ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3123.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 3123/2023-1452
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Pavla Horáka ve věci žalobkyně ČEZ Prodej, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 425/1, identifikační číslo osoby 27232433, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované Správě železnic, státní organizaci , se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, identifikační číslo osoby 70994234, zastoupené JUDr. Richardem Gürlichem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, o zaplacení částky 857 941 973 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 5/2013, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 4 Cmo 97/2022-1276, takto:
I. Vykonatelnost výroku II rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 4 Cmo 97/2022-1276, v rozsahu, ve kterém jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 726 857 234 Kč od 1. 5. 2011 do zaplacení, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované podaném v této věci.
II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 4 Cmo 97/2022-1276, ve výroku I a ve zbývajícím rozsahu výroku II, se zamítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 46 Cm 5/2013-1135, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 857 941 973 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 1. 5. 2011 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok II).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu co do částky 131 084 739 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 1. 5. 2011 do zaplacení zamítl (výrok I), dále rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil jen co do lhůty k plnění tak, že částku 726 857 234 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky od 1. 5. 2011 do zaplacení je žalovaná povinna zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku, a jinak jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů žalobkyni za řízení před soudem prvního stupně (výrok III) a za odvolací řízení (výrok IV).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v rozsahu všech jeho výroků, podala žalovaná rozsáhlé dovolání, v němž současně navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí ve výrocích I a II, neboť by jí neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila závažná újma. Uvedla přitom, že po nabytí právní moci napadeného rozhodnutí již uhradila žalobkyni částku 726 857 234 Kč ve smyslu výroku II napadeného rozhodnutí a taktéž náklady řízení ve smyslu výroků III a IV napadeného rozhodnutí. Poukázala tak na to, že ode dne této úhrady (25. 4. 2023) již nedochází k dalšímu nárůstu úroků z prodlení. Podle žalované závažná újma spočívá právě ve výši úroků z prodlení, které téměř dosahují výše samotné jistiny. Poukázala též na další související spory se žalobkyní a na nutnost tvořit rezervy na úhradu přiznaných pohledávek v jednotlivých soudních sporech.
Podle ustanovení §243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v §237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 1 o. s. ř.,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1352/2018, jež je veřejnosti dostupné na http://www.nsoud.cz ).
Závažnost újmy, která dovolateli hrozí na jeho právech neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí, se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). V poměrech projednávané věci je s ohledem na výši přiznaného nároku na úroky z prodlení zřejmé, že bude-li podle dovoláním napadeného rozhodnutí zahájena exekuce, dovolateli hrozí závažná újma na jeho právech, neboť vymáhání takové částky je způsobilé významně zasáhnout do jeho poměrů.
Dovolání žalované nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a v rozsahu, v němž směřuje proti výroku II napadeného rozhodnutí, je přípustné subjektivně (podané účastníkem, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná v dovolacím řízení) a též objektivně (neplatí pro něj omezení přípustnosti podle §238 o. s. ř.). Charakter výroku II napadeného rozhodnutí umožňuje nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit exekuci a případný odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Přípustnost i důvod dovolání jsou vymezeny do té podoby, že nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v §237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto (aniž by jakkoli předjímal výsledek rozhodnutí o dovolání) podle §243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost výroku II napadeného rozsudku v rozsahu, ve kterém jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované k zaplacení úroků z prodlení, a to do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované.
Jelikož žalovaná podle vlastních tvrzení splnila odvolacím soudem uloženou povinnost k zaplacení částky 726 857 234 Kč, stává se za tohoto stavu zcela bezpředmětným její požadavek na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí v této části jeho výroku II. Předpoklady pro odklad vykonatelnosti dále nejsou splněny ve vztahu k výroku I napadeného rozhodnutí, neboť v tomto rozsahu podané dovolání žalované není subjektivně přípustné, když tímto výrokem byla žaloba co do požadavku na zaplacení částky 131 084 739 Kč (včetně úroku z prodlení) zamítnuta. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh žalované na odklad vykonatelnosti výroku I a zbývající části výroku II napadeného rozhodnutí zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu