ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.538.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 538/2022-313
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně obec Bordovice , se sídlem Bordovice 130, PSČ 744 01, identifikační číslo osoby 00600687, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti žalovaným 1) RI-STAV, s. r. o. , se sídlem v Litovli, Tři Dvory 49, PSČ 784 01, identifikační číslo osoby 25350366, zastoupené Mgr. Milanem Šebestou, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, a 2) VODOSTAV OSTRAVA, spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Gorkého 3091/28, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 46577319, zastoupené Mgr. Jiřím Kaniou, advokátem se sídlem v Opavě, Sadová 171/40, o zaplacení částky 1 020 484 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 348/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2021, č. j. 15 Co 213/2021-268, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 391 Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu žalobkyně a žalované 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 13. 5. 2021, č. j. 14 C 348/2018-181, jímž Okresní soud v Novém Jičíně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných jako členech sdružení, jež bylo zhotovitelem stavby „Odkanalizování obce Bordovice“, zaplacení částky 1 020 484 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 510 242 Kč od 4. 1. 2017 do zaplacení jako náhrady škody, která jí vznikla vadným plněním smlouvy o dílo a následným zaplacením odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále za prodlení s tímto odvodem, vyměřených finančním úřadem v důsledku toho, že zhotovitel při uložení zeminy vytěžené na stavbě porušil povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo a ze zákona o odpadech. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně též ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu, výslovně ve všech jeho výrocích, napadla žalobkyně dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka má dovolání za přípustné proto, že napadený rozsudek závisí na řešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Jako „otázky zásadního právní významu“, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, dovolatelka zformulovala otázky,
a) „zda ke vzniku škody došlo primárně porušením zákona o odpadech a smlouvy o dílo ze strany žalovaných jako zhotovitelů nebo nedůvodným vyúčtováním nákladů poplatků za takové nezákonné uskladnění“;
b) „posouzení spoluzavinění první žalované, která v rozporu se smlouvou o dílo a při porušení zákona o odpadech vyúčtovala poplatky, na které jí nevznikl nárok, a zda mohlo toto jednání mít příčinnou souvislost se vznikem škody“;
c) „zda lze po čtyřech či pěti letech dodatečně po zhotovení a předání díla jako bezvadného a po zjištění vady a při nezjištění možnosti či nemožnosti jejího odstranění odstoupit od části díla s požadavkem na vrácení zaplacené části díla či uplatnit nárok na slevu odpovídající ceně neprovedených či řádně neprovedených prací“;
d) „zda lze žádost dovolatelky na zaplacení, byť je tato žádost označena jako žádost o náhradu škody, považovat za žádost o vrácení zaplacené ceny díla, či nárok na „slevu odpovídající řádně neprovedených prací“, tedy zda taková žádost v sobě takové požadavky či nároky zahrnuje“;
e) „zda částka dotace, která byla odvedena zpět, ale zejména pak vyměřená pokuta za následné prodlení s odvodem způsobené několikaletým šetřením státních orgánů, je škodou přičitatelnou na vrub dovolatelky, nebo alespoň tuto část pokuty lze jako škodu po žalovaných vymáhat z titulu porušení zákona o odpadech a smlouvy o dílo s důsledkem porušení podmínek dotace a rozpočtových pravidel“.
Ty z dovolatelkou předložených otázek, které jsou uvedeny shora pod písmeny a), b), d) a e), nejsou právními otázkami ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětluje, že otázky, pro jejichž řešení může být dovolání přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., musí mít přesah do obecné rozhodovací praxe soudů (tzv. judikatorní přesah), což předpokládá, že mají zobecňovací potenciál. Jen tak může jít o otázky, které dovolací soud ve své rozhodovací praxi dosud nevyřešil a které by tudíž měl vyřešit právě ve zde souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti konkrétního právního posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž též (a zejména) pro futuro , při plnění svého základního poslání, jímž je sjednocování rozhodovací praxe obecných soudů (srov. například usnesení ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018, a ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008). Právní otázka, ať již otázka hmotného či procesního práva, proto nemůže z pohledu ustanovení §237 o. s. ř. obstát, nelze-li na takto položenou otázku nalézt obecně platnou odpověď (srov. například rozsudek ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 515/2014, a usnesení ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3538/2016).
Ve zde souzené věci se však dovolatelka prostřednictvím předložených otázek domáhá řešení individuálních okolností tohoto konkrétního případu, bez náznaku jakéhokoliv zobecňovacího potenciálu.
Ve formulaci uvedené pod písmenem c) by snad bylo lze otázku judikatorní povahy nalézt, tato otázka však nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání z jiného důvodu.
Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se totiž při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele; obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, a ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).
Právě o takovou situaci jde též v této věci. Odvolací soud založil své rozhodnutí primárně na závěru, že není dána odpovědnost žalovaných za škodu, neboť mezi jejich jednáním a vznikem škody neexistuje příčinná souvislost; jednáním žalobkyně došlo k přetržení příčinné souvislosti. K tomuto závěru se podle obsahu vztahují otázky uvedené pod písmeny a), b) a e). Podpůrně, „nad rámec“ uvedeného, odvolací soud argumentoval s odkazem na §440 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), že žalobkyně se v rámci odpovědnosti za vady mohla co do částky 681 330,72 Kč domoci uspokojení své újmy buď formou částečného odstoupení od smlouvy o dílo z důvodu prodlení s jeho provedením dle §436 odst. 1 písm. d) obch. zák. a požadovat ohledně této části díla vrácení ceny díla, či mohla uplatnit nárok na slevu odpovídající ceně neprovedených prací dle §436 odst. 1 písm. c) obch. zák. K tomu se zcela zjevně – vedle kazuistické otázky uvedené pod písmenem d) - vztahuje právě otázka uvedená pod písmenem c). Jestliže primární závěr, na kterém spočívá napadené rozhodnutí a jenž je sám o sobě postačujícím důvodem pro posouzení žaloby jako nedůvodné, nebyl dovoláním relevantně zpochybněn (dovolání nebylo pro řešení této otázky shledáno přípustným), není dovolání bez dalšího přípustné ani pro řešení otázky pod písmenem c). Ani případná nesprávnost podpůrně přijatého právního posouzení odvolacího soudu by nemohla opodstatnit zrušení napadeného rozhodnutí či jeho změnu.
Z týchž důvodů nezakládá přípustnost dovolání ani argument, že odvolací soud se odchýlil od právního názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4980/2014, podle něhož jestliže zhotovitel nevyhoví uplatněnému požadavku objednatele na bezplatné odstranění vady díla opravou a náklady účelně a předvídatelně vynaložené na odstranění této vady převyšují slevu z cen díla odpovídající této vadě, jsou tyto náklady v rozsahu převyšujícím slevu z ceny díla újmou reparovatelnou prostřednictvím náhrady škody. Též v tomto ohledu dovolatelka brojí proti podpůrně přijatým závěrům odvolacího soudu, že se mohla co do částky 681 330,72 Kč domoci uspokojení své újmy cestou uplatnění práv z odpovědnosti zhotovitele za vady díla.
Přípustnost dovolání proti těm výrokům napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. 9. 2023
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu