ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3124.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3124/2022-592
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně INSKY spol. s r.o. , se sídlem v Ústí nad Labem, Nový svět 100, identifikační číslo osoby 00671533, zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem, se sídlem v Mostě, Moskevská 12, proti žalovanému Česká pošta, s.p. , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, identifikační číslo osoby 47114983, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, o zaplacení 35 631 784 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 7 598 338,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 41/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 3. 2021, č. j. 1 Cmo 167/2013-512, takto:
Věc se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Odůvodnění:
V dovolacím řízení v této věci má být posouzena otázka zachování tzv. totožnosti skutku za situace, kdy se žalobkyně nejprve domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 109 818,09 Kč s příslušenstvím jako dlužné ceny díla, následně však žalobní tvrzení upravila tak, že žalovaný způsobil neplatnost smlouvy o dílo, čímž žalobkyni vznikla jednak „skutečná škoda“ představovaná „neuhrazením stavebních prací a dodávek“, jež byly realizovány podle ujednání se žalovaným, jednak „ušlý zisk“ daný „součtem neuvolněných a neproplacených pozastávek“. Na základě takto upravených skutkových tvrzení se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení celkové částky 35 631 784 Kč s příslušenstvím.
Tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při posouzení shora vymezené právní otázky při vázanosti závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. I. ÚS 543/22, k právnímu názoru odlišnému od toho, který byl vyjádřen v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1414/2006, ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 435/2012, ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4344/2018, či např. v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1383/2018, nebo ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2020, a podle kterého nároky na plnění odvozené od smluvních ujednání mají svůj vlastní skutkový základ odlišný od nároků na náhradu škody. Nárok na náhradu škody je založen na jiném skutkovém stavu odvíjejícím se od jiné skutkové podstaty než nárok na smluvní plnění; vychází z jiného skutkového děje – tvrzení porušení právní povinnosti, vzniku a výše škody, příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 32 Odo 1414/2006).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o shora vymezené právní otázce odchylně od dosavadní ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu představované výše citovanými rozhodnutími, postoupil senát č. 23 věc podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (srov. bod 21 odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 31 Cdo 38/2021).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu