ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.584.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 584/2023-196
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně a) D+E SPORT, spol. s r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Bezdrevská 1134/23, identifikační číslo osoby 26028999, a žalobce b) Františka Eliáše , nar. 31. 1. 1965, bytem v Českých Budějovicích, Bezdrevská 1134/23 , oba zastoupeni Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 976/12, proti žalované CBH2013 a.s. , se sídlem v Praze 7, Stupkova 3/1443, identifikační číslo osoby 27596338, zastoupené Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 256/34, o ochranu práv majitele ochranné známky a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 20/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 3 Cmo 112/2021-161, 3 Cmo 123/2021, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 3 Cmo 112/2021-161, 3 Cmo 123/2021, se ve výroku III a ve výroku IV zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2021, č. j. 32 Cm 20/2020-59, uložil žalované povinnost zdržet se užívání označení specifikovaných v rozsudku na oděvech, oděvních doplňcích, pokrývkách hlavy a sportovních potřebách, jakož i v souvislosti s nabídkou, distribucí a prodejem těchto výrobků a v souvislosti s pořádáním sportovních hokejových utkání a provozováním sportovních zařízení (výrok I), dále uložil žalované povinnost sdělit žalobcům informace specifikované v rozsudku soudu prvního stupně za období od 23. 8. 2013 do 22. 2. 2021 týkající se výrobků nesoucích předmětné označení (výrok II), zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované sdělit žalobcům informace o jednotkové ceně za vstupenky a o tržbě obdržené v souvislosti s pořádáním specifikovaných sportovních hokejových utkání a provozováním sportovních zařízení (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení (výrok IV).
2. Žalobci se žalobou domáhali po žalované zdržení se jednání, kterým žalovaná zasahuje dle tvrzení žalobců do práv k ochranné známce č. 301982 s právem přednosti od 6. 6. 2008, ochranné známce č. 348215 s právem přednosti od 15. 12. 2014 a ochranné známce č. 355602 s právem přednosti od 14. 3. 2016, a dopouští se v této souvislosti rovněž jednání v nekalé soutěži, a dále poskytnutí relevantních informací v souladu s §3 zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství.
3. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dovoláním napadeným rozsudkem (poté, kdy odvolání v projednávané věci spojil ke společnému řízení s věcí odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, č. j. 2 Cm 19/2020-69, o němž odvolací soud rozhodl v prvním a druhém výroku napadeného rozsudku) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III potvrdil, ve výrocích I a II jej změnil tak, že žaloba o uložení povinnosti žalované zdržet se užívání označení specifikovaných v rozsudku na oděvech, oděvních doplňcích, pokrývkách hlavy a sportovních potřebách, jakož i v souvislosti s nabídkou, distribucí a prodejem těchto výrobků a v souvislosti s pořádáním sportovních hokejových utkání a provozováním sportovních zařízení, a povinnost sdělit žalobcům informace uvedené v rozsudku za období od 23. 8. 2013 do 22. 2. 2021, se zamítá (třetí výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (čtvrtý výrok).
4. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl, na rozdíl od soudu prvního stupně, k závěru, že žalované svědčí právo předchozího uživatele historického loga hokejového klubu (jehož dominantním znakem je okřídlené písmeno „M“, blíže zobrazeného v napadeném rozhodnutí), resp. označení z něho vycházejících, vůči právům z předmětných ochranných známek zapsaných pro žalobce b) ve smyslu §10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách).
5. Odvolací soud uvedl, že z pohledu práva užívat nezapsané označení, jež v minulosti užíval hokejový klub sídlící v Českých Budějovicích, je irelevantní, že žalovaná začala provozovat hokejový klub až v roce 2013, neboť uzavření smlouvy o spolupráci s pokračovatelem hokejové tradice, spolkem HC České Budějovice, je právě tou skutečností, která umožnila vstup žalované do práv předchozího uživatele ve vztahu k historickému logu (označení z něho vycházejícího). Odvolací soud zohlednil, že v projednávané věci se jedná o specifické hokejové (spolkové) prostředí, přičemž hokejový klub v Českých Budějovicích nikdy fakticky nezanikl, když stěžejní je jeho registrace u ČSLH pod registračním číslem 30101, což z něj činí pokračovatele hokejové tradice. Ve vztahu k historickému logu tak práva předchozího uživatele svědčí právě pokračovateli historické tradice, tedy spolku HC České Budějovice, a tato práva přešla na žalovanou právě jejím vstupem do tohoto prostředí spoluprovozováním hokejového klubu v Českých Budějovicích.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále také jen „dovolatelé“) dovolání, které považují za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného práva, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, a to konkrétně otázek (i) zda je právo předchozího uživatele ochranné známky možné přiznat i subjektu odlišnému od původního předchozího uživatele, aniž by původní předchozí uživatel zanikl a aniž by právo předchozího uživatele přešlo na tento odlišný subjekt univerzální či singulární sukcesí, (ii) zda práva předchozího uživatele mohou svědčit nepodnikající osobě, aniž by uváděla na trh výrobky či poskytovala služby, a zda do práv předchozího uživatele, kterým je nepodnikající osoba, může vstoupit podnikatel, (iii) zda se právo předchozího uživatele vztahuje i na výrobky či služby, které nebyly před datem podání ochranné známky tímto uživatelem uváděny na trh, (iv) zda se právo předchozího uživatele vztahuje i na označení, které se od původního označení užívaného před datem podání ochranné známky liší, (viii) zda používání označení podobného starší ochranné známce popírá zápisnou způsobilost později registrovaných ochranných známek stejného vlastníka. Dovolatelé dále považují dovolání za přípustné pro řešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3944/2019, a rozsudku ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3412/2010, a to konkrétně otázek (v) zda lze právo předchozího uživatele přiznat i subjektu, který v době podání přihlášky ochranné známky předchozí označení neužíval, (vi) zda právo předchozího uživatele lze přiznat i subjektu, který neužíval předchozí označení souvisle a nepřetržitě, (vii) zda právo předchozího uživatele lze přiznat i subjektu, který začal užívat označení kolizní s ochrannou známkou až po podání přihlášky této ochranné známky.
7. Dovolatelé dále považují dovolání za přípustné pro řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně otázky, (ix) zda je odvolací soud povinen při změně rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodnit takovou změnu maximálně transparentním a logickým způsobem; a dále pro řešení otázek procesního práva, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, a to konkrétně otázek (x), připustí-li odvolací soud v odvolacím řízení nový důkaz a tento provede, zda je v rozhodnutí povinen odůvodnit splnění podmínky §205a o. s. ř., (xi) je-li nový důkaz navržen s odkazem na ustanovení §205a písm. d) o. s. ř., zda je soud v rozhodnutí povinen zabývat se tím, byla-li soudem I. stupně řádně splněna poučovací povinnost dle ustanovení §118a o. s. ř., a učinit o této otázce odůvodněný závěr, (xii) zda je odvolací soud oprávněn rozhodnout měnícím rozhodnutím založeným primárně na základě důkazu předloženého v odvolacím řízení, (xiii) zda je odvolací soud povinen hodnotit, jestli odvolatelem nově předložený důkaz a tvrzení s ním související zapříčinily neúspěch odvolatele v nalézacím řízení.
8. Dovolatelé uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a o. s. ř.) a navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil tak, že se žalobě vyhovuje, a přiznal dovolatelům náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
9. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila tak, že je považuje za částečně nepřípustné a částečně nedůvodné, neboť napadený rozsudek je dle žalované správný, a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobců proti čtvrtému výroku napadeného rozsudku odmítl, dále aby dovolání proti třetímu výroku napadeného rozsudku zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
11. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
12. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
14. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
15. Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu v rozsahu třetího a čtvrtého výroku. Dovolací soud – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – zohlednil, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ostatně ani dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.
16. Namítají-li dovolatelé nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a povinnost odvolacího soudu zabývat se splněním poučovací povinnosti soudu prvního stupně dle §118a o. s. ř. ve vztahu k provedení nového důkazu dle §205a písm. d) o. s. ř., a napadají-li dále způsob provádění dokazování odvolacím soudem a použití důkazu nově navrženého v odvolacím řízení [dovolací otázky (ix) až (xiii)], neobsahují tyto námitky žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.; přípustnost dovolání tudíž založit nemohou (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 842/2014, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1254/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Těmito námitkami žalobci ve skutečnosti vytýkají odvolacímu soudu vady řízení. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
17. Přípustnost dovolání nezakládá dle názoru žalobců v praxi dovolacího soudu dosud neřešená otázka (ii), zda práva předchozího uživatele mohou svědčit nepodnikající osobě, aniž by uváděla na trh výrobky či poskytovala služby, a zda do práv předchozího uživatele, kterým je nepodnikající osoba, může vstoupit podnikatel, ani otázka (vii), zda právo předchozího uživatele lze přiznat i subjektu, který začal označení užívat až po podání přihlášky ochranné známky. Na položených otázkách napadené rozhodnutí nezávisí, neboť tyto otázky jsou zároveň závislé na vlastním závěru žalobců, že spolek HC České Budějovice užíval nezapsané označení výhradně nekomerčně, a v okamžiku, kdy do práv předchozího uživatele (nepodnikající osoby), vstoupil podnikatel (žalovaná), tak došlo k rozšíření omezení práv žalobců plynoucí z jejich ochranných známek, resp. že toto označení začalo být (jako takové) užíváno až po podání přihlášek žalobou uplatněných ochranných známek. Takové závěry však odvolací soud neučinil. Přípustnost dovolání přitom nemůže založit otázka, která nevychází ze závěrů, které odvolací soud ve svém rozhodnutí učinil, nýbrž z těch, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3492/2021, či jeho rozsudku ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014).
18. Z totožného důvodu přípustnost dovolání nemůže založit otázka (iv), zda se právo předchozího uživatele vztahuje i na označení, které se od původního označení užívaného před datem podání ochranné známky liší. Závěr, že se původně užívané označení dostatečně liší od označení, které užívá žalovaná, odvolací soud neučinil, a na položené otázce tak napadené rozhodnutí nezávisí.
19. Přípustnost dovolání taktéž nezakládá otázka dle žalobců v praxi dovolacího soudu dosud neřešená, a to zda používání označení podobného starší ochranné známce popírá zápisnou způsobilost později registrovaných ochranných známek stejného vlastníka (viii), neboť na této otázce napadené rozhodnutí nezávisí. Předmětem řízení není zápisná způsobilost žádné z žalobcem vlastněných ochranných známek, nýbrž otázka, zda žalovaná zasáhla užíváním předmětných označení do práv žalobců z těchto ochranných známek.
20. Dovolání je však přípustné pro řešení otázek, zda právo předchozího uživatele nezapsaného označení svědčí i osobě, která v době podání přihlášky ochranné známky nezapsané označení neužívala (v), příp. je užívala pouze v omezeném rozsahu (pro určité výrobky či služby) (iii), resp. toto označení neužívala souvisle a nepřetržitě (vi), neboť odvolací soud se při řešení těchto otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované zejm. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3944/2019, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2021. Zároveň je pak z tohoto důvodu v poměrech projednávané věci již nadbytečné řešit v tomto dovolacím řízení (až případně navazující) otázku, zda je právo předchozího uživatele nezapsaného označení možné přiznat i subjektu odlišnému od původního předchozího uživatele, aniž by původní předchozí uživatel zanikl a aniž by právo předchozího uživatele přešlo na tento odlišný subjekt univerzální či singulární sukcesí (i).
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
22. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
23. Dovolání je důvodné.
24. Podle §8 odst. 1 věty první zákona o ochranných známkách vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo službami, pro něž je chráněna.
25. Podle §8 odst. 2 písm. a) a b) zákona o ochranných známkách nestanoví-li tento zákon jinak (§10 a §11), nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochranné známky užívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, ani označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou.
26. Podle §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách vlastník ochranné známky je v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky.
27. Dovolací soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého poslední citované ustanovení nestanoví subjektivní právo uživatele staršího nezapsaného označení ve smyslu možnosti chování zaručeného právními normami, ale jde o určitou licenci omezující absolutní právo vlastníka ochranné známky, tedy o prosté oprávnění předchozího uživatele (ve smyslu „nezakázanosti“) nezapsané označení užívat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3790/2011).
28. Pro omezení účinků ochranné známky zákon stanoví dvě podmínky. Jednou je vznik práva k nezapsanému označení, druhou pak užívání označení v souladu s právem České republiky. Právo k nezapsanému označení vznikne, pokud je takové označení užíváno v zásadě týmž způsobem jako ochranná známka, tj. jsou-li jím označovány či pod tímto označením nabízeny, dováženy, skladovány atd. výrobky či služby. Podstatná je přitom priorita užívání předmětného označení, a to bez ohledu na jeho rozsah, resp. místní dosah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3782/2015).
29. Celkový rozsah omezení účinků (zapsané) ochranné známky podle §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách je nutno vztahovat k okamžiku podání přihlášky této ochranné známky. Posouzení tohoto rozsahu se tudíž odvíjí od konkrétních skutkových okolností existujících v okamžiku přihlášky ochranné známky, a to jak z hlediska (osobního) subjektového, tak předmětového (druhového). Poté může dojít ke změně subjektu, jemuž svědčí toto omezení, pouze na základě takové právní skutečnosti, v jejímž důsledku dochází ke vstupu jiné osoby do tržního postavení původního subjektu na trhu příslušného druhu výrobků či služeb, resp. dochází-li tím k nahrazení tohoto subjektu na relevantním trhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 21. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3944/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2021).
30. Ukončením užívání nezapsaného označení předchozím uživatelem omezení účinků ochranné známky zaniká a nemůže být znovu obnoveno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3412/2010).
31. V projednávané věci žalovaná na svoji obranu tvrdila existenci omezení účinků předmětných ochranných známek z důvodu předchozího užívání nezapsaného označení v podobě historického loga hokejového klubu sídlícího v Českých Budějovicích a z něj vycházejících označení spolkem HC České Budějovice, společně s nímž provozuje na základě smlouvy o spolupráci uzavřené dne 28. 4. 2014 klub registrovaný u ČSLH pod registračním číslem 30101.
32. Odvolací soud označil spolek HC České Budějovice za nositele hokejové tradice v Českých Budějovicích, a z tohoto důvodu konstatoval, že mu svědčí právo předchozího uživatele nezapsaného označení. Zahájením spoluprovozování hokejového klubu žalovanou pak žalovaná vstoupila do práv předchozího uživatele vztahující se k seniorské části hokejového klubu. Dle odvolacího soudu existence kontinuity mezi historickým hokejovým klubem a žalovanou, resp. jím provozovaným klubem, je zásadní pro posouzení dobré víry žalované a souladu užívání předmětného loga s právním řádem České republiky jako nezapsaného označení ve smyslu §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách.
33. K tomu odvolací soud doplnil, že nelze odhlédnout od specifických poměrů prostředí provozování hokejového klubu. Není tak dle názoru odvolacího soudu významná skutečnost, že žalovaná není právním nástupcem dřívějších provozovatelů tohoto klubu, nýbrž že žalovaná je spoluprovozovatelem hokejového klubu, který je nositelem hokejové tradice v Českých Budějovicích. Zahájení spoluprovozování hokejového klubu žalovanou je proto dle odvolacího soudu tou právní skutečností, v jejímž důsledku dochází ke vstupu žalované do tržního postavení předchozích provozovatelů hokejového klubu.
34. Odvolacímu soudu lze přisvědčit pouze potud, že z hlediska omezení účinků předmětných ochranných známek z důvodu práva předchozího uživatele nezapsaného označení ve smyslu §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách lze přihlédnout ke specifickým poměrům hokejového prostředí řízeného Českým svazem ledního hokeje založeného na účasti jednotlivých registrovaných klubů v hokejových soutěžích.
35. To však nic nemění na tom, že i v tomto prostředí je pro posouzení vzniku a rozsahu omezení účinků (zapsané) ochranné známky podle §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách rozhodující stav užívání nezapsaného označení k okamžiku podání přihlášky ochranné známky, tudíž vznik a rozsah tohoto omezení se odvíjí se od konkrétních skutkových okolností existujících v tomto okamžiku, a to jak z hlediska (osobního) subjektového, tak předmětového (druhového).
36. Jinak řečeno, pro posouzení vzniku a rozsahu omezení účinků žalobou uplatněných ochranných známek není rozhodující, zda určitá osoba je nositelkou hokejové tradice, nýbrž zda a v jakém rozsahu tato osoba (právě) k okamžiku podání přihlášky každé z těchto ochranných známek již skutečně (fakticky) ve určitém rozsahu užívala nezapsané označení a zda bylo v užívání tohoto označení v tomto rozsahu i nadále pokračováno (užívání nebylo ukončeno).
37. Není proto v poměrech projednávané věci z hlediska posouzení vzniku omezení účinků předmětných ochranných známek z důvodu existence práva předchozího uživatele nezapsaného označení podle §10 odst. 2 zákona o ochranných známek významné zjištění, která osoba provozuje či v minulosti provozovala hokejový klub (navazující případně na hokejovou tradici v Českých Budějovicích), nýbrž zda tato osoba k okamžiku přihlášky ochranné známky již skutečně (v konkrétním rozsahu) užívala nezapsané označení (v souladu s právem České republiky) v obchodním styku pro určité výrobky a služby. Stejně tak není z tohoto hlediska významné, zda a jakým způsobem užívala určitá osoba toto označení v minulosti, resp. v jaké konkrétní době či po jak dlouhou dobu se toto užívání v minulosti odehrávalo, ani zda toto minulé užívání souviselo s takovým poskytováním výrobků či služeb, které by bylo možno v daném místě označit jako „tradiční“. Proto není pro vznik práva předchozího uživatele nezapsaného označení relevantní ani zjištění, zda hokejový klub pokračuje pod stejným registračním číslem a fakticky nezanikl, pokud nedocházelo (při provozování tohoto klubu) v době přihlášky ochranné známky ke skutečnému (faktickému) užívání nezapsaného označení v souladu s právním řádem České republiky v obchodním styku pro určité výrobky s služby.
38. Teprve tehdy, je-li tímto způsobem zjištěn vznik omezení účinků ochranné známky podle §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách a jeho rozsah na straně konkrétní osoby, lze uvažovat, zda vůbec a v jakém rozsahu případně mohla jiná osoba vzhledem ke konkrétním okolnostem věci (mezi něž mohou patřit i okolnosti vyplývající ze specifických poměrů hokejového prostředí) posléze vstoupit do tržního postavení původního uživatele nezapsaného označení na příslušném trhu výrobků a služeb a zda tudíž mohlo dojít ke změně subjektu, jemuž omezení účinků ochranné známky svědčí.
39. V konkrétních poměrech projednávané věci odvolací soud neposoudil, zda žalovaná, popřípadě jiná osoba, do jejíhož tržního postavení žalovaná případně posléze vstoupila, skutečně (fakticky) užívala nezapsané označení v souladu s právním řádem České republiky a v jakém rozsahu tak činila, a to k okamžiku přihlášky každé z žalobou uplatněných ochranných známek.
40. Teprve od takového posouzení lze vést následně úvahu o tom, zda u takto (v tomto rozsahu) vzniklého omezení účinků žalobou uplatněných ochranných známek došlo případně ke změně subjektu, jemuž toto omezení svědčí (ve prospěch žalované), a zda toto omezení nezaniklo (v určitém rozsahu) tím, že nezapsané označení nebylo nadále (nepřetržitě) užíváno (užívání bylo posléze ukončeno).
41. Proto dospěl-li odvolací soud k závěru, že žalované svědčí právo předchozího uživatele nezapsaného označení odvozené od spolku HC České Budějovice pouze na základě zjištění, že tento spolek je pokračovatelem hokejové tradice v Českých Budějovicích, aniž by zároveň bylo zjištěno, zda a v jakém rozsahu bylo tímto spolkem (při provozování hokejového klubu) či žalovanou skutečně (fakticky) užíváno nezapsané označení v obchodním styku pro určité výrobky a služby v době přihlášky každé ze žalobou uplatněných ochranných známek, je rozhodnutí odvolacího soudu při řešení dovolateli vymezených právních otázek, pro něž je dovolání přípustné, neúplné a tudíž nesprávné.
42. V dalším řízení proto odvolací soud posoudí, zda žalovaná, popřípadě jiná osoba, do jejíhož tržního postavení žalovaná posléze vstoupila, skutečně a v jakém rozsahu (jakým způsobem) užívala nezapsané označení v obchodním styku pro určité výrobky a služby ke dni 6. 6. 2008 (má-li jít o porušení práv k ochranné známce č. 301982), ke dni 15. 12. 2014 (má-li jít o porušení práv k ochranné známce č. 348215) a ke dni 14. 3. 2016 (má-li jít o porušení práv k ochranné známce č. 355602). V návaznosti na to odvolací soud posoudí, zda byly splněny i další podmínky pro závěr, že žalované svědčí vůči žalobou uplatněným ochranným známkám právo předchozího uživatele nezapsaného označení (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3944/2019, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2021).
43. Podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
44. Řízení netrpí žalobci namítanou vadou spočívající v tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu pro nedostatek důvodů. Otázka, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, byla v rozhodování dovolacího soudu již vyřešena a rozhodovací praxe dovolacího soudu se ustálila v závěru, že měřítkem toho, zda lze v dovolacím řízení považovat rozhodnutí odvolacího za přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě využít dovolání jako opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí. I když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nejsou podle obsahu dovolání na újmu práv účastníků řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat důvody dovolání, a ani soud rozhodující o tomto opravném prostředku nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015).
45. Kromě toho Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).
46. Z obsahu dovolacích důvodů formulovaných žalobci je přitom patrné, že jim bylo zřejmé, na základě jakých důvodů založených na omezení účinků ochranných známek ve prospěch předchozího uživatele nezapsaného označení dospěl odvolací soud k závěru o nedůvodnosti žalobou uplatněných nároků, a tudíž napadené rozhodnutí vadou spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti netrpí.
47. Vada řízení nespočívá ani v žalobci namítaném v postupu odvolacího soudu, který v odvolacím řízení provedl důkaz listinou o smlouvě o spolupráci ze dne 28. 4. 2014 navrženou žalovanou v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
48. Dovolací soud ve svém rozhodování uvedl, že z výjimek ze zákazu uplatňování nových skutečností a důkazů v systému neúplné apelace má zvláštní postavení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., podle kterého jsou nové skutečnosti a důkazy odvolacím důvodem tehdy, jestliže jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z těchto povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle §118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. Rozhodne-li tedy soud prvního stupně v neprospěch odvolatele proto, že neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, aniž by mu poskytl řádné poučení podle §118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř., má to za následek, že potřebné poučení je povinen mu poskytnout vždy odvolací soud, neboť za tohoto stavu věci jsou ve prospěch odvolatele také v systému neúplné apelace přípustné nové skutečnosti nebo nové důkazy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1060/2013, či jeho usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2247/2014, a ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4478/2014).
49. Tamtéž dovolací soud uvedl, že založil-li soud prvního stupně své rozhodnutí ve věci samé na závěru, že účastník neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno, může rozhodnutí obstát, jen jestliže splnil svou poučovací povinnost podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Nedostojí-li soud prvního stupně řádně své poučovací povinnosti a způsobilo-li to, že odvolatel neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno a že proto neměl ve věci úspěch, má to za následek, že nejen v odvolacím řízení, jež je ovládáno systémem úplné apelace, ale též – ve smyslu §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – v odvolacím řízení založeném na neúplné apelaci, může odvolatel uvést v odvolání nebo za odvolacího řízení nové skutečnosti a důkazy bez omezení. Vada řízení, spočívající v porušení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř., je za této situace reparovatelná v odvolacím řízení tím, že potřebné poučení může místo soudu prvního stupně vždy poskytnout účastníku řízení odvolací soud.
50. Proto se v §213b odst. 2 o. s. ř. stanoví, že porušení §118a odst. 1, 2 nebo 3 o. s. ř. v řízení před soudem prvního stupně je vadou řízení, jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, tedy že – řečeno jinak – vadou řízení před soudem prvního stupně je z pohledu odvolacího řízení nesplnění poučovací povinnosti podle §118a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, vyplývá-li možné odlišné právní posouzení než podle účastníkova právního názoru z právního názoru odvolacího soudu.
51. V projednávané věci žalovaná na svoji obranu tvrdila již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 7. 2020 existenci omezení účinků žalobou uplatněných ochranných známek podle §10 odst. 2 zákona o ochranných známkách z důvodu předchozího užívání nezapsaného označení žalovanou v souvislosti s provozováním tradičního hokejového klubu v Českých Budějovicích.
52. Pakliže soud prvního stupně existenci takovéto užívání nezapsaného označení žalovanou z provedených důkazů nezjistil (a zároveň ani nezjistil, že by k takovému užívání ze strany žalované nedocházelo), a z tohoto důvodu neměla žalovaná v řízení před soudem prvního stupně (částečně) úspěch (a to ve vztahu ke všem žalobou uplatněným ochranným známkám), mělo se žalované v řízení před soudem prvního stupně dostat poučení o povinnosti navrhnout k prokázání jejího tvrzení důkazy podle §118a odst. 3 o. s. ř., přičemž za dané situace byla tato vada reparovatelná v odvolacím řízení. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by potřeba navržení nových důkazů vyplývala z takového právního posouzení odvolacího soudu, jež by bylo odlišné (jiné) než právní názor žalované. Proto důkaz navržený žalovanou v průběhu odvolacího řízení k prokázání jejího tvrzení o užívání nezapsaného označení při provozování hokejového klubu představoval odvolací důvod podle §205a písm. d) o. s. ř. a odvolací soud tak doplněním dokazování o takto navržený důkaz a následným rozhodnutím o změně rozsudku soudu prvního stupně podle §220 odst. 1 o. s. ř. nezatížil řízení vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V. Závěr
53. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení právních otázek, pro něž je dovolání přípustné, neúplné a tudíž nesprávné.
54. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci rozhodnout [§243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním žalobců včetně závislého výroku o nákladech řízení ze shora uvedených důvodů podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil.
55. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení, včetně tohoto dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu