ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3104.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3104/2023-472
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně Komerční banky, a.s. , se sídlem Na Příkopě 33 čp. 969, 114 07 Praha 1, IČO 45317054, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem Na královně 862, 156 00 Praha 5, proti žalované Virgla Media s.r.o. , se sídlem Olšanská 2643/1a, Žižkov, 130 00 Praha 3, IČO 24806960, o zaplacení částky 219 608,97 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 48/2020, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 28 Co 393/2022-246, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, č. j. 28 Co 393/2022-246, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 6 C 48/2020-207, výrokem I zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalovaná nezaplatila soudní poplatek z dovolání v patnáctidenní lhůtě, která uplynula dnem 30. 8. 2022 (usnesení k zaplacení SOP bylo doručeno žalované dne 15. 8. 2022); výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 1. 2023, č. j. 28 Co 393/2022-246, citované usnesení soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že dovolací řízení se zastavuje, a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
Odvolací soud vyšel z obsahu spisu, podle něhož žalovaná po výzvě soudu (usnesení ze dne 15. 8. 2022, č. j. 6 C 48/2020-202) k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2022, č. j. 28 Co 430/2021-129, a poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku, jakož i možnosti požádat o přiznání osvobození od soudních poplatků ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku, soudní poplatek za dovolání nezaplatila. Odvolací soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně vzal též v úvahu, že soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 11. 2022, č. j. 6 C 48/2020-238, které nabylo právní moci dne 14. 12. 2022, zamítl návrh žalované na osvobození od soudních poplatků za dovolání z důvodu, že žalovaná požádala o přiznání osvobození od soudních poplatků až po uplynutí patnáctidenní lhůty určené soudem prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Odvolací soud dále zdůvodnil, proč znovu nevyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za dovolání, a to tím, že již dříve soudem prvního stupně poskytnutá výzva k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 14 000 Kč (usnesení ze dne 15. 8. 2022, č. j. 6 C 48/2020-202) byla objektivně způsobilá zprostředkovat žalované povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení a že jí byla poskytnuta dostatečná doba ke splnění její poplatkové povinnosti. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil, pouze nepřesně výrok formuloval s ohledem na to, že se jednalo o dovolací řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 1. 2023, č. j. 28 Co 393/2022-246, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dne 6. 2. 2023 dovolání, jehož projednání je předmětem nynějšího dovolacího řízení. Dovolatelka s odkazem na řadu rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu namítá, že chybným posouzením poplatkové povinnosti bylo nepřiměřeně zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na přístup k soudu. Podle dovolatelky soud nemohl odmítnout žádost o osvobození od soudních poplatků jen proto, že byla podána opožděně, aniž by posuzoval tuto žádost meritorně. Poukazuje též na to, že nedostatek finančních prostředků se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. Dále dovolatelka namítá, že soudy vůbec neřešily žádost žalované o ustanovení zástupce. Žalovaná uvedla, že pokud lze připustit, že postupovala procesně chybně, nebylo to z důvodu její nedbalosti, ale k celkovým nepříznivým okolnostem. Dovolatelka je přesvědčena, že její dovolání je důvodné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2351/2021) s ohledem na její postavení jako slabší strany. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle §10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), při posuzování dovolání žalované z obsahu spisu zjistil, že soud prvního stupně dosud nerozhodl o žádosti žalované o osvobození od soudního poplatku za dovolání ze dne 27. 1. 2023 a následné ze dne 15. 5. 2023, resp. o ustanovení zástupce (č. l. 276 a 347 spisu), proto vrátil věc bez rozhodnutí o dovolání dne 20. 6. 2023 pod č.j. 23 Cdo 1844/2023 soudu prvního stupně. Soud prvního stupně následně o těchto žádostech žalované rozhodl usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. 6 C 48/2020-395, kterým byly návrhy žalované na přiznání osvobození od soudního poplatku za dovolání a na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto dovolací řízení zamítnuty pro zřejmě bezúspěšné uplatňování mimořádného opravného prostředku. Uvedené rozhodnutí (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 6. 2023, č. j. 6 C 48/2020-395) odvolací soud na základě odvolání žalované usnesením ze dne 18. 8. 2023, č.j. 28 Co 286/2023-350 (č. l. 410 spisu) potvrdil jako věcně správně, byť z jiného důvodu, kdy ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. a na základě odvolací námitky žalované přezkoumával, zda existují věcně důvody pro osvobození žalované od soudního poplatku za dovolání, a dospěl k závěru, že byť žalovaná v odvolání uvedla, že má velice nepříznivou finanční situaci, nemá hmotný majetek, nemá co prodat, nemá finanční prostředky (jako důkaz ke svému tvrzení předložila nepodepsané přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok 2022, k něhož vyplývá, že hospodařila se ztrátou 36 626 Kč) a její tržby za prodej zboží byly nulové, nezdůvodnila, proč jsou její hospodářské výsledky neuspokojivé a ani neuvedla, zda podnikatelskou činnost vůbec vykonává, neobjasnila tedy věrohodně své poměry (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 609/2016). Odvolací soud proto uzavřel, že pokud je žalovaná ve své podnikatelské činnosti nečinná, jedná se o okolnost, kterou bez dalšího při posouzení jejích poměrů nelze brát v její prospěch, a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5738/2015) a rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku a potažmo i zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů je správné. Na základě tohoto pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu byla žalovaná opětovně vyzvána soudem prvního stupně k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalovaná v poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku za dovolání ovšem opětovně požádala o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (viz žádost ze dne 26. 9. 2023, č. l. 417, 455 spisu). Soud prvního stupně o této žádosti žalované již nerozhodoval, neboť podle jeho názoru je chovaní žalované ryze obstrukční a žalovaná v další žádosti ani netvrdila, že by u ní došlo k zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala případnou další žádost o osvobození soudního poplatku, respektive rozhodnutí o takové žádosti. Soud prvního stupně proto opětovně předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání s odůvodněním, že jakýkoliv jeho další postup by v daném případě vedl jen k podávání dalších procesních návrhů a podání vedoucí k neukončenému řetězci rozhodnutí a k dalšímu oddálení možnosti rozhodnout o dovolání.
Dovolatelka přípisem ze dne 19. 10. 2023, doručeným dne 20. 10. 2023 přímo Nejvyššímu soudu a ze dne 22. 10. 2023, doručeným Nejvyššímu soudu 24. 10. 2023, opětovně namítá, že její dovolání není zjevně neúspěšné, jak uvedl soud prvního stupně ve svém rozhodnutí, a opětovně zopakovala své námitky uvedené již v dovolání s tím, že nesouhlasí s napadeným usnesením obou soudů o zastavení dovolacího řízení.
Připustil-li by dovolací soud, že z obsahu uvedených přípisů lze dovodit doplnění dovolání podaného dne 6. 2. 2023, pak k takovému doplnění dovolání nelze přihlédnout, neboť s ohledem na doručení napadeného usnesení odvolacího soudu žalované dne 26. 1. 2023 skončila lhůta k doplnění dovolání podle §242 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §240 odst. 1 o. s. ř. dne 26. 3. 2023.
Nejvyšší soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vzal v úvahu, že o žádostech dovolatelky o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle §30 a §138 o. s. ř. bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatelky již vícekrát rozhodováno, naposledy pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. 6. 2023, č. j. 6 C 48/2020-395, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2023, č. j. 28 Co 286/2023-350 (na č. l. 410). Dovolatelka pak přesto opětovně podala žádost o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (viz žádost ze dne 26. 9. 2023, č. l. 417, 455 spisu), avšak neuvedla, že by od doby pravomocného rozhodnutí o zamítnutí její žádosti o osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta došlo ke změně jejích majetkových poměrů. Za daných skutkových okolností, kdy žalovaná v další nové žádosti o osvobození od soudního poplatku ze dne 26. 9. 2023 netvrdila, že by po pravomocném zamítnutí její žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání došlo ke změně jejích majetkových poměrů, již o této další žádosti o osvobození od soudních poplatků nebylo třeba rozhodovat (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4665/2018).
Nejsou-li tedy u dovolatelky splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků za dovolání podané dne 6. 2. 2023 a současně dovolatelka soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatila, ačkoliv byla k zaplacení již vyzvána a současně řádně poučena o procesních následcích jeho nezaplacení, dovolací soud řízení o dovolání proti shora uvedenému dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zastavil.
Skutečnost, že žalovaná není zastoupena advokátem není v tomto případě podstatná, protože rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu