kdy mezi měnami, které lze převádět, je i česká koruna. Po zadání označení žalované (slova mintos ) do internetového vyhledávače se (pro české prostředí) automaticky načtou webové stránky žalované v českém jazyce bez nutnosti předchozí jazykové volby. Žalovaná má u Úřadu průmyslového vlastnictví zaregistrovanou ochrannou známku „Mintos“, a to mimo jiné pro služby jako např. zprostředkovatelské služby vztahující se ke spojování zákazníků a/nebo kupujících s prodávajícími za účelem prodeje a nákupu finančních služeb a půjček (obchodní služby), poskytování on-line trhu pro kupující a prodejce finančních investičních produktů, služby virtuálních měn, elektronické platební služby, služby elektronické peněženky (platební služby), platby a příjem peněz jako zprostředkovatel, finanční zprostředkovatelské služby apod.
Odvolací soud shrnul, že z výše popsaných opatření je zřejmá snaha žalované ulehčit potenciálnímu českému zákazníkovi orientaci v nabídce poskytovaných služeb, a tudíž souhrn uvedených indicií dle odvolacího soudu svědčí o jasném zaměření žalované také na český trh a jejím úmyslu uzavřít smlouvu se spotřebiteli z více zemí, včetně České republiky.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle §237 zákona č. 99/1936 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.), v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.
Konkrétně se jednalo o otázku, zda zahraniční podnikatel, který na území České republiky nemá zřízenou pobočku a současně neprojevil vůči českým dozorovým orgánům jakoukoli vůli navázat obchodní vztahy se zákazníky z České republiky, zaměřuje svou činnost ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis na Českou republiku. Podle žalované odvolací soud nesprávně posoudil otázku mezinárodní příslušnosti soudů České republiky a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.
Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání není přípustné.
Otázka, k jakým okolnostem je třeba přihlédnout při výkladu pojmu „zaměřování činnosti“ ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis, již byla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2084/2019, uveřejněném pod číslem 2/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v napadeném rozhodnutí neodchýlil.
Dovolací soud v tomto rozhodnutí zohlednil, že čl. 17 nařízení Brusel I bis neobsahuje definici zaměřování činnosti na členský stát, na jehož území má spotřebitel bydliště. Jde o pojem, který musí být vykládán autonomně, a to s přihlédnutím k systematice a cílům uvedeného nařízení za účelem zajištění jeho plného účinku (srov. též rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech Pammer proti Reederei Karl Schlüter GmbH & Co. KG a Hotel Alpenhof GesmbH proti Oliver Heller, C-585/08, C-144/09, a ve věci Daniela Mühlleitner proti Ahmad Yusufi, Wadat Yusufi, C-190/11). Úlohou úpravy přijaté v citovaném ustanovení je zajištění lepší ochrany spotřebitele jako smluvní strany považované za hospodářsky slabší a právně méně zkušenou. Obecnější vyjádření článku oproti předchozí úpravě (srov. Úmluvu o soudní příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, přijatou dne 27. 9. 1968 v Bruselu) posiluje ochranu spotřebitelů s ohledem na nové komunikační prostředky a vývoj elektronického obchodu. Cílem zkoumaného pravidla je ochrana spotřebitele a jeho výklad, proto má být prováděn „extenzivně směrem ke spotřebiteli“.
Dovolací soud v citovaném rozhodnutí dále uvedl, že ochrana poskytovaná spotřebitelům není absolutní. Pro účely aplikovatelnosti předmětného ustanovení musí podnikatel projevit svou vůli navázat obchodní vztahy se spotřebiteli z jednoho nebo více členských států, mezi kterými je i členský stát, na jehož území má spotřebitel své bydliště. K posouzení projevení takové vůle slouží indicie, které existovaly před uzavřením smlouvy se spotřebitelem. Patří mezi ně výslovné projevy vůle oslovit zákazníky z jiného členského státu a další demonstrativně uvedené skutečnosti, jež zahrnují mezinárodní povahu dotčené podnikatelské činnosti, uvedení telefonického spojení s mezinárodní předvolbou, použití jiného jména domény prvního řádu než je doména členského státu, ve kterém má podnikatel sídlo, použití neutrálních jmen domén prvního řádu, popis cesty do místa poskytování služeb, jakož i uvedení mezinárodní klientely složené ze zákazníků s bydlišti v jiných členských státech, zejména formou uvedení ocenění takových zákazníků.
K tomu dovolací soud podotkl, že pojem zaměřování ve smyslu předmětného ustanovení zahrnuje a nahrazuje dříve užívané pojmy „zvláštní nabídka“ a „reklama“ (srov. čl. 13 Úmluvy ze dne 27. 9. 1968 o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech) a vztahuje se, jak tomu nasvědčuje slovní spojení „jakýmkoliv způsobem“, k širší škále činností. Indicie, které prokazují takové zaměřování činnosti, mohou vyplývat nejen z internetových stránek, ale i z celkové činnosti podnikatele.
Dovolací soud uzavřel, že při posouzení zaměření činnosti zahraničního podnikatele, který poskytl investiční služby spotřebiteli s bydlištěm v České republice a nemá na území České republiky zřízenu svou pobočku, lze přihlédnout i k tomu, že k poskytování takových služeb tento podnikatel přistoupil poté, kdy byly splněny podmínky stanovené v §25 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.
Z uvedených závěrů rozhodovací praxe dovolacího soudu tedy plyne, že projevení vůle vůči českým dozorovým orgánům navázat vztahy se zákazníky z České republiky, resp. splnění podmínek stanovených českými právními předpisy pro výkon činnosti v daném oboru, je jen jednou z okolností, která musí být při posouzení zaměření činnosti zahraničního podnikatele na území České republiky podle individuálních poměrů věci zohledněna.
Pakliže tedy odvolací soud po individuálním zohlednění konkrétních zjištěných okolností projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaná jako zahraniční podnikatel se sídlem v členském státě EU zaměřuje svoji činnost rovněž na území České republiky, neboť je zřejmá mezinárodní povaha žalované, jež se prezentuje jako globální platforma pro investování do úvěrů s registrovanými uživateli z 62 zemí světa, s čímž souvisí i používání neutrální domény .com a zveřejnění všeobecných obchodních podmínek v anglickém jazyce (nikoli jazyce sídla žalované), její komunikace a vedení webových stránek (včetně podpory, e-mailových oznámení, zajišťování překladů platformy, aplikace Mintos nebo blogu) je možná v několika jazycích, včetně českého, mezi měnami, které lze při obchodování v měně euro na platformě převádět, je i česká koruna, po zadání názvu žalované (slova mintos ) do internetového vyhledávače se (pro české prostředí) automaticky načtou webové stránky žalované v českém jazyce bez nutnosti předchozí jazykové volby, povaha činnosti žalované je založena na úplné elektronické povaze bez potřeby ústního kontaktu, v důsledku čehož neuvedení mezinárodní předvolby telefonního čísla nebo popisu cesty do sídla žalované není relevantní, a v neposlední řadě žalovaná má v České republice registrovánu u Úřadu průmyslového vlastnictví ochrannou známku „Mintos“, přičemž cílem všech těchto opatření je zřejmá snaha žalované ulehčit potenciálnímu českému zákazníkovi orientaci v nabídce poskytovaných služeb, lze uzavřít, že odvolací soud se od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení žalovanou předestřené otázky neodchýlil.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu